Domácí násilí - veřejné setkání a diskuse

10.12.2018  Středočeský kraj  | 

Otevřená společnost o. p. s., Fórum 50%, o. p. s. , MĚSTO BUŠTĚHRAD a Rodinné centrum Buštěhradský Pelíšek VÁS ZVOU NA VEŘEJNÉ SETKÁNÍ A DISKUSI NA TÉMA: DOMÁCÍ NÁSILÍ

Více

Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

All I Want for Christmas Is the Fall of Patriarchy

21.12.2018  

"All I Want for Christmas Is the Fall of Patriarchy" is a 1-day exhibition organized and curated by Anna Wim and Natalie Kollega, aiming to give platform and visibility to diverse femme and non-binary artists working with themes of feminism, queerness, social justice, and more.

Více
feminismus.czČlánky › O hip hop feminismu

O hip hop feminismu

O hip hop feminismu
Vědoma si spíše sexistického nádechu mnoha hip hopových skladeb, byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že existuje fenomén, kterému se říká hip hop feminismus. O co přesně jde a kdo tento proud zastupuje jsem se zeptala Daniely Hamm-Kalmanovej, která o problematice feministického hip hop-u napsala na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy diplomovou práci.

Vědoma si spíše sexistického nádechu mnoha hip hopových skladeb, byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že existuje fenomén, kterému se říká hip hop feminismus. O co přesně jde a kdo tento proud zastupuje jsem se zeptala Daniely Hamm-Kalmanovej, která o problematice feministického hip hop-u napsala na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy diplomovou práci.     

Co je hip hop feminizmus, kdy, kde a proč vznikl?

Ačkoliv hip hop vznikl v USA již v 70. letech, hip hopová kultura má čím dál větší vliv na dnešní (nejen americkou, a nejen afro-americkou) mládež. Jedna z nejsilnějších stránek hip hopu je právě to, že lidé skrze něj vyjadřují myšlenky bojující proti určitému útlaku, vytvářejí dialog s ostatními lidmi a reflektují danou společenskou situaci. Zjednodušeně řečeno, všem nastavují zrcadlo. Právě toho využívají různí sociální aktivisté k tomu, že skrze hip hop vytvářejí dialog s mladými lidmi a snaží se s nimi hovořit o různých, pro ně a pro společnost, závažných tématech. Organizují konference, sociální, komunitní, či univerzitní programy, kde otevřeně diskutují s mladými lidmi o vážných problémech, které se jich dotýkají a které se právě v hip hopové kultuře silně odráží. Mezi tyto problémy převážně patří rasové, genderové, ale i politické otázky.

Hip hop feminismus není žádné nové hnutí, od začátku byl v hip hopu přítomen. Hip hop feminismus otevřeně konfrontuje afro-americké ženy a muže a snaží se o jejich vzájemnou spolupráci, o jejich vzájemný dialog. Například afro-americké rapperky/ zpěvačky odjakživa využívají rapu jako platformy, na které vyjadřují feministické (ač to tak samy většinou nenazývají) myšlenky, kde se jasně staví k genderovým, sociálním, rasovým a politickým tématům a skrze to promlouvají k jiným afro-americkým ženám a mužům. Zjednodušeně řečeno by se hip hop feminismus dal rozdělit na dvě skupiny.

Do první skupiny by právě patřily výše zmíněné hip hopperky/ zpěvačky/ umělkyně, které skrz hip hop promlouvají k afro-americké komunitě a poukazují na genderové faktory, které tuto komunitu rozdělují zejména zevnitř, jako například sexismus, postavení žen a mužů v afro-americké a hip hopové komunitě, domácí násilí, atd.. Nesmíme opomenout, že hip hopová kultura je silně dominována muži a ženy rapperky, aby získaly uznání jako umělkyně, musely bojovat nejen proti rasismu ze strany většinové společnosti, ale i proti sexismu ze strany jejich vlastní komunity. Nicméně jejich nástrojem je mluvené slovo – rap – a jejich úsilím je „vychovávat“ a mít pozitivní dopad na mladší generaci zejména afro-amerických žen.

