Rozhovor s Vladimírem Špidlou, komisařem EU pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti o nové antidiskriminační směrnici
Navrhovaná antidiskriminační směrnice Evropské unie spadá do
portfolia Vladimíra Špidly. Po celou dobu svého mandátu se komisař Vladimír Špidla, aktivně
a důrazně zasazuje o harmonizaci antidiskriminačních směrnic Evropské unie tak,
aby pokryly všechny důvody diskriminace. Evropská ILGA (Mezinárodní Gay a lesbická
asociace) se komisaře zeptala na zdlouhavý proces přípravy a schválení této
nové direktivy. “Evropa by měla prosazovat integrovanou společnost. Měla by pokračovat
v odstraňování všech forem diskriminace – ať už na základě rasové či etnické příslušnosti,
náboženského vyznání, zdravotního postižení, věku, nebo sexuální orientace.“
Vysvětlete nám prosím, proč se v březnu komise rozhodla změnit svůj původní záměr spočívající v návrhu jedné souhrnné směrnice proti všem druhům diskriminace a místo toho se věnovat pouze zákazu diskriminace na základě zdravotního postižení?
Osoby se zdravotním postižením jsou diskriminovány a komise se maximálně snaží jejich diskriminaci zabránit. Díky evropskému vlivu se například podařilo prosadit Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením v OSN. Komise využila silného celosvětového politického impulzu k jejímu prosazení a povedlo se. V souvislosti s jednou souhrnnou direktivou proběhla v Komisi mnohá jednání o jejích technických a politických aspektech, při nichž se ochrana osob s postižením ukázala jako záležitost, která má svá zvláštní specifika. U jiných populací například stačí diskriminaci zákonem zakázat a sledovat, jak je zákon dodržován. K nastolení rovnoprávnosti u osob se zdravotním postižením a u starších lidí je však třeba silnějších pozitivních opatření. I přesto jsme však nakonec diskusemi došli k závěru, že i rovnoprávnost osob s postižením lze zajistit pomocí horizontálních opatření. Původně jsme se obávali toho, že nebude strukturálně možné uspokojit všechna zákonná a technická kritéria k zahrnutí všech forem diskriminace do jediné směrnice.
Já jsem vždy usiloval o to, aby směrnice byla jen jedna, ale diskuze o ní byla vždy problematická. V politice se totiž snažím nejen o dokonale vypilované legislativní návrhy, ale o vytvoření takové politické situace a takového textu, který bude schválen. Skutečně jsem chvíli uvažoval o antidiskriminační právní úpravě, která by se týkala čistě jen osob s postižením. Diskuze nás však dovedla k závěru, že původní cesta jedné souhrnné direktivy bude nakonec vhodnější.
Dokázal byste
jmenovat jeden nebo dva hlavní důvody, které vedly Výbor komisařů k obratu,
tedy k tomu, aby navrhl jednu souhrnnou horizontální směrnici namísto zvláštní
direktivy vztahující se výhradně k diskriminaci osob s postižením?
Vytváření hierarchií. To byl hlavní důvod.
Které hlavní
překážky, problémy a protiargumenty brání či brzdí přijetí antidiskriminační
směrnice?
Hm...oponenti především tvrdí, že směrnice v podstatě porušuje princip „subsidiarity“ a že je nadbytečná. Zadruhé argumentují, že jsme měli počkat na výsledky úplného zavedení stávajících opatření a na výsledky zhruba čtrnácti řízení o porušení závazků se státy, které antidiskriminační směrnice porušily. Třetí důvod se váže na osoby s postižením, protože usilujeme o formulaci společného soužití (‘menage raisonnable’), neboť pravděpodobně vzniknou výdaje, o které se postará ekonomický sektor.
Jak na tyto výhrady
reagujete? Jak byste obhájil váš návrh členským státům, pokud by měly podobné
námitky?
