Násilí na ženách a jeho zakotvení v české legislativě

Právo a násilí na ženách

Násilí páchané na ženách závažným způsobem ohrožuje prosazování a rovnou účast žen ve společnosti a společenských procesech. Zahrnuje "jakýkoli násilný čin podmíněný pohlavím oběti, jehož následkem je, nebo může být, fyzická, psychická nebo sexuální újma žen nebo jejich utrpení, včetně vyhrožování takovými činy, donucování nebo svévolné omezování svobody, ať už k němu dochází ve veřejném nebo soukromém životě." (Deklarace Spojených národů o Eliminaci násilí na ženách, článek 1, U.N. Doc. A/48/49 (1994)). Násilí na ženách a zejména domácí násilí bývá často považováno za rodinnou záležitost. S nárůstem výskytu násilí na ženách však u žen klesá pocit bezpečí doma, stejně jako se zhoršuje jejich aktivní přístup k ekonomickým, sociálním a politickým aspektům společnosti. Z toho důvodu nemůže být násilí na ženách vnímáno jako soukromá záležitost, ale spíše jako předmět veřejné diskuse.

Násilí na ženách se vyskytuje na území celé České republiky. Tento právní průvodce popisuje druhy násilí, o nichž hovoří zákon, představuje způsoby právní ochrany proti násilí a poskytuje rady, co dělat, když se žena stane obětí násilí.

Dětství - Citové, sexuální a fyzické zneužívání

Dívčí věk - Sexuální a psychologické zneužívání příbuznými nebo ostatními dospělými; dětská prostituce a pornografie

Dospívání - Násilí v rámci prvních známostí a vztahů; ekonomicky vynucený pohlavní styk; incest; sexuální zneužívání na pracovišti, sexuální obtěžování; znásilnění; znásilnění v manželství; vynucená prostituce a pornografie; obchod se ženami; vynucené těhotenství

Reproduktivní věk - Zneužívání blízkými mužskými partnery; znásilnění v manželství; zabití partnera; psychologické zneužívání; sexuální zneužívání na pracovišti; sexuální obtěžování; znásilnění; vynucená prostituce a pornografie; obchod se ženami; zneužívání žen s postižením

Stáří - Sexuální, psychologické a fyzické zneužívání

(Zdroj: Women in Transition, CEE/CIS/Baltics Regional Monitoring Report - č. 6 (tab. 5.1, str. 78) 1999 UNICEF)

CO ŘÍKÁ ZÁKON O NÁSILÍ NA ŽENÁCH

Ženy mají právo žít bez ohrožení násilím. Článek 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") zaručuje rovná práva mužů a žen ve znění uvedením v české Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Listina vyjmenovává následující práva týkající se násilí na ženách:

· Právo na rovnost před zákonem a rovnou ochranu zákonem. (Listina, čl. 1, 3).

· Právo na život. (Listina, čl. 6).

· Právo nebýt mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. (Listina, čl. 7).

· Právo na osobní svobodu. (Listina, čl. 8).

· Právo na lidskou důstojnost. (Listina, čl. 10(1)).

· Právo na nedotknutelnost obydlí s výjimkou nezbytnosti ochrany života nebo zdraví jednotlivců, ochrany práv a svobod druhých, nebo odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. (Listina, čl. 12(3)).

· Právo na svobodu pohybu. (Listina, čl. 14(1)).

Mezinárodní úmluvy o lidských právech zavazují Českou republiku k ochraně žen před násilím. Článek 10 Ústavy stanovuje, že ratifikované mezinárodní úmluvy o lidských právech a základních svobodách nejsou pro Českou republiku jen zavazující, ale jsou českým zákonům nadřazené. Vzhledem k tomu, že mezinárodní právo má přednost před místní legislativou, musí české zákony vyhovovat standardům stanoveným různými mezinárodními úmluvami o lidských právech a základních svobodách, které česká vláda podepsala a ratifikovala. V případě, že český zákon nebo nařízení poruší mezinárodní úmluvu, je Ústavní soud České republiky oprávněn zrušit jakýkoli zákon nebo administrativní nařízení, které je v rozporu s podepsanou a ratifikovanou mezinárodní úmluvou o lidských právech a základních svobodách. (Ústava, čl. 87(1)(a)(b)).

Česká republika ratifikovala několik mezinárodních úmluv a konvencí týkajících se násilí na ženách včetně

Všeobecné deklarace lidských práv a svobod, která stanovuje, že

· Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost." (čl. 3)

· Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu." (čl. 5)

· Státy musí zajistit účinnou a odpovídající ochranu proti činům porušujícím základní práva přiznána člověku ústavou nebo zákonem. (čl. 8)

Konvence o vymýcení všech forem diskriminace žen (CEDAW)

CEDAW od států požaduje, aby "přijaly všechna příslušná opatření, včetně legislativních, k boji proti všem formám obchodu se ženami a zneužívání prostituce žen." (CEDAW, čl. 6)

CEDAW Obecné doporučení č. 19

· vysvětluje, že násilí na ženách vytváří diskriminaci a "…vážně snižuje schopnost žen využít práv a svobod ve stejné míře jako muži." (odst. 1)

· činí státní správu zodpovědnou za individuální činy, jestliže "se jim nepodaří povinnou péčí zabránit porušení práv nebo vyšetřit a zveřejnit násilné činy, a za poskytnutí kompenzací". (odst. 9)

· požaduje po státu, aby přijal "vhodná a efektivní opatření k překonání všech forem násilí založeném na pohlaví, ať už jde o veřejně či v soukromí spáchané čin/y/." (odst. 24(a)). Taková opatření zahrnují ochranné a podpůrné služby obětem a gender senzitivní školení pro soudce a úředníky zodpovědné za výkon práva. (odst. 24(b)).