Do druhé skupiny bych zařadila jako představitelku afro-americkou spisovatelku Joan Morgan, kterou jako první začali nazývat jako „hip hop feministku.“ Morgan, jak sama píše, patří do té generace afro-amerických žen, která na hip hopu vyrostla, která už nemusí bojovat o svá občanská práva, nepotýká se již se segregací a nehrozí jí lynčování jako generaci předešlé. A ač se stále potýká s rasismem, sexismem a jinými společenskými „ismy,“ tak oproti generaci svých rodičů už disponuje obrovskými možnostmi. To, že Morgan vyrostla a dodnes žije v hip hopové kultuře i komunitě, způsobilo, že úspěšně skloubila tzv. „undergroundový rozhovor“, který se odehrával v hip hopové komunitě, s „akademickým rozhovorem,“ který se odehrával čistě na akademické půdě, často vzdálen od reality, a přenesla jej na veřejnost. Joan Morgan tak vystoupila jako hip hopová feministka (sama netušíc tohoto označení), která taktéž využívá hip hopu jako platformy pro dialog s afro-americkou komunitou, avšak na mnohem veřejnější sféře. Vychází z toho, že afro-američtí muži a ženy nejsou vždy jednotní, už na to pouze nepoukazuje. Zkoumá, kdo dnes ztělesňuje vzory pro afro-americkou mládež, kdo utváří genderové role v této komunitě, a spolu s jinými hip hopovými aktivisty, tyto lidi pak zve k otevřenému dialogu například v komunitním centru. Morgan už nehraje na „viníka“ a na „oběť,“ ale snaží se přimět jak ženy, tak muže k sebereflexi a jejich osobní snaze o zlepšení, o změnu, a hlavně o spolupráci. Snaží se přimět lidi, aby byli upřímní sami k sobě a vzali akci do vlastních rukou.

Kdo jsou hlavní představitelky hip hop feminismu, existují nějací mužští představitelé, a jaká jsou dominantní témata tohoto žánru?

Za hlavní představitelky považuji všechny afro-americké ženy, nejen rapperky, které vystupují proti genderové nerovnosti afro-americké a/či hip-hopové komunity. Já osobně jsem nejlépe obeznámena s těmito zpěvačkami: Queen Latifah, Salt’n’Pepa, MC Lyte a TLC, s jejichž texty jsem pracovala. Všechny tyto ženy jsou částečně i ženskými aktivistkami, které skrze hip hop formulují svoje názory na genderové nerovnosti v hip hopové a/či afro-americké komunitě.

Morgan, která napsala knihu When Chickenheads Come Home to Roost (doporučuji), je hlavní představitelkou tzv. „hip hop feminismu.“ Její hip hop feminismus ztělesňuje veřejnou diskuzi mezi akademiky, studenty, umělci/rappery, sociálními pracovníky a obyčejnými milovníky hip hopu. Morgan diskutuje jak s muži, tak se ženami o tom, co dnes vytváří afro-americké ženství a mužství, jak se to zrcadlí v hip hopu a jakou změnu v tom oni všichni můžou sehrát. Její hip hop feminismus je pravdivý, syrový, skutečný, upřímný, romantický, ale i nesmírně tvůrčí, inspirativní a aktivní. Dalšími významnými aktivistkami jsou např. bell hooks a Tricia Rose. Mezi mužské představitele se řadí např. Mark Antony Neal, Bakari Kitwana či Byron Hurt (doporučuji se podívat např. na http://www.rapsessions.org/).

Jak už jsem zmínila, dominantními tématy hip hop feminismu je afro-americké ženství a mužství, sexismus a rasismus (rozpolcenost afro-amerických žen, které bojují proti obojímu), sociální témata (drogy, kriminalita) a samozřejmě genderová témata, jako například právo otců na potrat, role matek a otců v utváření genderových rolí, sexualita, pojem krásy, a jiné.

Jak lze vysvětlit, že se většina hip hop feministek za feministky sama nepovažuje?

Jedním z důvodů je to, že témata, kterými se ony zabývají, jim přijdou přirozená, aniž by je jakkoliv musely škatulkovat. Ačkoliv existuje mnoho zpěvaček, zpěváků, hip hopových aktivistek a aktivistů, kteří by se do této kategorie dali zařadit (na základě jejich textů, videoklipů, smýšlení, tvorby atd..), sebe tak nechápou zejména proto, že slovo feminismus má pro ně nesmírně negativní význam. Feminismus je v USA spojován s hnutím bílých žen, z něhož byly víceméně afro-americké ženy vyčleněny, takže s ním spojují rasismus a hlavně naprosto odlišné hnutí. Dalším zásadním důvodem je to, že se afro-americké ženy veřejně zdráhají o tomto tématu mluvit (spíše to řeší v rámci komunity), jelikož mají pocit, že by tím ublížily svým mužům, kteří už tak musí bojovat proti většinové společnosti. Takže se stává, že se na veřejnosti nakonec svých mužů zastávají, ačkoliv v rámci své kultury jinak proti sexismu vehementně bojují.

