Na přelomu roku proběhla anketa, která se týkala situace českých lesbických, gay, bisexuálních a transsexuálních (LGBT) seniorů a seniorek, zejména jejich postojů k potenciálnímu využití služeb zařízení rezidenční péče. V únoru se pak v Praze uskutečnil mezigenerační diskusní večer, na kterém starší gayové a lesby hovořili o svých radostech, strastech a přáních. Několik LGBT spolků postupně rozvíjí spolupráci se seniory a seniorkami jak v ohledu sociálním, tak paměťově-historickém.

Z různých výzkumů dlouhodobě vyplývá, že zaměstnanci a zaměstnankyně vnímají jako opodstatněné při rozvázání pracovního poměru „přednostně propouštět ty, kterým to uškodí méně“. Toto stanovisko se ukazuje jako poměrně konzistentní i s většinovým názorem populace, který ukazuje naladění na podporu pracovních příležitostí především pro mladé lidi a snahu nezabírat pracovní místa těmi, kteří by pracovat již nemuseli. Souběh pobírání starobního důchodu a možnost pracovat je sice uzákoněna, velké podpoře se však netěší. Věková diskriminace v této oblasti stále existuje.

Pozvánka na výstavu věnovanou dílu a životu jedné z neprávem zapomenutých českých meziválečných umělkyň. Malířská a kreslířská práce Vlasty Vostřebalové Fischerové byla sice omezena necelými dvaceti lety aktivní tvůrčí činnosti, ale patří k nejosobitějším výtvarným projevům českého umění dvacátých a třicátých let 20. století, zvláště pak heterogenního proudu „nových realismů“. Autorkami výstavy jsou Martina Pachmanová a Michala Frank Barnová.

V předkládaném textu se zaměřuji na doposud opomíjené téma školství a rovných příležitostí ve smyslu pohledu na školu jako zaměstnavatele a dopady na vyučující, pedagogické i nepedagogické pracovníky a pracovnice, kteří v těchto podmínkách následně slaďují osobní a rodinný život. V příspěvku shrnuji některé zajímavé závěry proběhlých genderových auditů na základních a středních školách ve Středočeském kraji a zároveň i výstupy z dotazníkového šetření, které odhalují nejen možnosti, ale i bariéry slaďování v českém školství.