Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více
feminismus.czČlánky › Nikdo nemá rád špinavé holčičky

Nikdo nemá rád špinavé holčičky

23. květen 2016  | Jitka Hausenblasová
Nikdo nemá rád špinavé holčičky
Podle mezinárodních statistik byla každá pátá žena během svého dětství sexuálně zneužita. Přesná čísla pro Českou republiku nejsou k dispozici, ale není důvod se domnívat, že bychom na tom byli výrazně lépe. Pravděpodobně má tedy každý z nás okolo sebe někoho, kdo něco takového zažil. Jen o tom nevíme. Když o tom nikdo nemluví, jakoby to neexistuje. A když to neexistuje, není o čem mluvit. A tak dále, začarovaný kruh. Je proto téměř zázrak, že se najdou lidé, kteří o svých zážitcích mluví a naprosto otevřeně vystupují z obvyklé anonymity. Výstava Nobody likes dirty girls v pražské galerii Oko uragánu je takovým zjevením na české, nejen umělecké scéně.

Právě přesah umění do sféry běžného života dělá výstavu zajímavou. Každodennost tu ale není zdrojem inspirativního nadšení umělce, jak tomu často bývá v galeriích k vidění. Reflexe velmi smutných zážitků z dětství, se kterými se dívky snaží vypořádat, ostře kontrastuje s naprosto všedními předměty fotoinstalace nazvané Some things my father put inside my vagina. Lžička, hračka, kus mýdla. Alma Lily Rayner je umělkyně pocházející z Izraele a sexuální zneužívání dívek jejich blízkými tematizuje v několika rovinách. Kromě zmíněných fotografií zde prezentuje i své video – výroky jedenácti mladých žen, které zažily sexuální násilí a sdílením svých příběhů na Youtube (jsou tam stovky takových) se s nimi snaží vyrovnat. Použité záběry si Alma nechala jejich autorkami odsouhlasit, vzniklo tak kolektivní svědectví, které čerpá ze stále populárnější formy kyberaktivismu. Ten přispívá i ke zviditelnění tématu a je to něco, na co u nás asi stále čekáme. Masové měřítko osobních výpovědí strhlo v řadě zemí vlnu solidárního hnutí a vede často i ke změnám v institucionálním a právním řádu.  

K naprosto klíčovým změnám ve vnímání sexuálního zneužívání dívek jejich blízkými v Izraeli vedlo i uvedení dokumentárního filmu Dirty Laundry v Izraelské televizi. V rámci výstavy jej uvedla přímo sama autorka. Nikdo přitom při jeho natáčení nečekal, že by se něco takového mohlo stát. Film natočila Yael Sherer a dokumentuje v něm sebe samu ve čtyři roky trvajícím občanském soudním sporu proti svému otci, který ji zneužíval. Navzdory osamění, naprosté absenci podpory od rodiny a depresím, kterými dlouhá léta čelila, se jí podaří spor vyhrát. Snímek kromě osobního traumatu působivě ukazuje na širší společenské důsledky. Mladé ženy zpravidla nejsou těmi, které v rodině disponují převahou moci a peněz, jejich izolace a vyloučení z prostředí rodiny i společnosti tak nabývá nečekaných rozměrů. Případ Yael se stal důležitým precedentem pro všechny další, které se po uvedení filmu objevily. Za úspěch dokumentu může paradoxně válka, která v roce 2012, kdy byl film uveden, v Izraeli probíhala. „Lidé museli sedět doma a koukat na televizi, protože venku probíhalo bombardování, tak jim nic jiného nezbývalo“, říká Yael. Aby to ale nebylo tak jednoduché, uveřejnění filmu předcházel další soudní spor. Podle platných zákonů totiž ochrana nezletilých obětí trestných činů zaručuje, že se jejich identita nesmí uveřejnit, a to včetně případů, kdy oběť sama uveřejnění iniciuje a požaduje. Nesmyslnost zákonného ustanovení byla v tomto případě předmětem další žaloby, kterou Yeal podala, tentokrát na stát Izrael. Čtyři vleklé soudní spory po dobu 15 let svědčí o silném charakteru režisérky, dnes mezinárodně působící aktivistky, která se zapojila do hnutí na podporu žen a dívek s podobnými zkušenostmi.

Výstava Nobody likes dirty girls s doprovodným programem bourá jedno velké tabu. Nejde tu přitom o žádné opatrné našlapování. Angažovanost autorky je zjevná a záměrná, to dodává její koncepci sílu a autenticitu. Výstava trvá do 1. června, kdy proběhne diskuse s umělkyní a odbornicemi na téma sexuálního zneužívání dětí. Je to zároveň i poslední možnost zavítat do prostoru galerie, která se touto výstavou loučí.

NOBODY LIKES DIRTY GIRLS, Žitná 16, Praha 2, Galerie Oko uragánu

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.