Gender není jen o ženách či o vztahu žen a mužů

Věra Sokolová, Ph.D., odborná asistentka v Centru genderových studií FF UK. Oborem jejího zájmu jsou Queer Studies a konstrukce sexuálních identit. Vystudovala moderní evropskou historii a feministickou teorii na University of Washington v Seattlu. Přednášela na University of Maryland v Baltimore, New School University v New Yorku a University of Washington v Seattlu, pro niž pravidelně organizuje zahraniční studijní program v Praze. Pravidelně se zapojuje do různých kulturních a politických aktivit, které organizují gay a lesbické komunity.

V rozhovoru pro Občanské noviny se obě vědkyně zamýšlejí nejen nad situací jejich oborů na akademické půdě, ale i nad situací feministek v Čechách.

Kudy vedla vaše cesta k genderové problematice?

IŠ: Moje cesta vedla klikatě přes studia sociologie a anglistiky. Právě na katedře anglistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity jsem absolvovala mezi kurzy o konci britského impéria v Indii, životě severoamerických Indiánů, Skotském nacionalismu i kurz Úvodu do Gender Studies. Už tehdy, ačkoliv jsme měli výbornou lektorku Beth Edginton, jsem byla zaražená tím, že nám přednáší pouze témata, která se týkají žen nebo feminismu. Byla jsem dotčena a řekla jsem si, že jako socioložka se na to podívám ze stránky mužů a napsala jsem závěrečnou práci na anglistice na téma New Men (Noví muži). Existuje samozřejmě široká škála mužských identit a vzorců mužského chování, mě osobně zajímají ty, které jsou ochranitelské s absencí soutěživosti. Takové vzorce jsou žádoucí jak z feministické tak environmentální perspektivy, proto jsem svou pozdější magisterskou i doktorskou sociologickou práci konzultovala s profesorkou Hanou Librovou. Práce obsahovala kvalitativní sondy do života mužů, kteří se podle mého názoru vymykají standardnímu obrazu mužství, i když stále ještě nevíme, co vlastně to české mužství je. Muži ve výzkumném vzorku byli zaměstnaní v ekologických a ochranářských organizacích nebo výchovných institucích a byli aktivními tatínky. Ptala jsem se jich, jaké to je být mužem v České republice. Pochopitelně jsem narazila na skutečnost, že muži o své genderové roli do té doby nepřemýšleli.

VS: Při studiu v zahraničí mě nejprve překvapilo a postupně došlo, že v podstatě není možné získat univerzitní diplom bez toho, aniž by studující byli nuceni reflektovat genderovou perspektivu. Postupně jsem také pochopila, že termín „genderová problematika“ je v podstatě zavádějící. Každá problematika je totiž genderová, záleží jen na tom, jak se na ni díváte. Možná to zní paradoxně, ale je možné psát a učit o ženách, mužích a feminismu bez pochopení a použití genderového přístupu. Jsem ale přesvědčena, že jakmile se člověk nad genderem jako analytickou kategorií a procesem utváření identit ve společnosti vážněji zamyslí a začne jej trochu seriózněji studovat, dojde mu, že gender není jen o ženách či o vztahu žen a mužů, ale pochopí, jakými způsoby gender funguje na strukturální a symbolické rovině jako základní organizační princip společnosti jako celku.

Mohly byste blíže představit oblasti vašeho zájmu, Mužská studia (Men´s Studies) a Queer Studies?

