Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Silikon: nezbytná součást ženského sebevědomí?

Silikon: nezbytná součást ženského sebevědomí?

14. únor 2001  | Petra Jedličková
billboard

"Zvedněte si sebevědomí" hlásá výmluvně veliký billboard, inzerující služby Ústavu plastické chirurgie pomocí fotografie velkého ženského poprsí vytékajícího z nemožně puntíčkované podprsenky. Než se pustím do rozboru samotného sloganu, neodpustím si jízlivou poznámku na adresu těch, kteří celý billboard aranžovali. Sebevědomou dámu vyspělého světa charakterizuje značkové prádlo z kvalitního materiálu, pohodlné a přitom elegantní, kdy stoupající obliba a výdaje na dámské (i pánské) spodní prádlo v západním světě pravděpodobně odráží zaměřenost na detail, eleganci a známou zkušenost, že sebehezčí tělo teprve vynikne ve (všech vrstvách) kvalitním oblečení. Tedy i spodní prádlo hraje důležitou úlohu na celkovém vzhledu, i když se většinou neukazuje. Českým dámám je však podsouvána zaměřenost pouze na tělo, kdy výše uvedené estetické nezbytnosti jsou naprosto ignorovány a tak tvůrcům stačila pouze dostatečná objemnost podprsenky zakoupené u stánku na trhu. Práce fotografa, modelky, výroba plakátu a především pronájem atraktivního místa u dálnice D1 (cca 30 km před příjezdem do Prahy) stály jistě mnoho prostředků, které pak "zabije" ignorance a nedostatek talentu vnímat detail a estetičnost.

Snad ani není nutné příliš zdůrazňovat, že velikost poprsí skutečně není ani vedlejším (natož hlavním) faktorem, který pozitivně působí na sebevědomí žen. Nižší výdělky v zaměstnání při stejné kvalifikaci, diskriminace žen-matek (ať již skutečných či potenciálních), změněný přístup ke vzdělání a rozdílná motivace ke studiu a kariéře jsou jistě závažnější komponenty nízkého sebevědomí žen (je-li skutečně nízké). Autoři reklamního sloganu by, podle mého názoru, měli být žalováni nejenom za nehoráznou urážku žen, ale především za lživou reklamu: objemná poprsí v mnoha případech, které znám také ze svého okolí, naopak znamenala problémy a komplexy jejich majitelek, které čelily sexuálnímu obtěžování, urážkám a dvojsmyslným vtipům daleko častěji než ostatní "průměrné" dívky. Tyto ženy si navíc nikdy nebyly jisté, zda zájem o ně či jejich upřednostňování před jinými ženami (ať již v osobních či profesionálních vztazích) ze strany mužů vyplývá z jejich duševních kvalit, profesionálních schopností či jde o zcela jiné důvody. Myslím si, ženy si nic zvedat příliš nepotřebují a velké poprsí jim spíše škodí než pomáhá.

Paradoxně je ve stejném místě dálnice D1 instalován billboard ukazující pro jaké účely vlastně silikonem vylepšené ženské tělo slouží. Prodejce silikonového lepidla se nestyděl srovnat své výrobky se známým použitím silikonu v plastické chirurgii pro nejbanálnější reklamu založenou na "vtipu", jakou jsem zatím viděla. Doprostřed billboardu naaranžoval ženu, která po způsobu úchylného exhibicionisty z parku odhaluje své poprsí. Výmluvné lahvičky s "tím pravým" silikonem už jen smutně doplňují úpadek českého humoru, vkusu a úcty k ženskému pohlaví.

Petra Jedličková

Ad) Silikonové sebevědomí

Chci připojit pár osobních postřehů na okraj článku Petry Jedličkové: patřím totiž k té části ženské populace, která dostala od přírody do vínku ono "vysoké sebevědomí", o kterém mluví daná reklama - tedy prsa velikosti 80D, mužským slovníkem prostě "čtyřky". Když Petra zmiňuje sexuální obtěžování, dvojsmyslné narážky, atd. spojené s takovýmito "přednostmi", mohu to jen potvrdit - opravdu se mi podobné nepříjemnosti stávaly mnohem častěji než mým méně "obdarovaným" kamarádkám. A stává se mi do dnes, že si na ulici vyslechnu poznámku "Pěkný kozy!" od člověka, který přitom nevypadá, že by byl nějak duševně vadný. Vždy mne ta drzost zarazí. Mnohem víc mne však překvapí a naštve, že se takovýto člověk tváří, jako když mi skládá kompliment! Často jsem se snažila bránit, a to většinou nějakou nadávkou. Pro ilustraci, rozhovor pak vypadal asi takto:
"Pěkný kozy!"
"Co si to dovoluješ, kreténe!"
"Blbá lesbo!"
Později jsem to vzdala a přecházím tyto příhody jen nevraživým výrazem a mlčením. (Slovem "lesba" mne sice nikdo nemůže urazit, je to, jako by na mne křičel "blondýno" nebo něco podobně přirozeného určité části populace. Spíš mi vadilo, že mé nadávky nevedou k tomu, aby dotyčný pochopil, že udělal něco špatného.)

Stále však řeším otázku, jak dát cizím mužům najevo, že mi skutečně vadí, když mi beze studu civí na prsa a ještě si myslí, že mi to dělá dobře. Chápu, že mozky mužů jsou často až příliš masírované pornografickým průmyslem, chápu, že tato kultura prostě ňadra výrazně fetišizuje, chápu, že je možné i nějaké psychoanalytické vysvětlení, jak se fascinace ňadry vytváří již v dětství atd. - nic z toho však pro mne neomlouvá člověka, který (byť třeba jde proti mně se svou přítelkyní) lascívně zírá na moje prsa a považuje to za zcela normální. Nevím, kde se stala v této kultuře chyba, proč již v dospívání není chlapcům všípena určitý respekt a vědomí, že i když se dívají na ženu, dívají se na člověka. V tom právě nacházím tu největší potupu: ve vilných pohledech neznámých mužů vidím, že už nejsem lidskou bytostí s právem na vlastní život; pro ně jsem jen předmětem k ošahávání a ovládnutí - i když (bohudík) jen pohledem.

P.S. Na konec jednu radu pro podobně "postižené". Firma Triumf vyrábí speciální prádlo Minimizer, které dokáže pohodlně zmenšit obvod hrudníku o 3-5 cm. Zajímavé je, že na tento skutečně úžasný výrobek (mluvím z osobní zkušenosti) při jeho zavedení na trh neproběhla žádná reklamní kampaň. Asi to není "módní" inzerovat pro ženy, které nejsou spokojeny se svými příliš velkými ňadry. Nebo že by si nikdo nechtěl připustit, že by některá žena nechtěla mít ohromné poprsí, jak velí módní trendy?

-ph-

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.