Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

Manželka, máma, úspěšná v práci - setkání s Kateřinou Hodickou

22.1.2019  Jihomoravský kraj  | 

Setkali jste se s tím, že žena nechce mít děti, protože se bojí, že když jednou vypadne z pracovního procesu, už nikdy nenastoupí do rozjetého vlaku? Je možné skloubit profesní a soukromý život? Některé ženy volí cestu podnikání. . . . Jak podnikat a přitom se starat o svoje děti nám přijde vyprávět Kateřina Hodická, ředitelka Genderového Informačního centra Nora.

Více

Noc myšlenek – Být či nebýt dnes feminist(k)ou?

31.1.2019  Praha  | 

Co to znamená, když o sobě dnes někdo řekne, že je feminist(k)a? Jakou roli v renesanci feminismu sehrávají sociální sítě? Představuje třeba #MeToo virální fenomén nebo se jedná o společensko-feministické hnutí 21. století? Přijďte na naši akci NOC MYŠLENEK Tváří v tvář přítomnosti: Být či nebýt dnes feminist(k)ou? Se známými osobnostmi jakými jsou Kamil Fila, Pavel Houdek, Abnousse Shalmani se zaměříme na téma feminismu v současnosti prostřednictvím debat a projekce filmu „Kluci a Guillaume, ke stolu!“ 31. ledna u nás ve Francouzském institutu od 17.30 do půlnoci a v CEFRES od 14 do 16 h! Vstup zdarma.

Více
feminismus.czČlánky › Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevražda: Mužská záležitost

Sebevraždu podle ČSÚ spáchá 4,7 mužů na 1 ženu. V posledních letech se přitom počty sebevražd snižují, z 2 079 ročně v padesátých letech na 1 560 v roce 2014. Přesto tvoří tento počet 1,2 % všech zemřelých. Dle statistik došlo u mužů k sebevraždě v 1 288 případech, u žen pouze v 288 případech.

Skutečnost, zda jde o ženu či muže, má vliv na to, jak moc pravděpodobné je spáchání sebevraždy, i na to, jaký způsob je zvolen. Ze statistik plyne, že muži častěji páchají sebevraždu střelnou zbraní, oběšením, skokem z výšky. Ženy naopak otrávením, či předávkováním léky, skokem z výšky (ČSÚ 2017). Až 90 % sebevrahů a sebevražedkyň má diagnostikované psychiatrické onemocnění, či je možné toto vystopovat (NUDZ 2017). Nejčastěji se jedná o afektivní poruchy, konkrétně depresi, a také o schizofrenii.

Co to tedy vypovídá o sebevraždě jako takové? Především to, že sebevražda je genderovaná záležitost a náš náhled na ni je kulturně a sociálně podmíněn. Nejde pouze o rozdíly mezi muži a ženami. Hovoří se o tzv. genderovém paradoxu sebevraždy (Canetto, Sakinofsky 1998). Ačkoliv je o 40 - 60 % častěji diagnostikována psychiatrická diagnóza u žen než u mužů, ačkoliv ženy častěji na sebevraždu myslí a dokonce se o ni pokoušejí až 4x častěji, je naopak 4x častěji sebevražda dokonána muži.  

Způsob provedení sebevraždy žen a mužů se liší dle zemí, ve kterých žijí - nejen proto, že jsou tam např. více dostupné střelné zbraně a tudíž jsou častější i sebevraždy páchané především pomocí nich. Ale také proto, že pohled na sebevraždu je akceptován. Roční studie z Kalifornie dokládá, že 37 % žen ve věku 21 - 44 let, které si nově zakoupily střelnou zbraň, ji do roku od nákupu použily k sebevraždě (Wintemute a kol. 1999). Příkladem může být také Japonsko a harakiri (sepuku) jako otázka samurajské cti, která se přetransformovává do současného fenoménu sebevražd v souvislosti s přepracováním.

Sebevražda je vědomé a záměrné chování, které má za cíl ukončit vlastní život. Způsob provedení je vnímán jako více či méně agresivní, i když vždy vede (může vést) ke stejnému výsledku. Gender v sebevraždě dává smysl prostřednictvím binárních dvojic: aktivní – pasivní, dokonaná – nedokonaná, mužské – ženské (Jaworski 2014: 5). Pokud je sebevražda popisována jako více agresivní – je spojována s muži: střelná zbraň, oběšení. Pokud méně agresivní, často s důrazem na stránku fyzické nedeformace a případně i ohledy na okolí, pak je spojována s ženami.

Zároveň vyvstávají otázky kolem sběru statistických dat o sebevraždách a především ochoty vnímat sebevraždy žen skutečně jako sebevraždy, a nikoliv jako nehody. Některé studie uvádí, že téměř 20 % automobilových nehod s následkem smrti může být vedeno přímým úmyslem zemřít. Nicméně je pravdou, že dle statistik ženy využívají méně smrtící metody, které nevedou tak často k dokonané sebevraždě, zůstanou pouze ve stádiu pokusu. A to má za následek, že jsou následně považovány za demonstrační sebevraždy, jejich záměr zemřít je snadněji zpochybňován. A mrtvé tělo nehovoří. Za mrtvé tělo hovoří živí (tzv. „speaking for“) (Jaworski 2010). Vždy však s vlastními předpoklady, s vlastní omezenou znalostí pochopení druhého, s vlastními stereotypy o ženách a mužích a o tom, co je jim vlastní, co si přály/i tím nebo oním říci.

Nabízí se, že je sebevražda konstruována jako vysoce maskulinní záležitost: aktivní činnost proti svému vlastnímu životu. Ženy (a femininní osobnosti) do ní jakoby nepatří. Sebevražda tak není jen mužská záležitost, ale především maskulinní záležitost. Ženy jsou umravňované a disciplinované nejen během svého života: jak se mají chovat, co mají dělat, jak správně mají vypadat; ale evidentně i během vlastní smrti. Zvláště pokud páchají sebevraždu.

 

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.