IŠ: V Men´s Studies dnes již existuje široká škála témat. První oblast lze shrnout jako problémy spojené s muži. Pokud jde o problémy působené muži, pak to znamená nejčastěji násilí na ženách. Problémy, se kterými se naopak muži musejí potýkat, jsou především problémy s mocí a destruktivním působení nezaměstnanosti. Pro muže, kteří svou identitu spojují se zaměstnáním silněji než ženy, je totiž nezaměstnanost hůře překonatelná. Druhou oblastí je hnutí za práva otců, křesťanská mužská hnutí a gay hnutí. Je zřejmé, že jde o dost protichůdné tendence. Třetí oblast mužských studií bychom mohli nazvat akademické mužství, to znamená akademická studia toho, co nepokrývá feminismus. Poslední důležitá oblast je „mýto-poetická“, která je ve znamení hledání vnitřního hlubokého mužského Já. Do češtiny byla přeložena kniha Železný John Roberta Blye, předního autora tohoto směru. Tento směr se setkává s častou ostrou kritikou ze strany akademických, profeministických Men´s Studies. Je důležité zdůraznit, že mužská studia nejsou zpětnou reakcí proti feminismu, kde muži brání své současné postavení ve společnosti a používají k tomu evolucionistické a sociobiologické argumenty, které zdůrazňují stereotypy o přirozeném původu mužské moci. Mužská studia sem nepatří. Teoretici a příznivci Men´s Studies naopak vycházejí z myšlenek feministických včetně pohledu na hierarchii společnosti. Cílem jejich snažení je odstranění mužské nadvlády a dominance. Protože muži obecně ze situace vyplývající z patriarchátu těží, je především na mužích, aby se těchto výhod vzdali a uvědomili si, že jsou destruktivní i pro ně samotné. Je zřejmé, že bez mužů se nedosáhne kýženého výsledku - změny společnosti.

VS: Kurz tzv. Queer studií, který nabízím na FF UK už druhým rokem, se zabývá politikou sexuality a konstrukcí sexuálních identit ve společnosti. Tento kurz je v podstatě jediným kurzem na naší akademické půdě, v jehož centru zájmu stojí dekonstrukce heteronormativity a kritická analýza fungování moci a společenské kontroly prostřednictvím sexuality. Na rozdíl od kurzů a pohledů, které sexualitu redukují pouze na psychologickou a sexuologickou rovinu, tento kurz klade důraz na historickou a sociologickou kontextualizaci tvorby sexuálních subjektů, objektů a kategorií, které formují naši společnost. Jinými slovy, ve své práci se zabývám převážně tématy, která propojují politiku sexuality s konstrukcí, fungováním a překračováním genderových stereotypů a poukazují na potenciál zpochybňování tradičních kánonů a zakořeněných způsobů myšlení, jako jsou například ženská maskulinita, transgender, homosexualita či (převážně ženské a u nás téměř neexistující) travesty show.

Obě jste stály u zrodu akademických oborů Gender Studies v ČR. Jak se podařilo oboru vybudovat postavení na akademické půdě?

IŠ: To je otázka velmi zajímavá, protože naše situace je velmi odlišná od obtíží, s kterými se potýká pražské Centrum studií rodu na Filozofické fakultě UK. Zčásti je to dáno tím, že jsme na Fakultě sociálních studií a je logické, že genderová studia by se tam měla objevit. Domnívám se, že na brněnské fakultě je patrný také vliv jejího děkana profesora Možného, který je sociolog rodiny. Centrum má plnou podporu a k vytvoření samostatného studijního programu jsme byli vyzváni shora. Dnes jsou genderová studia přednášena formou kurzů na katedře Sociologie. Já jsem začala učit v roce 1998 Úvod do Gender Studies. Profesorka Šmausová se zabývá genderovou strukturou společnosti v širším kontextem a je hrozně fajn, že tam je. Moje kolegyně z doktorského studia si připravují kurzy na další témata, jako je dospívání a socializace dívek, násilí na ženách, pornografie a rovné příležitosti v souvislosti se vstupem do EU. A co se týče diplomových prací, mezi nejčastější témata patří ženská a mužská role v domácnosti, role otce, mužské a ženské tělo, žena a muž v médiích, pornografie, kyberfeminismus, ženy ve vězení...

