Role sociálního dialogu v prosazování rovného odměňování žen a mužů

27.6.2018  Praha  | 

Česká republika patří v rámci Evropské unie k zemím s nejvyšším průměrným rozdílem v odměňování žen a mužů. Platová nerovnost má negativní dopad jak na samotné ženy a jejich rodiny, tak na celou naši ekonomiku. Jedním z prostředků ke snižování platových rozdílů je sociální dialog. Cílem akce je otevřít diskuzi o jeho roli v prosazování rovného odměňování žen a mužů z perspektivy různých aktérů.

Více
feminismus.czČlánky › Teď vám dám jenom pusu a můžete jít: S podivnými praktikami vyučujících se na vysoké škole setkává velká část studentek i studentů

Teď vám dám jenom pusu a můžete jít: S podivnými praktikami vyučujících se na vysoké škole setkává velká část studentek i studentů

Teď vám dám jenom pusu a můžete jít: S podivnými praktikami vyučujících se na vysoké škole setkává velká část studentek i studentů
„Opravný termín zkoušky? Tak v šest hodin v naší restauraci a budete mi platit, co si budu objednávat. Uznejte, vás je škoda znovu nevidět.“ Takovou odpověď slyšela na svůj dotaz studentka třetího ročníku bakalářského studia jedné z největších pražských univerzit. Chvíli váhala. „Nevěděla jsem co dělat, co když si na mě ten čas večer opravdu udělá a přijde? Tak jsem raději šla.“

„Opravný termín zkoušky? Tak v šest hodin v naší restauraci a budete mi platit, co si budu objednávat. Uznejte, vás je škoda znovu nevidět.“ Takovou odpověď slyšela na svůj dotaz studentka třetího ročníku bakalářského studia jedné z největších pražských univerzit. Chvíli váhala. „Nevěděla jsem co dělat, co když si na mě ten čas večer opravdu udělá a přijde? Tak jsem raději šla.“

Na první pohled vtipná historka ze školních lavic není ve skutečnosti nijak výjimečná. A veselá není ve výsledku už vůbec. Pozvání na kávu či večeři, několik fotografií nebo internetová konverzace po večerech výměnou za zápočet či zkoušku není zřejmě pro české školní prostředí ničím neznámým. Výzkum (1), který v současné době dokončuje Sociologický ústav Akademie věd, přináší poměrně překvapivá zjištění o tom, jak se na českých univerzitách daří (nejen) sexuálnímu obtěžování studujících.

Sexuální obtěžování je od letošního června součástí české legislativy v podobě antidiskriminačního zákona, který jej definuje jako „chování, které je dotčenou osobou oprávněně vnímáno jako nevítané nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti osoby nebo k vytvoření nepřátelského prostředí...“ Zákon platí i pro vysoké školství, které se vyznačuje řadou specifik. I tady ale obtěžování představuje formu zneužití a ponížení člověka. Jedná se totiž o využití silnějšího mocenského postavení, v němž se vyučující vůči studujícím nachází. Studenti a studentky často vůbec netuší, jak se obtěžování bránit, vysoké školy pak zase nemají v ruce nástroje, kterými by zjednaly nápravu situace. Dokonce i vyučující si někdy stěžují na neznalost mezí chování či nemožnost bránit se případným nájezdům ze strany studujících.

Smyslem právě dokončovaného dvouletého výzkumu je zjistit, jaké zkušenosti mají studující s obtěžováním ze stran učitelů/učitelek a co si o takovém chování myslí. Jak ukazuje první část studie, sexuální obtěžování není v Čechách žádnou americkou novinkou, jak občas naznačují osobnosti naší společnosti (připomeňme si třeba nešťastný překlad „harašení“ apod.). Plných 66% studujících totiž zažilo tzv. genderové obtěžování, mezi které lze počítat například urážlivé poznámky, vtipy nebo znevýhodnění na základě pohlaví. Více než 18% studujících muselo čelit nevítané sexuální pozornosti v podobě komentářů o svém vzhledu, pozvánek na schůzku či snahy o navázání intimního poměru. O polovinu méně jich pak hovoří o zkušenosti tvrdšího sexuálního nátlaku, ať už se jednalo o „výměnný obchod“, nechtěné dotyky a v extrému i napadení. Ani okukování, erotické vtipy nebo příběhy jako součást hodiny nejsou výjimkou a i když o takových zkušenostech hovoří především dívky, setkávají se s nimi i chlapci.

Zajímavá, a pro českou kulturu snad i vypovídající, je skutečnost, že na přímou otázku po zkušenosti sexuálního obtěžování odpovídá kladně pouze velmi malé procento mužů i žen, ačkoli jejich zkušenost s jednotlivými formami svědčí o opaku. Takový výsledek souvisí pravděpodobně s širším společenským vnímáním sexuálního obtěžování jako tabuizovaného a zesměšňovaného tématu. K čemu se tedy přiznávat? Laškovná komunikace mezi mužem a ženou je vlastně přirozenou věcí, a proto není třeba se hned burcovat. Neznalost pravidel ovšem neomlouvá. Obchod „něco za něco“ nebo vytváření nepřátelského prostředí je totiž vlastně zneužíváním lidí. Možná nás v nedávné době otevřené kauzy z VŠE přimějí si o tématu alespoň něco přečíst. A koneckonců, tím změna myšlení, chování a tak i jiné zážitky vlastně začínají.

(1) Výsledky výzkumu budou plně zpřístupněny po ukončení projektu v prosinci 2009.

Autorka je socioložka, pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd. Věnuje se tématu genderové diskriminace lidí ve společnosti a možnostem nápravy. Působí na projektu podporujícím ženy ve vědě, v současné době se zabývá problémem (sexuálního) obtěžování ve vysokém školství a rozvíjí mentoringový program pro studentky středních škol. Je redaktorkou newsLetteru Národního kontaktního centra – ženy a věda

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.