Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

Média z pohledu novinářek - diskusní večer

19.9.2018  Praha  | 

Další z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude tentokrát věnován tématu žen v médiích a zpravodajství. Diskutovat budeme o situaci novinářek v českém mediálním prostředí a jejich postavení v redakcích nebo o vlivu genderu na mediální obsah.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více
feminismus.czČlánky › Střídavá péče by měla být možná, nikoli povinná

Střídavá péče by měla být možná, nikoli povinná

25. březen 2011  | Eliška Janšová
„Dítě nikdy neodpustí rodičům rozvod, i když se tváří civilizovaně a chápavě.“ F. Koukolík
Tyto smutné příběhy, v nichž hrají hlavní roli děti, se v současnosti objevují v nebývalé míře. Statistiky vykazují stoupající křivku rozvodovosti,  přičemž 80 % z těchto manželů vychovává děti. Ty připadnou po rozvodu matce. Otec nezřídka přichází o kontakt s nimi a o možnost podílet se na výchově svého dítěte. Tuto situaci se pokouší změnit novela zákona o rodině v návrhu poslance Pavla Staňka (ODS). Původní zákon stanovuje, že soud může navrhnout střídavou péči tehdy, jsou-li splněny zákonné podmínky a je-li to v zájmu dítěte. Staňkova úprava navrhuje použít institutu střídavé péče vždy. Posunuje se zkrátka od „může“ k „musí“. Pokud tak soud neučiní, měl by své rozhodnutí zdůvodnit.

„Dítě nikdy neodpustí rodičům rozvod, i když se tváří civilizovaně a chápavě.“ F. Koukolík
Tyto smutné příběhy, v nichž hrají hlavní roli děti, se v současnosti objevují v nebývalé míře. Statistiky vykazují stoupající křivku rozvodovosti,  přičemž 80 % z těchto manželů vychovává děti. Ty připadnou po rozvodu matce. Otec nezřídka přichází o kontakt s nimi a o možnost podílet se na výchově svého dítěte. Tuto situaci se pokouší změnit novela zákona o rodině v návrhu poslance Pavla Staňka (ODS). Původní zákon stanovuje, že soud může navrhnout střídavou péči tehdy, jsou-li splněny zákonné podmínky a je-li to v zájmu dítěte. Staňkova úprava navrhuje použít institutu střídavé péče vždy. Posunuje se zkrátka od „může“ k „musí“. Pokud tak soud neučiní, měl by své rozhodnutí zdůvodnit.


Takto navrhovaná novela vzbudila ohlas jak u odborníků, tak u nevládních organizací.  Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti projevila aktivitu a na svém zasedání 18. ledna umožnila poslanci Staňkovi prezentovat jeho návrh. Následná diskuse ukázala, že dané téma je velmi aktuální. Zmíněná komise proto uspořádala na půdě poslanecké sněmovny odborný seminář. Účast byla reprezentativní:  dva ministři vlády – J. Pospíšil (MS), J. Drábek ( MPSV); poslanci; zástupci státní správy; soudci; advokáti; psychologové; sociální pracovníci; otcové; matky; nevládní organizace. Nejhlasitěji se zákonem nařízené péče domáhali otcové, sdružení v několika iniciativách, které o tuto možnost léta usilují. Jejich argumenty jsou jistě oprávněné: dítě má právo na oba rodiče; potřebuje ve svém životě mužský i ženský vzor; mělo by se stýkat s prarodiči, bratranci, sestřenicemi, prostě s širší rodinou. Projevy některých otců však byly velmi militantní. Zmínění muži napadali všechny kolem: soudy, advokáty, sociální pracovníky, feministky a „nezralé matky“. (Proč s nimi tedy zakládají rodiny?)

O kladné zkušenosti se střídavou péčí se podělily některé zúčastněné matky: při nemoci dítěte je zde možnost vzájemného zastoupení, sdílení péče v krizových situacích, apod. Zdůraznily však, že tento způsob klade vysoké nároky na komunikaci, toleranci a dobrou organizaci. Podaří-li se to zvládnout, je střídavá péče přínosem ke sladění rodiny a práce, což bývá pro single rodiče  těžko řešitelný problém. Za důležitý pokládám názor ministra Pospíšila: stávající úprava dává soudu možnost využít institutu střídavé péče,  v současné praxi je však využívána minimálně (v roce 2009 to byla  4 %, v roce 2010 5 %). Nový občanský zákoník se střídavou péčí opět počítá, ovšem v původním znění, tedy jen v případě dohody s oběma rodiči a v zájmu dítěte. MS hodlá jít cestou konsensuální a doufá, že chystaný zákon o mediaci (v dubnu tohoto roku) bude přínosem k systému porozvodové péče o dítě.

Ať už to s předlohou pana poslance dopadne jakkoli, je třeba ocenit, že přispěla k otevření některých vážných problémů, s nimiž si naše společnost dosud neumí poradit. Jsou to především tato tři témata:
1. Stereotyp tradičního rozdělení rolí
Gender studies a další nevládní organizace stále poukazují na přetrvávající stereotyp tradičních rolí v rodině.  Malý podíl otců na rodičovské dovolené (1 až 2 %) jistě přispívá k tomu, že je v případě rozvodu dítě svěřováno matce.
2. Neplacení výživného jedním z rodičů
Tento léta trvající problém, čas od času vyzdvihnutý některými zákonodárci (naposledy Annou Čurdovou), zatím nemá řešení. Domnívám se, že stát nemůže zúžit pozornost na jednu skupinu otců (těch, co o dítě stojí), a zároveň si nevšímat těch, kteří neplní elementární povinnost vůči svým dětem.
3. Akce poukázala na časté selhávání příslušných státních struktur. O osudu dětí často rozhodují nezkušení soudci; sociálně-právní ochrana dětí se často dopouští chyb (sociální pracovnice jsou mladé, tedy bez životních zkušeností); vypovídají nekvalifikovaní znalci a psychologové; rodinná mediace je u nás v plenkách, atd. Celá oblast rodinného práva se zdá být polem neoraným, chatrnost systému péče o dítě je alarmující.
Na závěr: jako příslovečná červená nit se diskusí táhlo slovní spojení „zájem dítěte“.  Ale jak nejlépe definovat tento zájem? Jedna známá novinářka doporučuje všem rodičům, kteří se nemohou po rozvodu shodnout na režimu péče o dítě, zhlédnutí jednoho filmu. Je to krásný snímek, jistě ho většina z vás zná. Jmenuje se „Kramerová versus Kramer“.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.