· požaduje po státu, aby podával zprávy o zákonných opatřeních, preventivních a krocích týkajících se problémů obchodu se ženami a zneužívání prostituce, aby poskytoval statistická data, popsal míru závažnosti uvedených problémů, definoval opatření přijímaná na ochranu žen, jichž se týkají, a pravidelně poskytoval informace o úspěších daných opatření. (odst 24(g)(h)).

Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, která stanovuje, že

· Každý má nezadatelné právo na život. (odst. 6)

· Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. (odst. 7)

· Státy musí zajistit účinnou a odpovídající ochranu proti činům porušujícím základní práva přiznána člověku ústavou nebo zákonem. (odst. 2)

Mezinárodní úmluvy o ekonomických, sociálních a kulturních právech, která stanovuje, že

· Každý má právo užívat nejvyšších standardů fyzického a mentálního zdraví. (odst. 12)

Deklarace o eliminaci násilí na ženách, jež

· Definuje specifické kroky, které by členské státy měly podniknout v boji proti domácímu násilí, včetně způsobu vyšetřování a trestání případů domácího násilí, podpory srozumitelných programů o zákonných opatřeních, politických krocích a administrativě, a kulturních programů podporujících prevenci násilí na ženách, poskytování školení úředníkům pověřeným výkonem práva a podpory výzkumu a vytváření statistik týkajících se výskytu domácího násilí. (odst. 4)

· Nařizuje státům, aby ženám podrobeným násilí, a jejich dětem, byla poskytnuta "specializovaná pomoc, zdravotní a sociální služby a programy stejně jako podpůrné struktury, a … byla přijata vhodná opatření podporující jejich bezpečí a fyzické i psychické ozdravení." (odst. 4(g))

Evropské konvence o lidských právech

Jako člen Rady Evropy (mezivládního systému na ochranu lidských práv) ratifikovala Česká republika Evropskou konvenci o lidských právech. Uvedená konvence garantuje:

· právo na život (odst. 2)

· zákaz mučení (odst. 3)

· právo na bezpečí (odst. 5)

· právo na nedotknutelnost obydlí s výjimkou nezbytnosti "ochrany života nebo zdraví jednotlivců, ochrany práv a svobod druhých" (odst. 8).

· tato práva jsou nedotknutelná a výslovně garantovaná "každému" ve státě. (odst. 1)

· právo na účinnou ochranu proti činům porušujícím práva přiznána Konvencí (odst. 13)

· že všechna práva a svobody jsou podle konvence garantována bez ohledu na pohlaví. (odst. 14)

Mezinárodní konvence o potlačení a zákazu obchodu s lidmi a zneužívání prostituce druhých z roku 1949

· Ačkoli si konvence klade za cíl obecně eliminovat prostituci, nahlíží na obchod se ženami pouze jako na otázku prostituce a ne jako na problém související s migrací za prací.

· Zplnomocňuje státy k vytvoření vhodných opatření na pomoc a péči o oběti a ke krytí nákladů na repatriaci. (odst. 19)

Mezinárodní právo násilí na ženách odsuzuje. Česká republika se jako signatář výše uvedených smluv o lidských právech zavazuje k ochraně žen před násilím včetně násilí spáchaného manželi nebo příbuznými v jejich domovech.

ČESKÝ TRESTNÍ ZÁKON

Ačkoli si Trestní zákon klade za cíl chránit společnost, český ústavní systém a práva jednotlivců, obsahuje málo specifických opatření směřujících k eliminaci násilí na ženách. (Trestní zákon §1, č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, "Trestní zákon"). Český zákon spíše činí opatření k obecné ochraně žen před formami násilí souvisejícími s jejich genderem.

K trestnému činu dojde, spáchá-li osoba čin, který je pro společnost nebezpečný, a jeho znaky jsou uvedeny v Trestním zákoně. (Tr.zák. §3(1)). Není-li v Trestním zákonu uvedeno jinak, trestný čin znamená nejen trestný čin sám o sobě, ale také přípravu, pokus, zorganizování, podněcování nebo napomáhání trestnému činu. (Tr.zák. §89(1)). Pachatelé trestných činů jsou trestáni v soudních procesech. (Tr.zák. §89(1)).

Trestní zákon navíc definuje "těžkou újmu na zdraví" jako:

· Zmrzačení

· Ztrátu nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti

· Ochromení údu

· Ztrátu nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí

· Poškození důležitého orgánu

· Zohyzdění

· Vyvolání potratu nebo usmrcení plodu

· Mučivé útrapy

· Delší dobu trvající poruchu zdraví

(Tr.zák. §89(7)). Je-li tedy termín užit v Trestním zákoně (a tomto průvodci), odkazuje na újmy uvedené výše.