V rámci Mezinárodního festivalu Tanec Praha proběhně jedinečné představení pro děti: Pink for Girls and Blue for Boys. Jak s dětmi mluvit o genderových stereotypech? Zkuste začít třeba představením švýcarské choreografky Tabea Martin, jež vzniklo na základě rozhovorů s dětmi.  „Pink for Girls & Blue for Boys“ vznáší otázky na téma, co to znamená být dívka a co chlapec. Je růžová jenom pro holky a modrá pouze pro kluky? Můžou holky plakat, ale kluci ne? Umí kluci lézt na stromy, zatímco holky ne? Jak dochází k tomuto dělení a kdy se z něho stává vyloučení? Kolik je třeba odvahy na to stát si za vlastními názory a potřebami? Pojďme se v této hravé inscenaci spolu s choreografkou a čtyřmi tanečníky zapojit do vzrušující a zábavné taneční debaty o genderu a identitě.

Feministická poezie není ve světě, ale ani v Přestupce novinkou. My máme tu výhodu, že vám tento specifický žánr představí přední básnířky naší doby!

Kdo se stane vítezkou 4. rocníku souteže Nadejná politicka? Jakou práci mají za sebou prihlášené politicky? Prijdte na vyhlášení souteže, jejíž smyslem je upozornit na politickou práci žen na komunální a regionální úrovni. Krome slavnostního vyhlášení se mužete tešit i na neformální sítovací cást s politickami u cíše vína. Vítezky souteže, které vybere odborná porota, získají vecné ceny, nové kontakty, propagaci v médiích a doufáme, že i další impuls ke svému profesnímu rustu.

Rozhovor Lisy Goldmann s Natashou Lamb, spoluzakladatelkou kapitálové společnosti Arjuna Capital, která si vytkla cíl odstranit rozdíly v odměňování žen a mužů v Americe a začala s tím v Silicon Valley. Vystudovala udržitelnou ekonomiku.

Znáte to video s opičkami? Jedna dostává za svůj výkon okurku, druhá hroznové víno. Jsou spokojené do té chvíle, než opička, která dostává okurku, vidí, že druhá úplně stejná opička dostává za úplně stejný výkon hroznové víno. Video je velmi populární, protože mnozí z nás se cítí obdobně. Nedá nám to a přemýšlíme, zda za svou práci nedostáváme okurku, když třeba kolega či kolegyně má hroznové víno. Často máme pocit, že odměňování za práci, kterou děláme, není fér.

Marie se vrátila na odbor financí a ekonomiky jednoho velkého úřadu po devíti letech, které strávila na mateřské a rodičovské se třemi dětmi. Když obdržela platový výměr, zjistila, že pro postup v platových stupních se jí započítalo pouze šest let a navíc jí byl snížen osobní příplatek. Odůvodnění znělo zhruba tak, že jelikož po tolika letech už svou práci zapomněla, musí se naučit vše znovu a teprve poté se vedoucí rozhodne, jestli jí zvýšení osobního příplatku navrhne alespoň na původní úroveň z doby před dětmi. Kromě toho si Marie požádala o zkrácení služební doby o jednu hodinu denně, aby stíhala provozní dobu školky a školní družiny, a její plat byl tedy dále poměrně zkrácen. Jelikož ale na oddělení, ve kterém pracovala, byl dlouhodobý podstav, musela stejně dělat v podstatě stejný objem práce jako ostatní. Když se pak při přátelském setkání její kolega František, bývalý spolužák, se kterým na úřad nastupovala společně, prořekl, že za stejnou práci bere asi o 10 000 korun hrubého více, došla jí trpělivost. Šla se zeptat nadřízené, co může se svým platem dělat, a jak je to vůbec podle tabulek možné, ale se zlou se potázala. Nadřízená se na ni obořila, co si to dovoluje, že všechno je přesně „podle zákona“, že mzdovka ví, co dělá, a že rozhodnutí o platu převzala, odvolání nepodala, tak si teď vůbec stěžovat nemůže. A že mají přece zakázáno o platech mluvit, a to že si s Frantou teda vyřídí.