Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více
feminismus.czČlánky › Současná koncepce rodu v legislativě Evropské unie

Současná koncepce rodu v legislativě Evropské unie

11. zaří 2015  | Lucia Homolová
Genderová problematika se z hlediska vývoje evropské integrace stává součástí formální legislativy, uplatňování rodového hlediska (gender mainstreaming) tvoří právně závazní požadavek práva Evropské unie.
Právní úprava problematiky rovnosti pohlaví přesto naráží na koexistenci paradigmat esencialistického a konstruktivistického pojetí rodu. (Šmausová, 2006). Radikální přehodnocení postavení genderové problematiky s důrazem na konceptuální rozlišení pohlaví a rodu přineslo v Evropě celospolečenský diskurs a z hlediska legislativního i implementaci celého spektra právních norem Evropské unie, která již nebyly chápány v pouze v jejich ekonomickém přínosu, ale zohledňovaly komplexnější pohled na genderovou problematiku.

V současné době nový přístup k rodu tzv. Gender mainstreaming přesunul pozornost z žen „jako skupiny s dodatečnými potřebami" ke komplexnějším vzorům vztahů mezi pohlavími. Ideová strategie navazuje na diskurs konstruktivismu a je vnímána spíše jako rekonceptualizace konceptu rodu, kde pojem rod označuje sociokulturní rozdíly mezi muži a ženami, které nejsou vrozené, mění se v čase a prostoru a lze je politicky a legislativní formovat.

V definici je Gender mainstreaming „(re)organizací, zlepšením, rozvojem a přehodnocením politických procesů takovým způsobem, který včleňuje rovnost pohlaví do všech opatření na všech úrovních“ (Council of Europe, Gender Mainstreaming: Conceptual Framework, Metodology and Presentation of Good practice, Strasbourg, 1998.). Tvoří právní základ a zároveň je právně závazným požadavkem vyplývajícím z článku 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání a povolání.

Přijetí Gender mainstreaming strategie se odvíjí od Konference OSN o ženách v Pekingu a Pekingské akční platformy (1995) a vychází z předchozích závazků Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979. Na půdě Evropského Společenství (ES) se poprvé oficiálně ustanovil v roce 1996 v komuniké Evropské Komise (EK) pod názvem "Zahrnutí rovných příležitostí žen a mužů do všech politik a činností Společenství ". Podle tohoto dokumentu jde o "Systematické věnování pozornosti rozdílům mezi podmínkami, postavením a potřebami žen a mužů ve všech politikách a aktivitách ES: to je základní rys principu, který přijala EK."

V souvislosti s gender mainstreamingem se zmiňuje i Listina základních práv EU, kde článek 21 zakazuje každou diskriminaci na základě pohlaví.

"Je zakázána jakákoli diskriminace z jakéhokoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, etnický nebo sociální původ, genetické rysy, jazyk, náboženství nebo víra, politický nebo jiný názor, příslušnost k národnostní menšině, majetek, narození, postižení, věk nebo sexuální orientace." (Listina základních práv Unie, 2001).

Gender mainstreaming  byl v EU následně legitimizován v roce 1997 Amsterodamskou smlouvou. Amsterodamská smlouva zařadila rovnost mezi ženami a muži mezi explicitní úkoly EU např. Čl. 2, který ustanovil rovnost žen a mužů jako obecný cíl Evropského Společenství a zavázal Evropskou unii podporovat rovnost pohlaví ve všech svých úkolech a aktivitách. Ve vztahu ke gender mainstreamingu je nejdůležitější článek 3 také "Mainstreamingový článek". Na jeho základě se mezi povinnosti EU zařadilo odstraňování stávajících nerovností mezi muži a ženami a podpora rovnosti pohlaví ve všech oblastech kompetencí EU.

Amsterodamská smlouva zároveň rozšířila právní základ na podporu rovnosti mezi muži a ženami. Nový článek 13 vytváří podmínky pro boj proti všem formám diskriminace a poskytl Evropskému Společenství sílu přijímat vhodná opatření k potírání diskriminace na základě pohlaví.

Na základě článku 13 Smlouvy Rada přijala směrnici 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ a směrnici 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, které definují přímou a nepřímou diskriminaci.

Články 137 a 141 umožňují Evropské unii jednat nejen v oblasti stejné odměny, ale také v širší oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení, v otázkách zaměstnání a povolání. Článek 141 povoluje pozitivní diskriminaci ve prospěch žen.

V rámci legislativních opatření na podporu gender mainstreamingu, EU v posledních letech přijala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES, kterou se mění směrnice 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání (pracovní podmínky).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES uvádí definice přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování, jak je chápe Společenství. Zároveň vybízí zaměstnavatele, aby přijímali preventivní opatření proti sexuálnímu obtěžování, zpřísňuje postihy za diskriminaci a umožňuje vytvoření orgánů členských států odpovědných za prosazování rovného zacházení mezi muži a ženami.

Posouzení skutečností, které vedou ke zjištění, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, náleží vnitrostátním soudním nebo jiným příslušným orgánům v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. V těchto vnitrostátních právních předpisech může být zejména stanoveno, že nepřímá diskriminace může být založena jakýmikoliv prostředky, včetně na základě statistických údajů. Podle judikatury ESD zahrnuje diskriminace použití různých pravidel na srovnatelné situace nebo použití stejného pravidla na různé situace.

