V tradiční zemědělské usedlosti existovala dělba práce podle pohlaví a vhodnosti jednotlivých činností pro muže a ženu. Důležitými aspekty tu byly tělesná síla muže a mateřství ženy. Ženy měly na starosti drůbež, prodej vajec a drůbežího masa byl jejich výdělkem. Další ženskou prací bylo krmení a dojení krav, seno na krmení ale naváželi do stáje muži. Úkolem ženy byla také příprava žrádla pro prasata. Na poli ženy pracovaly při žních a při některých jarních pracích. Samozřejmě vařily, často ještě pekly chleba, stloukaly máslo, staraly se o správné uložení zásob. V zemědělství byla jejich práce nezastupitelná a vážená. Hospodáři byli ale muži.

V lesích na území po celé České republice pracují stovky revírníků a pro někoho možná překvapivě jsou mezi nimi i ženy. O tom, co toto povolání obnáší, jaká mohou být specifika práce revírnic v této profesi s tradičně vysokou převahou mužů i o sexismu v lesnictví, je následující rozhovor s revírnicí Marií (26 let).

V porovnaní s chlapcami, dievčatá vo veku 9 - 12 rokov vo verejnom priestore netrávia veľa času. Zatiaľ čo si na ihriskách vybavíte chlapčenské skupinky hrajúce sa futbal, dievčatá skutočne absentujú. Niektorí vysvetľujú, že dievčatá v tomto veku sa radšej rozprávajú a čas trávia vnútri. Necítite však, že by toto bolo úplne dostačujúce vysvetlenie.

Židovské kibucy v Palestině a posléze Izraeli jako zemědělské komunity vznikly přibližně před sto lety. Jejich hlavním cílem bylo spojit skupinové síly v chudobě a nepříznivém prostředí na začátku jejich existence, protože skupina lépe zvládla těžkosti, než kdyby hospodařil jednotlivec nebo jedna rodina. Kibuc jako pojem je známý pro své kolektivní vlastnictví, kde jsou zajištěny základní potřeby jeho členů a členek (strava, bydlení, oblečení aj.), sociální zázemí a komunitní život.