Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Na pracovnu maminky se neťuká

Na pracovnu maminky se neťuká

Na pracovnu maminky se neťuká
Psát dnes může kdokoli, o čemkoli, co hrdlo ráčí a ani pro čtenáře není pohlaví autora/autorky textu podstatné. Co zrcadlově neplatí je situace doma. Pozice partnerek spisovatelů se často nachází někde mezi osobní asistentkou, fanynkou, editorkou a hospodyní, zatímco spisovatelkám se o zázemí a klid k práci obvykle nikdo nestará. Posvátná pracovna spisovatele, kam mají děti přísně zakázáno chodit, obvykle ztrácí auru nedotknutelnosti ve chvíli, kdy v pracovně sedí „jen“ maminka.

Psát dnes může kdokoli, o čemkoli, co hrdlo ráčí a ani pro čtenáře není pohlaví autora/autorky textu podstatné. Co zrcadlově neplatí je situace doma. Pozice partnerek spisovatelů se často nachází někde mezi osobní asistentkou, fanynkou, editorkou a hospodyní, zatímco spisovatelkám se o zázemí a klid k práci obvykle nikdo nestará. Posvátná pracovna spisovatele, kam mají děti přísně zakázáno chodit, obvykle ztrácí auru nedotknutelnosti ve chvíli, kdy v pracovně sedí „jen“ maminka.

Od maminky se čeká, že bude k dispozici, autor/autorka chce tvořit. Obojí je těžké skloubit. Ovšem tak je to s náročným povoláním a mateřstvím vždy, v případě psaní tedy nejde o nic výjimečného.

Místo litování se, raději vyjmenuji, v čem je být spisovatelkou naopak snazší, než být spisovatelem, případně, v čem je to snazší, než být lecčím jiným.

1. Píšu jenom pár měsíců v roce, takže pokud si na onen čas najdu hlídání k dětem, rodičovská mě vlastně nijak v „kariéře“ nebrzdí.

2. Bloumání, procházení se a celkové tzv. flákání se, které k psaní potřebuji, bych si před sebou i jinými hůře obhájila v případě, že by to se mnou neabsolvovala i dcerka (tzn., můžu cokoli, jen ji do toho musím zapojit, a to je obrovská svoboda).

3. Na rozdíl od některých autorů mužů nemám pocit, že musím kompletně finančně zabezpečit rodinu. Jsme na to dva, zabezpečit rodinu z půlky úplně stačí.

4. Je to sice jen neblahý důsledek ageismu a sexismu, ale když jsem před deseti lety debutovala prvním románem, byla skutečnost, že jsem byla „MLADOU autorKOU“ co se týče ohlasu na věc pravděpodobně plus.

Psaní pro mě není zaměstnáním v pravém slova smyslu. Dělám to, co chci/musím dělat a šťastnou náhodou si tím momentálně i vydělám (spolu s učením) dost peněz na živobytí. Ale je to život v neustálé nejistotě, co bude za dva za tři roky. Tak sice žije kde kdo, ovšem rozdíl je v tom, že zatímco se vzrůstající praxí a zkušenostmi se v kdejakém povolání můžete cítit silnější v kramflecích, v tvůrčích profesích se začíná stále dokola tak trochu od nuly.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.