Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více

Sarah Sharma: sExit Machine

25.9.2018  Praha  | 

Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Půjde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.

Více
feminismus.czČlánky › Neviditelná žena

Neviditelná žena

17. prosinec 2003  | Zuzana Patočková  |  Econnect
Jednou ze zajímavých novinek na našem knižním trhu, která přináší netradiční pohled na dějiny výtvarného umění, je antologie textů současných amerických umělkyň, kurátorek a kritiček s názvem Neviditelná žena. Výbor v roce 2002 sestavila Martina Pachmanová pro nakladatelství One Woman Press.

Jednou ze zajímavých novinek na našem knižním trhu, která přináší netradiční pohled na dějiny výtvarného umění, je antologie textů současných amerických umělkyň, kurátorek a kritiček s názvem Neviditelná žena. Výbor v roce 2002 sestavila Martina Pachmanová pro nakladatelství One Woman Press.

Jedenáct esejů je seřazeno chronologicky podle doby vzniku, tedy od sedmdesátých let po léta devadesátá. Zřetelná je i obsahová návaznost: jednotlivé eseje se vzájemně doplňují a společně odpovídají na otázky, proč je žena jako tvůrkyně umění téměř neviditelná a jaké jsou cesty jejího zviditelnění.

Klasický výklad dějin umění kritizuje Linda Nochlin, profesorka moderního umění na New York University, která již v roce 1969 pořádala přednášky na téma zobrazování ženského těla. Píše: „Umění není svobodnou, autonomní činností jednotlivce nadaného nadlidskými schopnostmi… Umělecká tvorba probíhá – jak z hlediska vývoje tvůrce, tak z hlediska povahy a hodnot jeho díla – v určitém společenském kontextu, patří k nedílným prvkům této společenské struktury a zprostředkují ji a určují konkrétní a jasně definovatelné instituce, ať jsou to akademie umění, systémy patronátu nebo mýty o božském tvůrci, umělci jako muži či vyvrhelovi společnosti.“

Feministicky naladěné umělecké kritičky poukazují na princip patrilinearity, na jehož základě se legitimita umělce odvozuje od jeho spojení s nějakým mužem-velikánem. „Patrilineárnost lze narušit jedině tehdy, pokud se ženy a muži, kteří se podílejí na umělecké produkci, kritice a historii, budou chtít tohoto procesu vědomě zúčastnit,“ napsala Mira Schor v roce 1991. Carol Duncan varuje před mocí galerií, jejichž expozice „vyzývají diváky k zážitku, který dramatizuje a potvrzuje společenskou nadřazenost mužské identity nad ženskou.“ „Jak často obrazy žen v moderním umění vypovídají o mužských úzkostech a fóbiích! Zobrazují deformované či nebezpečně vyhlížející bytosti, potenciálně dominantní, pohlcující, stravující či kastrující,“ dodává Carol Duncan.

Mnohé autorky se samy aktivně věnovaly nebo věnují feministickému umění. O jeho počátcích a o celkové atmosféře sedmdesátých let v Americe se čtenáři hodně dozví z eseje Marthy Rosler. Zajímavé je srovnání se statí Susany Rubin Suleiman. Ta na první vlnu feministického umění pohlíží s odstupem dvaceti let, kritizuje některé jeho prostředky a ptá se na současné cíle a politickou funkci umění.

Kniha mapuje vývoj amerického feministického umění prostřednictvím myšlení o něm. Každá kapitola je střípkem pestré mozaiky. Lze ji nahlížet dychtivě, ale i s kritickým odstupem. Protože v českém výtvarném umění zůstává žena stále téměř neviditelnou, za vydání této knihy by si Marie Chřibková zasloužila přinejmenším uznání.

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.