Jak na platovou diskriminaci: příklad ze Španělska

Rozdíl průměrných mezd žen a mužů v Evropské Unii činí přibližně 18 %. Ačkoli výzkumy ukazují, že odstranění této zjevné diskriminace přináší různé výhody (rovné mzdy např. snižují míru chudoby, přispívají k rychlejšímu ekonomickému růstu, vedou k nárůstu důchodů žen, zvyšují loajalitu zaměstnanců a zaměstnankyň atd.), je zarážející, jak málo existuje funkčních nástrojů k odstranění nerovného odměňování. Firmy málokdy pracují s jasným, transparentním a nediskriminačním systémem odměňování, a možností, jak se bránit, je málo a jsou velmi složité.

I proto se může jako inspirující jevit první španělská ženská stávka za rovné mzdy, která proběhla v 80. letech v Barceloně ve firmě Jaeger Ibérica (dnes Magnetti Marelli). Tato stávka je obdivuhodná z několika důvodů. Celý případ trval několik let (stávka proběhla v roce 1983, v roce 1984 dělnice zažalovaly firmu za diskriminaci, a teprve v roce 1989 soud rozhodl v jejich prospěch) a aktivně se jej zúčastnily stovky žen. A to i navzdory hrozbám propouštění. K ženám se připojili i mnozí muži, kteří protest podpořili. Masovost protestu přinesla výsledky. A nejen pro ženy z Jaeger Ibérica. Soudní rozsudek byl průlomový. Politiku rovného odměňování pak zavedly i další španělské firmy – celkově z akce tedy profitovala valná většina španělských žen (ačkoli je nutno přiznat, že i ve Španělsku gender pay gap stále existuje), obecně vzato pak celá společnost. Změny jsou tedy možné, ačkoli jak říká jeden z protagonistů krátkého dokumentu o této stávce: "Nic nedostanete zadarmo, musíte si svá práva vybojovat."