Jako příklad uvedu zkušenost profesorky Tricie Rose, která udělala interview s významnými hip-hopovými zpěvačkami, se Salt ze Salt’n’Pepa, s MC Lyte a s Queen Latifah. Všechny tyto zpěvačky dominovaly hip hopové scéně 80. a 90. let a měly obrovský vliv na ostatní afro-americké ženy (i muže). Ač řeší jednoznačně i mimo jiné feministická témata, tak když se jich Rose zeptala, jak se cítí, když jsou spojovány s termínem feminismus, tak většina z nich to odmítala. Byly přesvědčeny o tom, že feminismu je čistě záležitost bílých žen a za druhé měly pocit, že kdyby se nazvaly feministkami, tak by jejich texty byly mylně interpretovány afro-americkými muži tak, že ony proti nim veřejně vystupují. Nicméně, když jim bylo vysvětleno, co se za tím termínem skrývá, tak všechny souhlasily, že dle dané definice feministkami jsou. Je to opravdu těžká pozice, ve které se afro-americké ženy nacházejí, jelikož musí neustále bojovat s tím rozpolcením „gender versus rasa.“ Dost často se právě ocitají v situaci, kdy jsou nuceny vysvětlovat, že není nutné volit gender či rasu.

Jak vnímáte posun hip hopu, a s ním i hip hop feminizmu, od undergroundového, marginálního žánru k celosvětovému, a v podstatě mainstreamovému hnutí – je toto veskrze pozitivní transformace?

Já osobně to vnímám jako veskrze pozitivní transformaci. Samozřejmě, že to, že se hip hop stal globální pop kulturou, nese i svá negativa. To, že byl hip hop komodifikován, samozřejmě, způsobilo, že se hodnotícím faktorem stala popularita/prodejnost. Sexistická videa plná nahých žen a drahých aut dominují hip hopovým videím po celém světě, (to, že tyto ženy, které se účastní natáčení takových videí naprosto dobrovolně a berou to jako prestižní záležitost, je věc druhá). Nicméně, tento mainstreamový hip hop je jenom jeden fragment, ač nejvíce viditelný. Hip hop není a nikdy nebyl jednotné hnutí, spadají tam různé hudební, umělecké a taneční styly, móda, kultura, atd.

To, co shledávám jako pozitivní na tom, že se hip hop obecně stal globální pop kulturou, je to, že se stal nástrojem v boji proti útlaku pro ostatní minoritní skupiny jinde na světě. Ať se podíváme do Francie, Německa, Latinské Ameriky, Afriky či kamkoliv jinam, hip hop zde nyní představuje pro minoritní skupiny, nebo jakkoliv utlačované skupiny obyvatelstva to, co na počátku představoval pro Afro-američany. Bere na sebe podobu tamější kultury a stává se prostředníkem pro ty, jejichž hlasy a životy by jinak byly opomíjeny.

Další pozitivní dopad vidím v tom, že se v tomto mainstreamovém hip hopu často řeší i univerzální (genderová, sociální, politická) témata, která nejsou vždy povrchní, ale jsou naopak inspirující, pozitivní a mají neuvěřitelný vliv na mládež. Jako příklad bych zde třeba uvedla skladbu „Unpretty“ od TLC, která byla nesmírně populární všude po světě v 90. letech (i u nás) a řeší pojem krásy ženy a vlivu médií na ni.

Zakončila bych to asi tím, že skutečný hip hop stále žije a neznamená nutně, že musí být undergroundový. Stejně tak i hip hop feminismus, který se ve všech svých podobách šíří po světě (ať už v podobě umělecké, akademické, či v kombinaci obojího). V tom já osobně vidím jednoznačnou pozitivní transformaci. Netřeba zmíňovat, jak důležitou roli v tomto procesu hraje internet.

Jak vnímá feministický aktivizmus hip hop feministek afro-americká komunita? Jak se k nim staví mužští hip hopeři, jejichž texty a klipy mají více než často sexistický nádech?

Vyskytují se zde různé názory. Určitě bych řekla, že převažuje ten pozitivní, i když ten negativní neustále ovlivňuje smýšlení obou pohlaví. Na obecné rovině se k tomu muži staví veskrze pozitivně, jelikož si uvědomují, že to má pozitivní dopad pro celou jejich komunitu. Ale samozřejmě se to setkává i s negativní odezvou, avšak to se opět týká toho, že tito muži se cítí již diskriminováni od většinové společnosti a to, že “proti” nim vystoupí jejich ženy, vnímají jako zradu. Nicméně feministický aktivismus hip hop feministek je čím dál více podporován nejen ze strany žen různých věkových a sociálních skupin, ale tak i ze strany mužů. Jsou to právě muži, kteří čím dál více obohacují diskuzní fóra a otevřeně a veřejně píší a hovoří na toto téma. Čím dál více si uvědomují, že “pro-ženská” hnutí neznamenají “proti-mužská”. A to se netýká jen profesorů a spisovatelů a lidí z akademické půdy, ale právě i hop hopperů, jejichž texty a videa jsou sexistická. Ti odvážnější si sami přijdou vyslechnout pravdivé názory svých fanoušků a odpůrců a i oni tak mají možnost vyjádřit svůj názor na svou obhajobu.


www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.