Slavný projekt Our Bodies, Ourselves dnes slaví 35. narozeniny
Začalo to v Bostonu, kde se v roce 1969 sešla malá skupinka aktivistek na semináři o ženském zdraví. Tehdy ještě netušily, že vstoupí do dějin.
"Tenkrát neexistovaly žádné články o zdraví žen a o sexualitě," říká Nancy Miriam Hawley, která tehdy seminář zorganizovala. "Ženy nebyly povzbuzovány v tom, aby samy kladly otázky, ale naopak aby byly v otázkách zdraví závislé na takzvaných expertech. Neměly jsme žádné slovo v péči o naše vlastní zdraví, to nás frustrovalo a štvalo. Něměly jsme k dispozici potřebné informace a tak jsme se rozhodly nalézt je vlastními silami."
Our Bodies, Ourselves je populární kniha o zdraví žen a od svého vzniku se prodala již ve 4 milionech výtiscích v 17 jazycích po celém světě.
V dubnu 2005 autorky plánují další vydání. Celá polovina obsahu bude nová a dosavadních 700 stan textu bude zúženo. Jako šéfredaktorka se poprvé ujme knihy pětatřicetiletá Heather Stephenson, která nepatří mezi členky původního kolektivu. Nová kniha dostane doplněk v podobě webové stránky a bude se také více věnovat specifickým otázkám zdraví mladých žen a imigrantek v USA. Od června tohoto roku bude také možné využít nové služby zasílání informací o zdraví žen pomocí elektronické pošty. Ke konci roku 2004 vyjdou Our Bodies, Ourselves v Koreji, Polsku, Západní Africe a Tibetu, v roce 2005 pak také obnovená verze ve Španělsku. Každá nová jazyková verze má i svoje zasazení do kontextu, kde je vydávána. V plánu je také rozhlasový pořad v USA. "Věříme, že poselství a informace, které kniha přináší, jsou dnes potřeba více než kdy jindy", říká předsedkyně rady projektu Sally Deane. "Dnes jsme zaplaveny medicínskými informacemi, ale nemáme v ně důvěru, protože velké množství zpráv o zdraví je zkreslováno komerčními zájmy. Ženy všude na světě stále potřebují celistvý a výstižný text, který by k nim promlouval v přátelském duchu.
Když se v roce 1969 potkaly na semináři "Ženy a jejich těla" na bostonské Emmanuel College, pokusily se aktivistky sestavit seznam takových gynekologů a porodníků ve městě Bostonu a okolí, kteří vykonávali profesi s respektem k ženám a jejich potřebám. Zjistili, že jen velmi málo lékařů může být zařazeno na takový seznam. Rozhodly se proto shromáždit medicínské informace, přeložit je do prostého a srozumitelného jazyka a zpřístupnit ostatním ženám. Přizvaly ještě své známé a rozdělily si mezi sebou témata. Každá psala o oblasti zdraví, která se jí nějak dotýkala. Například Wendy Sanford o interrupci, Jane Pincus a Ruth Bell o těhotenství, Paula Doress a Esther Rome o poporodní depresi, atd. Se záměrem zpřístupnit ženám jakýsi kurz zdraví, vytiskly tyto texty ve 138 stránkové brožuře pod názvem "Women and Their Bodies" a prodávaly za 30 centů. Z knížky se okamžitě stala senzace, bez jakékoli reklamy se prodalo jen v Nové Anglii 250 tisíc výtisků.
Pobídnuty ohlasy čtenářek založilo 12 členek skupiny neziskovou organizaci s názvem "Boston Women's Health Book Collective" a v roce 1973 publikovaly další knihu tentokrát již nazvanou Our Bodies, Ourselves. Kniha zaujala především tím, že na 276 stránkách nabídla příběhy a citace skutečných žen. Otevřela a demystifikovala taková tabu, jakými v té době byla například interrupce, orgasmus, klitoris. Poctivě se podívala na témata zdraví žen od porodu po bisexualitu a provedla ženy všemi hlavními změnami v životě, od menstruace po menopauzu. Nynější členka týmu a dnešní ředitelka projektu Judy Norsigian říká, že síla knihy byla v tom, že "postavila ženu na první místo a pomohla jí ocenit její vlastní zkušenost".
Členky kolektivu knihy se také staly advokátkami za ženské zdraví. V novinách a na veřejných slyšeních opakovaly, že těhotenství a menopauza nejsou nemoci, které je potřeba řešit pomocí léků. Zdůrazňovaly, že poruchy příjmu potravin mohou být daleko nebezpečnější pro zdraví než pár kilo nadváhy. Protestovaly, když na některých místech světa byly ženy sterilizovány, aniž by o tom byly informovány zdravotnickým personálem. Staly se také organizátorkami prvního programu pro porodní asistenky v bostonské nemocnici.
Běhěm těchto svých aktivit musely čelit odsouzení společnosti, svých zaměstnavatelů, ale i členů vlastních rodin. Jen málo lidí totiž věřilo, že mají právo vyjadřovat se k otázkám zdraví žen, že k tomu mají potřebnou odbornost, aby jejich argumenty mohly být postaveny narověň medicínským údajům. "Mohly jsme to ustát jedině díky tomu, že jsme každá byla součástí jednotné skupiny," vzpomíná Vilunya Diskin. "Lékaři nám nenaslouchali, ale ženy ano."
Původní verze byla stále obohacována o nové poznatky a rozšiřována. Our Bodies, Ourselves vyšlo v letech 1976, 1979, 1984,1992, a 1998 a přibyly i další publikace se zdravotní problematikou. Organizace také zprovoznila webovou stránku http://www.ourbodiesourselves.org, která získala řadu ocenění.
Our Bodies, Ourselves v češtině nevyšly, ale knihu je ale možno si zapůjčit v originále v knihovně Gender Studies, o.p.s. - bližší informace zde.Podle Women's eNews a www.ourbodiesourselves.org zpracovala Lenka Simerská.