Jde o velmi složitou diskuzi. Už několikrát jsem řekl, že pokud to článek 13 stanovuje jako kompetenci unie, tak je to kompetence unie. Z technicky-legislativního hlediska se tedy nejedná o porušení principu „subsidiarity“, neboť nejvyšší hodnoty jemu nepodléhají. Lze také tvrdit, že dopad přijatých opatření byl a je pozitivní, a ochrana před diskriminací je v Evropě nyní účinnější. Takže z hlediska efektivity byla unijní direktiva úspěšnější než jednání na národních úrovních. Proto jsme nečekali. To, že se jedná o rozšíření opatření na oblasti, které byly dosud opomíjeny, je podle mého názoru snadné zdůvodnit. Z technicko-legislativního pohledu bude ochrana proti diskriminaci ještě lepší. Nejde jen o jakousi reorganizaci. Také to znamená, že se nemusíme řídit tím, zda jiné procedury proběhly či neproběhly. Další procedurální změny to nepřinese.
Co byste vzkázal
občanskému sektoru - co mohou pro přijetí směrnice na národní a evropské úrovni
udělat?
Veřejná podpora opatření a účast v diskuzích jsou v tomto ohledu nejvhodnější. Pokud v médiích vyjde článek, který ji odmítá, je třeba se proti němu ohradit a protiargumentovat.
Návrh musí schválit 27 států, možnost odsouhlasení kvalifikovanou většinou nemáme. To znamená, že v každém státě musí veřejná diskuze proběhnout tak, aby návrhu zajistila podporu. Směrnice je nicméně hotová a podle mého názoru je dobrá, jak co se týče textu, tak konceptuálně. Má velkou šanci na úspěch, ale ještě není dobojováno. A ještě jedna věc. Ne každý si uvědomuje, že úspěch vyžaduje jednotný přístup k různým formám a druhům diskriminace. Pokud definujeme všechny formy diskriminace nehierarchicky, každá organizace (včetně těch důležitějších) se musí zasadit o eliminaci všech. Formy a druhy diskriminace pak nelze rozlišovat či oddělovat a to je podstatné.
Jak hodnotíte
odstavec o manželském a rodinném stavu? Myslíte si, že jde o “politický”
dodatek? Jakým způsobem nejlépe
harmonizovat národní pravomoci v rodinném právu a antidiskriminační princip
vzhledem k neheterosexuálním párům?
Myslím, že jsme co možná nejlepší rovnováhu našli a zakomponovali ji do návrhu směrnice. Jde o velmi citlivé záležitosti, které spadají do národní pravomoci a nejsou předmětem evropské legislativy. Tento princip jsme zachovali a myslím, že jsme našli v současné chvíli to nejlepší řešení.
Některé státy
neheterosexuální svazky uznávají a proto v nich lze úspěšněji bojovat proti
diskriminaci, například v oblasti sociálních výhod. Jiné země podobné svazky
neuznávají a proto není možné diskriminaci neheterosexuálních párů legálně
zabránit, naopak, diskriminace je tím pádem oprávněná. Je v takové situaci
vůbec možné dosáhnout rovnováhy?
Zašli jsme v mezích evropské legislativy co nejdál. Pokud stát rovnoprávnost takových vztahů uzná, nesmí je diskriminovat. Řízení o porušení závazků některými státy v této věci již probíhají. Zda však stát uzná či neuzná neheterosexuální svazky zůstává v jeho kompetenci, a tu musíme respektovat.
(V České Republice jsem to byl já, kdo navrhoval právní úpravy ve smyslu uznání registrovaných partnerství, takže můj osobní pohled je nasnadě.)
Váš mandát v Komisi
končí příští rok. Co plánujete - budete se dále angažovat v evropské politice
nebo se vrátíte do státní politiky? Anebo máte jiné plány?
Zatím jen hodlám dotáhnout naplánované záležitosti, protože věřím v jejich důležitost. Od antidiskriminační práce, přes Evropskou radu zaměstnanců (European Works Council), po změny v rodičovské dovolené a další. Je toho třeba ještě hodně dokončit. Takže na tohle se teď soustředím.
Ve zkrácené podobě převzato z časopisu ILGA Europe - Destination EQUALITY 2008:
New Anti-discrimination Directive.
Překlad Kateřina
Kastnerová