We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Žižkovská noc 2019 - Ženy v kultuře

23.3.2019  Praha  | 

Stále lze v některých galeriích a uměleckých sbírkách najít ženy pouze jako múzy, milenky a děvy umělců. Na ženu jako umělkyni narazíme jenom zřídka. Čím to je? V průběhu historie umění jsou umělkyně pevnou a silnou součástí umělecké scény, ale proč nejsou vidět? Téma genderového diskurzu je na větším počátku v České republice než jinde. Až od 80. a 90. let se na české scéně toto téma začalo řešit. Ženy nebyly přijímány na umělecké akademie, které udávaly směr. Nejsou brány vážně. Patriarchát ve společnosti. 4. vlna feminismu, která řeší sexismus. Tohle mohla udělat jenom ženská. Pojem „Ženské umění”. Šovinismus. Obtěžování. Bytí děva v kultuře.
 

Více

Josef Petr: Krize mužské identity

25.3.2019  Praha  | 

Dneska je to všude: "chlapi už nejsou, co to bejvalo". Ptáte se, co to s námi ty ženský provedly? Nebo si za to můžeme sami? Vyměkli jsme? Stal se z nás beztvarý genderový rosol? Válcuje nás krize mužské identity? Nebo je to celý jenom fáma? A zachrání nás Donald Trump, reklama na Gillette nebo skautský šátek? Přijďte na besedu s Josefem Petrem, sociologem a ředitelem Ligy otevřených mužů, která se už 12 let věnuje zvyšování kvality života mužů v ČR.

Více
feminismus.czČlánky › Na prvním místě je uvědomění si vlastních schopností a dovedností

Na prvním místě je uvědomění si vlastních schopností a dovedností

Na prvním místě je uvědomění si vlastních schopností a dovedností
Olga Girstlová je jednou z nejznámějších českých podnikatelek. Dlouho bylo její jméno spojováno s rodinnou firmou GiTy, nyní se věnuje vlastní společnosti Flexibuild působící v oblasti stavebnictví. Na její názory na slaďování osobního a pracovního života a rozdílné výzvy pro malé a střední podniky se ptala Kateřina Machovcová.

Olga Girstlová je jednou z nejznámějších českých podnikatelek. Dlouho bylo její jméno spojováno s rodinnou firmou GiTy, nyní se věnuje vlastní společnosti Flexibuild působící v oblasti stavebnictví. Na její názory na slaďování osobního a pracovního života a rozdílné výzvy pro malé a střední podniky se ptala Kateřina Machovcová.

Co pro vás znamená slaďování osobního a pracovního života?

Je to můj životní styl, pro který jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se, že chci mít rodinu, mám ukončené vysokoškolské vzdělání, ve kterém jsem se chtěla uplatnit a musela jsem si pro to vytvořit podmínky. Já jsem se rozhodla pro cestu podnikatelky, takže jsem to v některých věcech měla jednodušší, v některých obtížnější. Myslím si, že je důležité vše si promyslet a domluvit se se svým partnerem, jestli on tento životní styl přijímá.

Co konkrétně je podle vás v podpoře slaďování důležité?

Na prvním místě je uvědomění si vlastních schopností a dovedností, nejdřív musím porozumět sama sobě, když chci komunikovat s okolím. Musím přijmout pravidla hry, která slaďování ujasní. To znamená time-management, delegování, ujasnění priorit, stanovení reálných cílů. Také plánování, podléhá to samozřejmě korekci, ale lze tyto věci promyslet. Podporuji také flexibilní pracovní dobu nebo práci z domova pro ženy i pro muže. To slaďování velmi napomáhá. Já jsem dříve pracovala ve společnosti s více než 400 zaměstnanci, nyní má moje firma okolo 20 lidí, ale ty principy jsou stejné. To není o velikosti.

Jak tedy vnímáte slaďování z pozice zaměstnavatelky?

Já si myslím, že by se to téma mělo komunikovat i na úrovni vlády. Politické strany by to měly mít definované ve svých programech, mít jasně definovanou strategii. Umožnit lidem nacházet jejich příležitosti. Pokud se slaďování stane v politické rovině definovaným cílem a budou existovat zákony, které jej podpoří, tak potom se podle toho budou chovat i ty podniky. Pokud se řekne, že je to v zájmu rozvoje naší společnosti, podpory ekonomiky a zaměstnanosti, tak potom k tomu ty podniky budou přistupovat jinak, než když to jsou individuální rozhodnutí několika osvícených. Mohou tomu napomoci i odborné asociace, diskutující na všech úrovních s vládou. V komunikaci s podniky mohou sehrát pozitivní roli i hospodářské komory a také vysoké školy, když nabídnou výzkumy, které prokážou, že kvalita pracovního výkonu nesouvisí s tím, jestli člověk sedí 10 hodin v práci, ale jak kvalifikovaně a efektivně tu práci vykoná. Někdy je pro podnik výhodnější dát důvěru těm lidem, ale samozřejmě to vyžaduje kontrolu výsledků. Roli tedy hraje způsob řízení, takže slaďování hodně souvisí s kvalifikací managementu a potřebou vzdělávání. Manažer má nastavit takové podmínky pro práci, aby byly kontrolovatelné, dát jasné zadání, dosažitelné cíle.

Zmínila jste, že výchozí podmínky jsou stejné pro velké i menší firmy, našly by se přesto i nějaké rozdíly?

Tak například při návratech po rodičovské dovolené, tak si myslím, že malá firma jako my, těžko může nějaké cílené vzdělávání nabízet. Tam by se měly zapojit právě ty asociace. Je to něco, co si mohou dovolit velké nadnárodní korporace, ty zavádějí i různé programy. Ale malé a střední podniky, které u nás převládají, ty potřebují, aby se to řešilo na jiné úrovni. Například hospodářské komory mohou lépe takovou nabídku zajistit, mají kvalifikovaný personál a my jako členové to můžeme využít. Další věc je, že nabídka slaďování není možná u všech pozic. Vždy je potřeba ujasnit a definovat, kdy to lze a kdy ne. Třeba u týmových asistentek si to nedokážu představit. Naopak třeba u projektantů, marketingových specialistů to jde. Zejména to jsou lidé, kteří pracují velmi samostatně. Možná by bylo zajímavé udělat nějaký katalog vhodných pozic.

Hrají podle vás roli i regionální rozdíly?

Absolutně. Obzvlášť v menších městech či vesnicích, tam jsou ty podmínky úplně jiné a lidé často podmínky pro slaďování nemají. Neznají ani ty možnosti. Ale právě hospodářské komory, které jsou i v okresních městech, mohou napomoci zavádění.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.