Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více

Konference Intersekcionální přístup ve zkoumání sociálních nerovností

11.12.2017  Praha  | 

Oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. zve na konferenci Intersekcionální přístup ve zkoumání sociálních nerovností

Více
feminismus.czČlánky › Prostitutky mají větší psychické problémy než váleční veteráni

Prostitutky mají větší psychické problémy než váleční veteráni

3. leden 2012  | Jitka Kolářová
Rozhovor s Alexandrou Jachanovou Doleželovou na téma prostituce. Alexandra Jachanová Doleželová je viceprezidentka Evropské ženské lobby, která nedávno spustila kampaň Společně za Evropu bez prostituce. Kampaň prezentuje prostituci jako násilí na ženách, které by společnost neměla tolerovat.

Rozhovor s Alexandrou Jachanovou Doleželovou na téma prostituce. Alexandra Jachanová Doleželová je viceprezidentka Evropské ženské lobby, která nedávno spustila kampaň Společně za Evropu bez prostituce. Kampaň prezentuje prostituci jako násilí na ženách, které by společnost neměla tolerovat. 

Jakou podobu má kampaň v České republice? Souvisí její načasování nějak s projednáváním zákona o legalizaci sexuálních služeb?
U nás je to načasování celkem náhodné, protože Evropská ženská lobby (EWL) se zabývá prostitucí dlouhodobě. A nedá se říct, že ta kampaň v České republice běží. Byla rozeslána do různých organizací a přeložena do češtiny, existuje klip, který můžeme distribuovat, ale kampaň není aktivně propagována, protože Česká ženská lobby nikdy k prostituci nezaujala jasné stanovisko. Dříve jsme o toto stanovisko neusilovali, protože jedna z členských organizací zastává právě opačný názor na prostituci než EWL. V současné době chce Česká ženská lobby diskuzi rozpoutat, aby zjistila, zda se přiklání k tzv. švédskému modelu, který prosazuje EWL.

Z jaké pozice EWL vystupuje proti prostituci, co považuje za nejproblematičtější aspekty?

EWL považuje prostituci za mužské násilí na ženách a tvrdí, že dobrovolná prostituce neexistuje – respektive přiznává, že existuje malý počet osob, které provozují prostituci dobrovolně, ale to vnímá jako opravdu minimální procento. Jako problematické vidí postavení prostitutek zvláště v souvislosti s násilím v prostituci. Existují například statistiky, ve kterých devadesát procent dotázaných tvrdí, že prostitutka nemůže být znásilněna, protože to podle nich z povahy toho zaměstnání není možné. EWL tedy vidí prostituci jako silně rizikovou. Nejenom prostituci jako součást obchodu se ženami, ale prostituci jako takovou. V jednom z výzkumů devět z deseti prostitutek prohlásilo, že se chtějí z prostituce dostat – takže se nedá říct, že to je dobrovolná věc. Lidi, kteří k tomu nebyli donuceni odvezením z jedné země do druhé, k prostituci přiměla jejich sociální situace, jinak by si nejspíš prostituci nevybrali. To, že si muž kupuje ženu a sex s ní, tedy vnímá EWL jako formu násilí na ženách.

V Evropě jsou různé legislativní přístupy k prostituci. Dva v zásadě protikladné přístupy, které se často zmiňují jako možné cesty řešení, jsou ze Švédska a Nizozemí. Kterým směrem se chce vydat EWL? A je tu naděje na jednotný celoevropský postup?
Model, který prosazuje EWL, vychází z kriminalizace zákazníků. Vedle toho však nutně musí fungovat model sociální záchrany pro osoby, které prostituci provozují. Například azylové domy a rekvalifikační kurzy pro prostitutky, aby měly šanci se z prostituce dostat a jen ještě více netrpěly tím, že zákazníci ubývají. Jisté je, že aby byl tento model funkční, musel by fungovat v celé Evropě. Statistiky sice ukazují, že ve Švédsku se prostituce snížila, ale už se moc nesleduje, jestli se nezvýšila v okolních zemích, třeba v Pobaltí. Myslím si ale, že takovéto sjednocení není moc reálné. Vedle EWL existují další sítě, které propagují jiné modely. Třeba mezinárodní organizace WAVE, která se zabývá násilím na ženách. A tyto dvě organizace už ztratily schopnost spolu komunikovat. Na jednu stranu to chápu, protože už si všechno řekly a nemají chuť se dál přesvědčovat. Každá organizace má své statistiky, které podporují její argumenty. Evropská unie by se zkrátka musela rozhodnout, že prostituce spadá do její kompetence. Na Radě Evropy se nedávno hlasovalo o konvenci o násilí na ženách, kterou by unie mohla přijmout jako celek. To by znamenalo, že by mohla vydávat směrnice týkající se násilí na ženách. Podle mě je jednotný přístup Evropské unie k prostituci zcela zásadní.

