Příběhy bez tváří – aneb Jak zviditelnit neviditelné?
Gender Studies, o.p.s. v současné době realizuje projekt „Nenechte se diskriminovat“. Jeho aktivity jsou zaměřeny na osoby (potenciálně) diskriminované na základě věku a/nebo pohlaví v Libereckém, Pardubickém a Královehradeckém kraji. Významnou součástí projektu je informační kampaň, která v uvedeném regionu poběží v MHD prostředcích v průběhu tohoto podzimu. PR manažerka Gender Studies, o.p.s., Kateřina Dušková, se s námi podělila o myšlenky, které ji k přivedly k nápadu vytvořit vizuál této kampaně.
Jak vypadá diskriminovaný člověk? Jak najít obraz diskriminace? Co mají lidé, kteří se s diskriminací museli vyrovnat, společného? A kdo je tedy tváří kampaně proti diskriminaci?
Procházela jsem si příběhy diskriminace z poradny Gender Studies a představovala si lidi, kteří se na naši právničku obrací se svými dotazy. Nezřídka je na diskriminované nahlíženo jako na oslabenou skupinu chudáků, kteří se neumí prát za svá práva, a je tedy nutné se těchto lidí zastávat. Tak tenhle obraz jsem opravdu nezachytila.
Pročítala jsem si příběhy schopných žen, které berou na stejné pozici méně peněz než jejich kolegové - muži, příběhy rodičů, kterým na rodičovské dovolené jejich zaměstnavatel oznámil reorganizaci podniku a oni přišli o místo, příběhy pětačtyřicetiletých žen, které nemůžou sehnat práci, protože jsou pro případné zaměstnavatele příliš „staré“…Byly to příběhy schopných a pracovitých lidí, kteří se v určité fázi svého života ocitli v oslabení, protože prostě zestárli a už nebyli pro pracovní trh atraktivní nebo se stali rodiči nebo potencionálními rodiči, nebo to prostě byly ženy – nezaměstnatelné kolem pětadvaceti – protože „co kdyby náhodou chtěly být matkami?!“ a nezaměstnatelné v pozdějším věku, protože „co s nimi“? Nechyběly ani příběhy sexuálního obtěžování – omezování osobního prostoru, které bylo možné také přiřadit k diskriminaci. Pro tuto její podobu jsme pak hledali obraz stísněnosti a nesvobody.
Obrazem kampaně „Nenechte se diskriminovat“ se tedy nakonec nestala konkrétní tvář s konkrétním příběhem, ale bezejmenní lidé, kteří se ocitli v onom „oslabení“. Kampaň se pokouší akcentovat skutečnosti, pro něž býváme diskriminováni – rodičovství, věk, pohlaví… a nikoli konkrétní osoby. Výsledkem výše popsaného procesu jsou vizuály s tématem diskriminace v podobě pohlednic, letáku a plakátů. Na kampani se podílelo studio Photon (fotografie) a e-atelier (grafika).