Nic před pěti lety nenasvědčovalo tomu, že by bezproblémové dítě jako Ada mohlo propadnout anorexii. Ve škole premiantka, mezi dětmi oblíbená, fungující rodina, talent skoro na všechno. Nenápadný nástup nemoci vyčte ale z některých příznaků jen odborník. Pediatři mají většinou o anorexii zcela zkreslené představy, stejně jako většina laiků.

Nová koncepce rodinné politiky, kterou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), obsahuje mimo jiné i návrh, aby byla zvýšena věková hranice (z 39 na 43 let) pro umělé oplodnění ženy hrazené ze zdravotního pojištění. Ačkoli to není téma, které masově hýbe společností, pro řadu lidí je to dost významný krok. Pro rubriku Protipól jsme se tentokrát zeptali dvou lidí, kteří s těmi, co se jich to týká, přicházeli nebo přichází dennodenně do kontaktu.

Jaké mají ženy v České republice aktuálně možnosti kontrolovat své tělo tak, aby otěhotněly, kdy a kolikrát chtějí, nebo neotěhotněly vůbec? Jaké mají možnosti ovlivňovat své rodičovství muži? A jak to vidí společnost? Zjišťovali jsme v následujícím článku.

"... a opravdu jsem začala, tak jako to dělají děti, nazývat věci jejich pravými jmény, abych znovu poznala sebe a svět, abych vyprávěla svůj příběh, protože já existuji, já zcela jistě existuji. Ve světě, v němž bych chtěla žít, který si vytvářím pro sebe a pro ty, které jsou mi podobné, není místo pro slova bez významu. Můj příběh tvoří skutečnost. Je to čin v tomto světě."¹