Ať chceme nebo ne, média vstupují do našich životů v podstatě každodenně. Možná si to ani neuvědomujeme, ale jejich působení se zdaleka neomezuje na předávání tzv. „objektivních“ informací. Média samozřejmě selektují, nejen o jakých tématech budou referovat (některá jsou tedy důležitější než jiná), ale také jakým způsobem. Podle mediálních teoretiků tak média v podstatě konstruují společenskou realitu. Proces je ale samozřejmě složitější: novináři a novinářky jsou také ovlivněni veřejným míněním, občas jsou zahlceni předsudky a stereotypy atd. Ty se pak odráží v jejich příspěvcích do médií, a tak se roztáčí spirála, ze které není úplně jednoduché vystoupit.

Sociální vědy intenzivně popisují aktuální proměny rodinných uspořádání v západní kultuře (růst rozvodovosti, počtu domácností vedených jedním dospělým, nárůst počtu bezdětných atd.). Zatímco někteří autoři/autorky hodnotí tyto změny jako negativní (Sullerotová) a spojují je s mnoha sociálně patologickými jevy, jiní demaskují rodinné uspořádání jako prostor útlaku a nerovností (Hochschild 1990). Sociologové jako Giddens či Bauman hovoří o vyvazování jedinců z tradičních pout manželských svazků a rozrůzňování vzorců partnerských vztahů, které odpovídá postmodernímu požadavku na individuálně vytvářenou reflexivní biografii. Jedním ze souvisejících jevů těchto proměn je bezesporu ženská emancipace a posun genderových rolí. V této souvislosti lze zaznamenat jistou morální paniku, která dává ženské emancipaci za vinu vysokou míru rozvodovosti, nízkou porodnost nebo dokonce poruchy chování a učení u dětí. Z řad feministických teoretiček zase zaznívá kritika Giddense a Baumana, a to v tom smyslu, že většina lidí stejně nakonec končí v heterosexuálním manželství a společenské změny rozhodně nejsou tak dalekosáhlé, jak tvrdí tito sociologové. V tomto bloku se zamyslíme nad proměnami současné západní rodiny v souvislosti s ženskou emancipací. Více

Co se vám vybaví při pohledu na přiložený plakát? Jak je to u vás? Příští týden ve čtvrtek před knihovnou pořádáme happening s názvem Máme stejné šance? Bude prostor pro diskusi, zamyšlení a hlavně legraci .... a nezapomeňme se na věci dívat s nadhledem:) Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 13hod.

Rozhovor s  JUDr. Barbarou Havelkovou na téma znásilnění.  Jak byste zhodnotila přístup české společnosti ke znásilnění?
V české společnosti kolují o znásilnění nejrůznější mýty, které jsou hrozně nepřátelské k obětem a relativně sympatizují s pachateli. K těmto mýtům, mezi jinými, patří i představa, že mnoho obvinění je falešných. Z důvodů jako je zášť, vydírání, žárlivost atd. Přestože pro to nejsou žádné podklady. Když policista řekne, že je obvinění, resp. trestní oznámení falešné, a jako takovou věc odloží, tak to ještě není žádný důkaz, že skutečně falešné bylo. Bohužel se toto ale bez jakéhokoli skutečného vědomostního zázemí předpokládá. (...)