Laydeez do Comics - ŽENA 2.0

17.10.2018  Praha  | 

Osm českých komiksových autorek, jedno téma a společných sedm dní na divokém českém severu! Co z toho může vzejít? Komiksová výstava, samozřejmě! Tentokrát již z třetího letního sympozia uskupení Laydeez do Comics Praha. Letošní téma ŽENA 2.0 nás přivedlo k otázce nakolik se ženy měnily, mění a měnit budou. Existuje nová verze ženství a co to obnáší? Inspirace bylo dost. Ať už se jedná o změny v rámci životních fází, postoje k životu nebo pohledu společnosti... Výstava potrvá od 17. do 30. října. Slavnostní vernisáž s autorkami proběhne 18. října.

Více

Odejít, nebo zůstat? Večer sdílení na téma de/institucionalizace

22.10.2018  Praha  | 

Institut úzkosti / Institute of Anxiety vyzývá a vítá všechny, kdo chtějí kriticky promýšlet a diskutovat svoje zkušenosti s de/institucionalizací! Večer sdílení je komorním formátem pro cca 20 lidí, z nichž každý se přímo účastní a večer tak spoluutváří, nikdo se neocitá v roli publika. Jednotlivé příspěvky jsou omezeny časem 5 minut a umožňují představit vlastní zkušenost či situaci jako politikum různého druhu. Zůstává čas na moderovanou diskuzi a závěrečnou debatu o tom, co nám sdílení dalo. Večer sdílení není prostorem pro terapii, ale živou kritickou diskuzi.

Více

Jazyk – nástroj (feministické) ne_svobody?

24.10.2018  Praha  | 

Na dalším z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude představena nejnovější kniha Jany Valdrové (Univerzita Innsbruck), jazykovědkyně a specialistky na genderovou lingvistiku „Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit” Autorka představí svoji analýzu označování žen ve vyjadřovací praxi veřejného prostoru. Diskutovat bude také Ondřej Beran, z Centra pro etiku na Univerzitě Pardubice, zástupce editorského týmu, který připravil knihu Deborah Cameron „Mýtus o Marsu a Venuši. Mluví muži a ženy opravdu různými jazyky?“ k vydání v českém překladu. O souvislostech genderu, queer a jazyka bude pak hovořit také Vít Kolek z Univerzity Palackého v Olomouci, který se zabývá genderem v jazyce a generickým maskulinem v němčině a v češtině.

 

Více
feminismus.czČlánky › Nikdo nemá rád špinavé holčičky

Nikdo nemá rád špinavé holčičky

23. květen 2016  | Jitka Hausenblasová
Nikdo nemá rád špinavé holčičky
Podle mezinárodních statistik byla každá pátá žena během svého dětství sexuálně zneužita. Přesná čísla pro Českou republiku nejsou k dispozici, ale není důvod se domnívat, že bychom na tom byli výrazně lépe. Pravděpodobně má tedy každý z nás okolo sebe někoho, kdo něco takového zažil. Jen o tom nevíme. Když o tom nikdo nemluví, jakoby to neexistuje. A když to neexistuje, není o čem mluvit. A tak dále, začarovaný kruh. Je proto téměř zázrak, že se najdou lidé, kteří o svých zážitcích mluví a naprosto otevřeně vystupují z obvyklé anonymity. Výstava Nobody likes dirty girls v pražské galerii Oko uragánu je takovým zjevením na české, nejen umělecké scéně.

Právě přesah umění do sféry běžného života dělá výstavu zajímavou. Každodennost tu ale není zdrojem inspirativního nadšení umělce, jak tomu často bývá v galeriích k vidění. Reflexe velmi smutných zážitků z dětství, se kterými se dívky snaží vypořádat, ostře kontrastuje s naprosto všedními předměty fotoinstalace nazvané Some things my father put inside my vagina. Lžička, hračka, kus mýdla. Alma Lily Rayner je umělkyně pocházející z Izraele a sexuální zneužívání dívek jejich blízkými tematizuje v několika rovinách. Kromě zmíněných fotografií zde prezentuje i své video – výroky jedenácti mladých žen, které zažily sexuální násilí a sdílením svých příběhů na Youtube (jsou tam stovky takových) se s nimi snaží vyrovnat. Použité záběry si Alma nechala jejich autorkami odsouhlasit, vzniklo tak kolektivní svědectví, které čerpá ze stále populárnější formy kyberaktivismu. Ten přispívá i ke zviditelnění tématu a je to něco, na co u nás asi stále čekáme. Masové měřítko osobních výpovědí strhlo v řadě zemí vlnu solidárního hnutí a vede často i ke změnám v institucionálním a právním řádu.  

K naprosto klíčovým změnám ve vnímání sexuálního zneužívání dívek jejich blízkými v Izraeli vedlo i uvedení dokumentárního filmu Dirty Laundry v Izraelské televizi. V rámci výstavy jej uvedla přímo sama autorka. Nikdo přitom při jeho natáčení nečekal, že by se něco takového mohlo stát. Film natočila Yael Sherer a dokumentuje v něm sebe samu ve čtyři roky trvajícím občanském soudním sporu proti svému otci, který ji zneužíval. Navzdory osamění, naprosté absenci podpory od rodiny a depresím, kterými dlouhá léta čelila, se jí podaří spor vyhrát. Snímek kromě osobního traumatu působivě ukazuje na širší společenské důsledky. Mladé ženy zpravidla nejsou těmi, které v rodině disponují převahou moci a peněz, jejich izolace a vyloučení z prostředí rodiny i společnosti tak nabývá nečekaných rozměrů. Případ Yael se stal důležitým precedentem pro všechny další, které se po uvedení filmu objevily. Za úspěch dokumentu může paradoxně válka, která v roce 2012, kdy byl film uveden, v Izraeli probíhala. „Lidé museli sedět doma a koukat na televizi, protože venku probíhalo bombardování, tak jim nic jiného nezbývalo“, říká Yael. Aby to ale nebylo tak jednoduché, uveřejnění filmu předcházel další soudní spor. Podle platných zákonů totiž ochrana nezletilých obětí trestných činů zaručuje, že se jejich identita nesmí uveřejnit, a to včetně případů, kdy oběť sama uveřejnění iniciuje a požaduje. Nesmyslnost zákonného ustanovení byla v tomto případě předmětem další žaloby, kterou Yeal podala, tentokrát na stát Izrael. Čtyři vleklé soudní spory po dobu 15 let svědčí o silném charakteru režisérky, dnes mezinárodně působící aktivistky, která se zapojila do hnutí na podporu žen a dívek s podobnými zkušenostmi.

Výstava Nobody likes dirty girls s doprovodným programem bourá jedno velké tabu. Nejde tu přitom o žádné opatrné našlapování. Angažovanost autorky je zjevná a záměrná, to dodává její koncepci sílu a autenticitu. Výstava trvá do 1. června, kdy proběhne diskuse s umělkyní a odbornicemi na téma sexuálního zneužívání dětí. Je to zároveň i poslední možnost zavítat do prostoru galerie, která se touto výstavou loučí.

NOBODY LIKES DIRTY GIRLS, Žitná 16, Praha 2, Galerie Oko uragánu

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.