V minulém roce zvířila vody, zejména ty feministické, bohužel pravděpodobně daleko méně již kriminologické, kauza týkající se nového vydání učebnice Kriminologie, určené studujícím policejních a právnických škol. Podstatou sporu byla část knihy věnovaná mravnostní kriminalitě, která v kapitole s názvem „Sexuální násilí“ v kontextu podílu oběti na vině poukazovala na to, že ženy jako oběti svou „koketností, vtíravostí, vyzývavostí a obnažováním těla vyprovokují v muži, často i záměrně, touhu po sexu a jeho sexuální obrazotvornost. Bezprostřední příčinou znásilnění nebo obecněji sexuálního násilí je pak nezvládnutí sexuálního pudu mužem.“ Více než o čemkoli jiném to vypovídá o neznalosti či podceňování feministického/genderového rozměru kriminologie jako oboru.

Časosběrný dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové se v letošním lednu vrátil na obrazovku České televize, tentokrát s názvem Manželské etudy po 35 letech. Šest párů, dvanáct lidí v nich již po tak dlouhou dobu na kameru sdílí svoje vztahové, rodinné a jiné peripetie, od mládí a svatby až do prarodičovského věku. Od prvních dílů až po poslední ale postupně v dokumentu mizí hlas hlavních ženských protagonistek.

Ústavní soud loni v jednom svém rozsudku zdůraznil, že odsouzení mají právo na kontakt se svými dětmi. Ale pravidelný kontakt a každodenní péče jsou dvě rozdílné kategorie. Nejen v této souvislosti jsme položili několik otázek ředitelce ženské věznice ve Světlé nad Sázavou plk. PhDr. Gabriele Slovákové, Ph.D., která na této pozici působí již od roku 2010.

Sebevraždu podle ČSÚ spáchá 4,7 mužů na 1 ženu. V posledních letech se přitom počty sebevražd snižují, z 2 079 ročně v padesátých letech na 1 560 v roce 2014. Přesto tvoří tento počet 1,2 % všech zemřelých. Dle statistik došlo u mužů k sebevraždě v 1 288 případech, u žen pouze v 288 případech.