V jakém kontextu tedy vznikal český návrh zákona?

Připadá mi, že se české návrhy zákona k legalizaci prostituce dělaly úplně bezmyšlenkovitě a cesta kriminalizace zákazníků se tu nikdy nezvažovala. Politici a političky vědí, že tu fungují organizace, které podporují model legalizace, nikdy ale nešli dál, aby si zjistili, jak vlastně jednotlivé modely fungují. Takže zavrhli model kriminalizace a prosazují legalizaci, aniž by to konzultovali s někým, kdo se tím zabývá. Návrh zákona počítal s tím, že se všechny prostitutky budou muset registrovat, že budou mít kartičku, kde budou mít napsáno, že prošly vyšetřením a že nemají žádné pohlavně přenosné nemoci – což způsobí, že zákazníci si budou jistí a nebudou chtít používat ochranu. Náš systém je hrozně represivní vůči prostitutkám. Sice by došlo k legalizaci, ale s příliš přísnými pravidly, takže zaregistrovat by se mohlo třeba jenom deset procent prostitutek nebo prostitutů. To nikomu moc nepomůže. A nikdo navíc žádným způsobem nepostihuje zákazníky. Myslím si, že celý ten zákon vznikl proto, aby bylo možné dostat prostitutky z centra města na okraj, kde pro ně bude přesně vymezené místo. O situaci prostitutek samotných se nikdo při navrhování zákona nezajímal.

Prostituce konceptualizovaná jako násilí na ženách však ženám, kteří ji provozují, upírá jejich vlastní vůli a podíl na této aktivitě. A pokud jsou zákazníci kriminalizováni, stigmatizace prostitutek stejně zůstává, protože budou spojovány s trestnou činností...

Ta stigmatizace se však aspoň částečně převádí na zákazníky, říká jim, že dělají něco, co se nemá. A když nebude poptávka, tak nebude ani nabídka. No, a pokud jde o stigmatizaci obětí prostituce – ano, to je pravda, ale EWL říká, že prostituce je důsledek patriarchátu, sexualizace ženského těla. Muž si dokazuje moc nad ženou. Je to podobné jako s domácím násilím, kde taky neříkáme: „On se jednou naštval a vrazil jí pěstí,“ protože je to cílený, pravidelný způsob, jakým si ten člověk potvrzuje svou moc. Ženy se sice na tom systému podílejí taky, ale je to systém patriarchátu. Navíc samotná legalizace stigmatizaci prostitutek beztak neodstraňuje. Pořád se na ně dívá jako na špínu. Model, který prosazuje EWL, bývá kritizován za to, že z prostituce dělá podřadné zaměstnání, ale já si myslím, že ani model legalizace není lepší. Nemyslím si, že by si lidi v Holandsku řekli: „Dělá prostitutku, je to v pohodě,“ nebo řekli dítěti: „Dobře, budeš dělat prostitutku.“

Co chce EWL nabídnout lidem, kteří se sexuálními službami živí?
Podpůrný model, jaký je ve Švédsku, je důležitý. Existují třeba azylové domy pro prostitutky, existují speciální dávky, možnost nastoupit do rekvalifikačních kurzů a chráněných zaměstnání. To je důležité. Jenže dost často se právě na podpůrné systémy zapomene. Udělá se zákon, a zapomene se na to, že potřebujeme i sociální systém. Nebo ho pak seškrtají. To je jedno z rizik takového zákona a například u nás si to bohužel dokážu představit. I EWL říká, že zákon kriminalizující zákazníky bez podpůrného systému nemůže fungovat. Říká se, že pokud už lidé v prostituci jsou a nemůžou najít jiné zaměstnání, tak proč to zakazovat – ale já se na to dívám z hlediska lidských práv. Taky jsme se jednou rozhodli, že dětská práce nebude tolerovaná a že je proti lidským právům, jakkoli některé rodiny posílají své dítě do práce, aby vůbec měly co jíst. Dalším příkladem jsou sweatshopy: i když pořád existují, z hlediska lidských práv je nepřípustné, aby lidé pracovali za takových podmínek. Přijde mi, že jsou určité situace, kdy je potřeba říct, že takhle to prostě být nemá. A postavení prostitutek mezi ně patří. Nemyslím si, že někdy dokážeme vytvořit takový model, aby to zaměstnání bylo bráno takové, jaké je. Viděla jsem statistiky, z nichž vyplývalo, že prostitutky mají kolikrát větší psychické problémy než váleční veteráni. A jakým způsobem se lidé chovají k válečným veteránům, a jakým k prostitutkám? Nemyslím si, že prostitutky budou někdy chodit do důchodu a budou dostávat peníze za to, že měly psychickou újmu.

