16. července má na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary premiéru film „35 panáků rumu“ – příběh otce a dcery, na který se nezapomíná. Lionel je řidičem RER, pařížských vlaků, které vedou až na vzdálená předměstí, odkud lidé denně dojíždějí za prací do vnitřní Paříže a navečer se zase vracejí do svých sídlištních bytů. V jednom takovém bydlí i Lionel se svou dcerou Joséphine, kterou po smrti ženy sám vychoval. Žijí spolu v tiché harmonii, do níž nenechají proniknout ani své přátele. Zůstali jeden pro druhého, ale Joséphine dospívá a bude chtít žít i svůj vlastní život. Čas běží a Lionel si začíná uvědomovat, že přichází změna, která může znamenat i jejich rozloučení.

Antidiskriminační zákon je prý nemorální a nutí zaměstnavatele přijímat lidi, které nechtějí. Vlastně ani není potřeba, protože žádná diskriminace není. A jedním z největších problémů je jeho zneužívání – každý nezaměstnaný Rom totiž teď podá žalobu (citace z diskuze k mému blogu).

Závěrečná scéna romantického filmu: západ slunce a dvě mužské postavy kráčející v objetí po pláži. Reklama na hypotéku se šťastnou rodinkou: maminka, maminka, dítě a pes. Šokující? Zhola nemožné? Ne tak zcela, média dnes zobrazují sexuální menšiny mnohem častěji než dříve. Jenže kvantita není kvalita, a tak větší přítomnost sexuálních menšin v médiích automaticky neznamená, že mizí předsudky vůči nim. Více

Diskriminace na základě sexuální orientace se trochu liší od ostatních typů diskriminace. Naše sexuální orientace na nás nebývá na první pohled vidět. Pokud nebudeme chtít, zaměstnavatel, ani kolegyně a kolegové ji nezjistí. To ale zdaleka není ideální situace, naopak firmy by měly vytvářet prostředí, ve kterém se gayové, lesby a bisexuálové či bisexuálky cítí dobře, kde nemusí skrývat svoji identitu a mají podmínky, které jsou pro ně vyhovující. Zaměstnavatelé, přečtěte si jak na to! Více