Jak žijí a pracují Vietnamci a Vietnamky v České republice
Za cestu do České republiky zaplatili i 15 000 USD. Aby získali takovouto částku v hotovosti, často zastavili své pozemky a domy a doufali v brzké splacení dluhu. Nevěděli příliš, kam jedou a netušili, že může přijít ekonomická krize a oni se v cizí zemi ocitnou bez práce, bez prostředků a s narůstajícím dluhem. Situaci vietnamské komunity v České republice více než rok po příchodu ekonomické krize monitoruje výzkum organizací La Strada ČR a Klub Hanoi.
Vietnamská komunita je dlouhodobě vnímána jako ohrožená z hlediska obchodu s lidmi a nucené práce. V době, kdy český průmysl poptával vysoké množství levné pracovní síly, etablovaly se zprostředkovatelské agentury stejně jako neoficiální sítě, které tento „dovoz pracovní síly“ pomohly realizovat. Samotní migranti a migrantky měli o České republice velmi obecnou představu, která navíc často neodpovídala realitě. Část respondentek a respondentů kvalitativního výzkumu vypověděla, že agentury záměrně šíří nepravdivý obraz a zamlčují základní informace.
Pokles výkonnosti české ekonomiky v době hospodářská krize způsobil propouštění agenturních zaměstnanců a zaměstnankyň – cizinců a cizinek, kteří pracovali především v českých továrnách. Jejich vysoká zadluženost je nyní činí velmi zranitelnými. Čekají, až se zlepší situace na trhu práce a oni si budou schopni najít zaměstnání a splatit své dluhy. V této situaci někteří přistoupí na práci za pouhé ubytování a stravu, protože jsou vděčni za poskytnuté zázemí. Zejména propuštěné dělnice skončily často jako pomocnice ve vietnamských domácnostech a o jejich odměňování lze jen spekulovat. „Přeji si, abych vydělal na dluh, a pak jel domů,“ uvedl jeden z respondentů.
Neznalost jazyka a právních norem vytváří praktickou závislost pracovních migrantů a migrantek na různých zprostředkovatelích a agenturách. Vznikají jim tak další nemalé finanční náklady a zároveň se zde vytváří prostor pro neférové praktiky ze strany zprostředkovatelů, tlumočníků a dalších, kteří na procesu agenturního zaměstnávání participují. Výzkum například potvrdil, že cizinci a cizinky platí neúměrně vysoké částky za ubytování, dopravu do zaměstnání, tlumočení a další nezbytné služby spojené s jejich pobytem. V důsledku se pak k nim dostává pouze malá část mzdy, která leckdy stačí pouze na pokrytí životních potřeb.
V druhé polovině roku 2009 média informovala o řadě případů „novodobého otroctví“ cizinců a cizinek v České republice. Taktéž zjištění výzkumu organizací La Strada ČR a Klub Hanoi potvrzují, že ochrana práv pracovních migrantů a migrantek má v současné době řadu mezer a některé případy hraničí s trestnými činy obchodování s lidmi a nucené práce. Cizinci a cizinky pracující na podnikatelské vízum (dle odhadů se jedná o nadpoloviční většinu) jsou přidělováni k různým druhům závislé činnosti (například práce v továrnách), což naplňuje znaky švarcsystému. Dále se setkáváme s prací pod hlavičkou družstva, kdy pracovnice a pracovníci mají „podíl na zisku“, jehož dělení podléhá stanovám družstva.
Hlasy volající po dodržování práv cizinců a cizinek se ozývají nejen ze strany organizací, které se snaží propagovat nediskriminační přístup na trh práce. Taktéž skupiny, které lobbují za práva českých zaměstnanců a zaměstnankyň, uznávají nutnost dodržování pracovně-právních standardů při zaměstnávání cizinců a cizinek. Jen to totiž může zajistit, že cizinci a cizinky nebudou nuceni nabízet svoji práci za dumpingovou cenu. Do boje proti závažnému porušování lidských práv, které obchod s lidmi za účelem nucené práce znamená, se v roce 2006 zapojil i komerční sektor kampaní „End Human Trafficking Now“ a podpisem tzv. Aténských Etických principů.
Celou Analýzu procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR můžete stáhnout zde.