V kampani se mluví o roli mužů, kteří stávající situaci mohou zvrátit – tím, že nebudou služby využívat a že budou šířit povědomí mezi svými mužskými kolegy a přáteli. Co to obnáší v praxi?
Jde hodně o to, jakým způsobem se ve veřejném prostoru o prostituci mluví. Zákazníci nejsou problematizováni. Každý si řekne: „Dělá prostitutku dobrovolně, tak co by chtěla.“ Klip, který kampaň provází, chce tuto diskusi změnit – i v očích mužů. Je explicitně cílený na to, aby si běžný muž, který prostituci nijak neproblematizuje, uvědomil: „Mně by se to asi taky nelíbilo dělat. “ Muži by se měli zamyslet nad tím, že si ta osoba nemusí sex s milionem osob vždy užívat. Klip byl nápadem režiséra, ale když jsme vedli diskuse s různými muži, viděli jsme, že na ně opravdu zapůsobil. Nemusí jít přímo o nějakého zákazníka, ale spíš o ty, kteří to neřeší a ani si nepředstaví, kolik se tam děje násilí. Jde o to, aby se i muži postavili za to, že prostituci nechtějí, že nechtějí být v roli zákazníků.

Koho má na mysli stanovisko, které říká, že prostituce je násilí na ženách? Jen ženy, kteří poskytují sex, nebo třeba i servírky nahoře bez, tanečnice, striptérky? Jsou tyto případy nějak odstupňované – že by se například řeklo, že tanečnice, které mají na sobě spodní prádlo, sem už nespadají?
Jde hlavně o změnu pohledu. V rámci kriminalizace zákazníků by se jednalo vyloženě o nakupování sexuálních služeb, ale jde také o to, aby společnost viděla, že i nahá tanečnice u tyče odráží pohled na ženské tělo a že má uspokojit muže, kteří na ni koukají. Samozřejmě si nemyslím, že by se to mělo řešit uvězněním někoho, kdo jde do takového baru. Je diskutabilní, kam až lze zajít, ale myslím, že v případě těchto podniků hraje patriarchát hrozně velkou roli. U nás je hospoda, kde obsluhuje holka nahoře bez, a lidi mi říkají: „Má za to větší plat, tak si to vybrala sama.“ Ale já nevím, jestli si to vybrala. Kdyby jí dali v jiném podniku tolik za to, že tam bude chodit oblečená, asi by se nesvlékala. Myslím si, že zmíněný klip je dobrý proto, že si chlapi začnou představovat sami sebe na místě žen. Zajímalo by mě, kolik chlapíků by chtělo takhle (a to ani nemyslím dole bez, ale nahoře bez) obsluhovat v hospodách. A kolika z nich by se líbilo, kdyby to dělaly jejich dcery.

Ve videoklipu, který je součástí kampaně, se říká, že při sexu s neznámými lidmi za peníze se vám zákonitě musí dělat špatně. Nepřispívá to ke stigmatizaci lidí, kteří se prostitucí živí? Kdybych se tak živila já, tak by mě to asi dost naštvalo.
Také si myslím, že to může dost lidí naštvat. Jde o to, kolik lidí nad tím takhle přemýšlí, zda už jsou dost osvícení a nějak se podílejí na bourání systému. Prostitutky, které si stojí za tím, že prostituce je jejich zaměstnání, jsou už určitá – nevím, jak to říct – elita. Takže ano: někdo si může říct, že ho stigmatizují, ale osobně si myslím, že to spíš funguje tak, že chlapi, kteří prostituci vyhledávají, nebo ti, kteří jí sice nevyhledávají, ale tolerují, si mohou uvědomit, že to opravdu může být nepříjemná práce – což jim jinak většinou nedochází.


Kampaň EWL Společně za Evropu bez prostituce si můžete prohlédnout zde. Rozhovor vznikl pro časopis G bod, který vznikl u příležitosti 20. výročí organizace. Časopis je možné zakoupit zde.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.