VS: Musím přiznat, že v porovnání se zahraničím, a teď mám na mysli nejen západní Evropu a USA, ale i třeba Polsko či Maďarsko, se u nás genderová studia prosazují daleko pomaleji. V průběhu posledních tří let se nám podařilo ukotvit genderová studia na Filozofické fakultě v Praze, ale jejich další rozvoj zde bude v nebližší době spíše stagnující. Nadějný je současný vývoj na FHS v Praze, kde v současné době připravujeme akreditaci magisterského oboru. Přístup akademické obce k oboru je zatím ale více než rozpačitý, což je způsobeno do velké míry trestuhodnou neznalostí a ignorancí nejnovějších teoretických a metodologických trendů v humanitních a sociálních vědách, kam genderová analýza, ve své interdisciplinární dimenzi, nesporně patří. Na druhou stranu je ale zásadně důležité a povzbuzující, že o obor je eminentní zájem ze strany studujících, kteří nejen hojně navštěvují kurzy, ale sami tlačí na rozvoj oboru. Každým semestrem dramaticky narůstá počet těch, kteří by chtěli GS studovat nejen jako jednotlivé volitelné kurzy v rámci svého oboru, ale jako samostatný akademický obor. Tady máme myslím vůči studujícím velký dluh, který se doufám podaří úspěšnou akreditací obou oborů brzy napravit.

Kolik už u vás absolvovalo studentů?

IŠ: Absolventů oboru je nula, protože obor zatím neexistuje. Můžeme ale spočítat absolventy kurzů Gender Studies na sociologii, těch je kolem 200. Akreditace samostatného bakalářského programu by měla být hotová během následujícího roku. Plánujeme otevření prvního ročníku v roce 2004/5, do kterého bychom přijali 30 studentů.

VS: Vzhledem k tomu, že obor genderových studií zatím není nikde v republice akreditován, nemáme vlastní studující, což je velká škoda, jak pro vitalitu a rozvoj oboru, tak samozřejmě pro studující samotné. Naše kurzy si studující zapisují jako kurzy volitelné a bohužel velmi často dokonce bojují s tím, aby jim jejich domovské katedry práci a vědomosti z těchto kurzů uznaly. Nicméně máme přibližný odhad, kolik studentů na naše kurzy pravidelně dochází, v současném semestru máme například vypsaných 14 kurzů, do kterých dochází zhruba 250 studujících.

Co nabízíte svým studentům zajímavého?

IŠ: Studenti se mohou zapojit do empirického výzkumu. Ten největší byl Rovné příležitosti žen a mužů v českých podnicích. Vybrali jsme několik podniků a zkoumali jsme, jak se vedení i zaměstnanci cítí poté, co vstoupila v účinnost novela Zákoníku práce v roce 2000, která zohledňovala problematiku rovných příležitostí.

VS: Centrum genderových studií FF UK pro studenty každoročně vypisuje soutěž bakalářských a diplomových prací s genderovou tématikou, která je finančně ohodnocena. Informace o soutěži jsou k dispozici na webových stránkách Centra na www.ff.cuni.cz/gender.

Jak se vám v Čechách dýchá jako feministkám?

IŠ: Nikdy jsem neměla problém obhájit si svoje postoje, pokud jde o gender, ale je pravda, že argumentačně se to snažím vybrušovat čím dál tím lépe, abych narážela čím dál tím méně. Také jsem prošla obdobím, kdy jsem se zdráhala označení feministka. Poté jsem říkala feministka-ale, a dnes již s tímto označením nemám problém.

VS: Na rozdíl od „západního“ světa, kde má obor na univerzitách své pevné místo již mnoho let, nejsou u nás feminstická a genderová analýza zatím brány vážně jako integrální a rovnocenné součásti akademického diskurzu. Myslím si, že hlavní příčinou tohoto stavu je kontinuálně antifeministicky naladěná atmosféra ve společnosti, podporovaná rádoby vtipnými, ale ve skutečnosti velmi povrchními, poznámkami četných expertů a veřejných osobností, která nejen znemožňuje vážnější zamyšlení nad feministickými tématy a úhly pohledu, ale přímo vybízí k jejich neustálé trivializaci. Tato atmosféra se samozřejmě promítá i do akademického světa. Stále se u nás najde mnoho uznávaných odborníků a autorit, kteří feministickou teorii a genderová studia zlehčují či přímo zesměšňují jako ideologické a módní trendy a přitom z jejich poznámek a argumentů je zřejmé, že o dané problematice téměř nic nevědí. Důsledkem je pak jednak naprostý nezájem a – což mi připadá daleko problematičtější – neschopnost integrovat feministickou a genderovou perspektivu do studia, výzkumu a výuky.

Štěpánka Hlupá