Laydeez do Comics - ŽENA 2.0

17.10.2018  Praha  | 

Osm českých komiksových autorek, jedno téma a společných sedm dní na divokém českém severu! Co z toho může vzejít? Komiksová výstava, samozřejmě! Tentokrát již z třetího letního sympozia uskupení Laydeez do Comics Praha. Letošní téma ŽENA 2.0 nás přivedlo k otázce nakolik se ženy měnily, mění a měnit budou. Existuje nová verze ženství a co to obnáší? Inspirace bylo dost. Ať už se jedná o změny v rámci životních fází, postoje k životu nebo pohledu společnosti... Výstava potrvá od 17. do 30. října. Slavnostní vernisáž s autorkami proběhne 18. října.

Více

Vernisáž výstavy Žena za mixérem

18.10.2018  Praha  | 

Měla elektrická energie vliv na emancipaci žen? Nahradila práce elektrického proudu práci žen nebo je stále zadržuje u mixéru, zatímco muži rozvíjejí svou imaginaci a politickou angažovanost před obrazovkou? Několik drobných sond do reklamního světa elektrospotřebičů a s nimi prezentovaných mužských a ženských rolí v reklamní a propagační fotografii.
 

Více

Volební právo žen v USA a v Československu

18.10.2018  Praha  | 

Přijďte se podívat na promítání filmu Iron Jawed Angels a následně diskutovat o volebním právu žen v USA a v ČSR.

Více
feminismus.czČlánky › Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevraždu podle ČSÚ spáchá 4,7 mužů na 1 ženu. V posledních letech se přitom počty sebevražd snižují, z 2 079 ročně v padesátých letech na 1 560 v roce 2014. Přesto tvoří tento počet 1,2 % všech zemřelých. Dle statistik došlo u mužů k sebevraždě v 1 288 případech, u žen pouze v 288 případech.

Skutečnost, zda jde o ženu či muže, má vliv na to, jak moc pravděpodobné je spáchání sebevraždy, i na to, jaký způsob je zvolen. Ze statistik plyne, že muži častěji páchají sebevraždu střelnou zbraní, oběšením, skokem z výšky. Ženy naopak otrávením, či předávkováním léky, skokem z výšky (ČSÚ 2017). Až 90 % sebevrahů a sebevražedkyň má diagnostikované psychiatrické onemocnění, či je možné toto vystopovat (NUDZ 2017). Nejčastěji se jedná o afektivní poruchy, konkrétně depresi, a také o schizofrenii.

Co to tedy vypovídá o sebevraždě jako takové? Především to, že sebevražda je genderovaná záležitost a náš náhled na ni je kulturně a sociálně podmíněn. Nejde pouze o rozdíly mezi muži a ženami. Hovoří se o tzv. genderovém paradoxu sebevraždy (Canetto, Sakinofsky 1998). Ačkoliv je o 40 - 60 % častěji diagnostikována psychiatrická diagnóza u žen než u mužů, ačkoliv ženy častěji na sebevraždu myslí a dokonce se o ni pokoušejí až 4x častěji, je naopak 4x častěji sebevražda dokonána muži.  

Způsob provedení sebevraždy žen a mužů se liší dle zemí, ve kterých žijí - nejen proto, že jsou tam např. více dostupné střelné zbraně a tudíž jsou častější i sebevraždy páchané především pomocí nich. Ale také proto, že pohled na sebevraždu je akceptován. Roční studie z Kalifornie dokládá, že 37 % žen ve věku 21 - 44 let, které si nově zakoupily střelnou zbraň, ji do roku od nákupu použily k sebevraždě (Wintemute a kol. 1999). Příkladem může být také Japonsko a harakiri (sepuku) jako otázka samurajské cti, která se přetransformovává do současného fenoménu sebevražd v souvislosti s přepracováním.

Sebevražda je vědomé a záměrné chování, které má za cíl ukončit vlastní život. Způsob provedení je vnímán jako více či méně agresivní, i když vždy vede (může vést) ke stejnému výsledku. Gender v sebevraždě dává smysl prostřednictvím binárních dvojic: aktivní – pasivní, dokonaná – nedokonaná, mužské – ženské (Jaworski 2014: 5). Pokud je sebevražda popisována jako více agresivní – je spojována s muži: střelná zbraň, oběšení. Pokud méně agresivní, často s důrazem na stránku fyzické nedeformace a případně i ohledy na okolí, pak je spojována s ženami.

Zároveň vyvstávají otázky kolem sběru statistických dat o sebevraždách a především ochoty vnímat sebevraždy žen skutečně jako sebevraždy, a nikoliv jako nehody. Některé studie uvádí, že téměř 20 % automobilových nehod s následkem smrti může být vedeno přímým úmyslem zemřít. Nicméně je pravdou, že dle statistik ženy využívají méně smrtící metody, které nevedou tak často k dokonané sebevraždě, zůstanou pouze ve stádiu pokusu. A to má za následek, že jsou následně považovány za demonstrační sebevraždy, jejich záměr zemřít je snadněji zpochybňován. A mrtvé tělo nehovoří. Za mrtvé tělo hovoří živí (tzv. „speaking for“) (Jaworski 2010). Vždy však s vlastními předpoklady, s vlastní omezenou znalostí pochopení druhého, s vlastními stereotypy o ženách a mužích a o tom, co je jim vlastní, co si přály/i tím nebo oním říci.

Nabízí se, že je sebevražda konstruována jako vysoce maskulinní záležitost: aktivní činnost proti svému vlastnímu životu. Ženy (a femininní osobnosti) do ní jakoby nepatří. Sebevražda tak není jen mužská záležitost, ale především maskulinní záležitost. Ženy jsou umravňované a disciplinované nejen během svého života: jak se mají chovat, co mají dělat, jak správně mají vypadat; ale evidentně i během vlastní smrti. Zvláště pokud páchají sebevraždu.

 

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.