Metody kolegiální spolupráce - respekt, rovnost, rozmanitost v praxi

21.11.2019  Praha  |  Půldenní konference Metody kolegiální podpory, která je určena stávajícím i budoucím pedagožkám a pedagogům, odbornicím i odborníkům v oblasti vzdělávání a všem, kteří mají zájem se dozvědět o konkrétních možnostech využití kolegiální podpory, rovnosti ve školách a genderově citlivém vzdělávání. Více

Medicína a mateřství, rovnice o mnoha neznámých

25. únor 2019

Je mi třicet čtyři let a mám vystudovanou medicínu. Také mám tři děti ve věku dva, pět a osm let. Když se mě někdo zeptá, co dělám, tak většinou odpovídám, že jsem na rodičovské dovolené a k tomu trochu pracuju. Skloubit kariéru doktorky s rodinou byl vždycky oříšek, už na fakultě nám starší doktorky říkaly, že na děti není nikdy správný čas, že už teď je pozdě, že budeme muset vždycky dělat kompromisy. I moje cesta byla a je plná kompromisů.

Více

"Žena chirurg“ – o vývoji druhu

25. únor 2019

V dávných dobách zřejmě neexistovaly vůbec žádné ženy, jinak se nedá vysvětlit, proč se o nich nedočteme v historických knihách. Podle některých pramenů se zdá, že nějaké existovaly, ale jednoduše nestály za zmínku. Již v roce 300 Arnobius ze Siky prohlásil, že ženské tělo je pouze smrdutý vak plný výkalů a moči. O 100 let později se k jeho názoru přidat svatý Augustin, který doplnil, že to byla Eva, kdo Adamovi v Rajské zahradě podal jablko. Byla to tedy žena, díky komu byli lidé vyhnáni z Ráje. Sex s takovou ženou pak prohlásil za něco naprosto odporného a podle něho byly ženy velmi nečisté.

Více

Gender 101 aneb jak se třídí bukvice

28. leden 2019
Slovo gender se teď skloňuje napříč internetem, rezonuje večerními posezeními v hospodách a Ostravská buňka Mladých neonacistů dnem i nocí pročesává facebookové stránky gymnázií, aby odhalila známky deviace. Zdá se ale, že největší potíží lidí mimo tuhle sociální bublinu není akceptovat něčí jinakost, ale jen prosté nepochopení toho, jak to celé funguje. Tento článek vznikl jako volná variace mé reakce na kamarádův status, ve kterém (mimo jiné) padlo prohlášení: „Vždycky jsem doufal, že jednou za mnou můj syn přijde s tím, že chce být astronaut. Teď se děsím, že přijde s tím, že chce být první cissy astronaut. Pokud se to někdy stane, tak si pustím South Park s18e03 a pak si ustřelím hlavu, protože jsem očividně někde selhal ve výchově.“ Svoji výpověď ale zakončil neobvyklou prosbou, aby mu to případně někdo vysvětlil, protože on tomu nerozumí. Otevřených lidí je málo, tendenci k dogmatismu mají Češi zakódovanou v genech, tedy když už se po sto letech objevilo, nebylo možno takového okénka nevyužít.
Více

Čeští muži se pořád bojí, aby nebyli za podpantofláky

5. prosinec 2018

Do České republiky jsem poprvé přišla před 21 lety. V roce 1998 jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem začala pracovat pro místní ekonomickou školu, a v roce 1999 jsem založila vlastní byznys – International Study Programs (ISP), který spolupracuje s ekonomickými školami a pomáhá jim rozvíjet dovednosti globálního leadershipu v programech MBA a EMBA. V té době mě překvapily drobnosti, které tu nejspíš nikdo neřešil. Když jsem třeba požádala o živnostenský list, trochu mě zarazilo, že z mého příjmení Kish se najednou stalo Kishová. Navíc mi nebylo úplně příjemné, když jsem zjistila, že koncovka -ová vyjadřuje vlastnictví – byla jsem majetkem svého otce. Vyrostla jsem v thatcherovské Británii a myšlenka, že žena je de facto vlastněna mužem, mi byla trnem v oku.

Více
« | 1 | .. | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | .. | 982 | »
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.