Ve stálé judikatuře Soudní dvůr uznal, že je legitimní s ohledem na zásadu rovného zacházení chránit ženu z důvodů jejího tělesného stavu během a po těhotenství. Navíc důsledně rozhodoval, že jakékoli nepříznivé zacházení spojené s těhotenstvím nebo mateřstvím představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví.

Tato směrnice se proto nedotýká směrnice Rady 92/85/EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (směrnice 89/391/EHS), která usiluje o zajištění ochrany fyzického a duševního stavu žen, které jsou těhotné, žen, které nedávno porodily, nebo žen, které kojí. Soudní dvůr uznal zásadu ochrany práv žen, zejména pokud jde o jejich právo na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo s pracovními podmínkami, které nejsou méně příznivé, a na prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na který by měly nárok během své nepřítomnosti.

Pro účely směrnice 76/207/EHS se "přímou diskriminací" rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci. "Nepřímou diskriminací" se rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné.

"Obtěžováním" se rozumí, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícím s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.

"Sexuálním obtěžováním" se rozumí, pokud dojde k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.

Obtěžování spojené s pohlavím osoby a sexuální obtěžování odporují zásadě rovného zacházení pro muže a ženy, je proto vhodné definovat takové pojmy a zakázat takové formy diskriminace. K tomuto účelu musí být zdůrazněno, že se tyto formy diskriminace nevyskytují pouze na pracovišti, ale také v souvislosti s přístupem k zaměstnání a odbornému vzdělávání a během zaměstnání a výkonu povolání.

Nařízení 806/2004/ES zabezpečuje rovnost pohlaví mužů v rozvojové spolupráci a politice EU a specifická opatření ke zlepšení situace žen. Směrnice 2004/113/ES implementuje zásadu rovného zacházení mezi muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

V znění směrnice 2004/113/ES je rovnost mužů a žen základní zásadou Evropské unie. Články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie zakazují jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví a požadují, aby byla zajištěna rovnost mezi muži a ženami ve všech oblastech. 

K diskriminaci na základě pohlaví, včetně obtěžování a sexuálního obtěžování dochází také v oblastech mimo trh práce. Taková diskriminace, jako překážka úplného a úspěšnému zapojení mužů a žen do hospodářského a společenského života, může být stejně škodlivá.

Zvláště patrné jsou problémy v oblasti přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Legislativa by měla zakázat diskriminaci na základě pohlaví v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Zboží by se měl chápat ve smyslu ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, která se vztahují na volný pohyb zboží. Služby by měly být chápány ve smyslu článku 50 uvedené smlouvy.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) na podporu právní jistoty a srozumitelnosti při uplatňování zásady rovného zacházení integrovala směrnici 75/117/EHS o stejné odměně; směrnici 76/207/EHS ve znění směrnice 2007/73; směrnici 86/378 ve znění změn směrnice 96/97/ES o rovném zacházení v systémech sociálního zabezpečení; směrnici 97/80/ES o důkazním břemenu při uplatňování zásady rovného zacházení.

Účelem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES je zajistit zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.

V tomto ohledu směrnice obsahuje ustanovení k provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o: přístup k zaměstnání včetně postupu a k odborné přípravě; pracovní podmínky, včetně odměny; zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení. Obsahuje také ustanovení k zajištění účinnějšího provádění prostřednictvím zavedení příslušných postupů.

Členské státy mohou zachovat nebo přijmout opatření ve smyslu článku 141 odst. 4 Smlouvy za účelem zajištění plné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě.

Rovněž se tu uplatňuje zákaz diskriminace tj. za stejnou práci nebo práci, které je přiznána stejná hodnota, se odstraní přímá a nepřímá diskriminace na základě pohlaví v souvislosti se všemi hlediska a podmínky odměňování. Zejména v případě, kdy se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, je založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a je vytvořen tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví.

Směrnice definuje i rovné zacházení v systémech zaměstnaneckého sociálního zabezpečení, které poskytují ochranu před riziky jako nemoc; invalidita, stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu; pracovní úrazy a nemoci z povolání; nezaměstnanost a zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení, které poskytují další sociální dávky, peněžní nebo věcné, zejména pozůstalostní a rodinné dávky, pokud tyto dávky představují plnění vyplácené zaměstnavatelem pracovníkovi z důvodu jeho zaměstnání.

Ve smyslu článku 141 Smlouvy, a pokud jde o diskriminaci z důvodu pohlaví v směrnicích 92/85 / EHS a 96/34 / ES, členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy nezbytná opatření, aby příslušelo odpůrci prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení, jakmile se osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci.

Legislativní úpravy harmonizující s politickými strategiemi a plány představují závazek Evropské unie v oblasti rovných příležitostí mezi muži a ženami i do budoucna, koncept rodu dává prostor pro otázky ohledně dalšího směřování genderové problematiky v právě Evropské unie a uplatňování komplexní koncepce rovnosti pohlaví.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.