Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Venušiny dny 2018 - Festival umění o ženách, od žen a pro ženy

7.3.2018  Praha  | 

Třetí ročník festivalu věnovaného umění o ženách, od žen, s ženami i proti nim. Venuše opět otvírá své lůno. A protože jde o třetí ročník, můžete se těšit na tři premiéry a tři zahraniční hosty.

 

Více

Ženy na Hrad! / Prague Women’s March

8.3.2018  Praha  | 

Loni v lednu se Pochodu žen na Washington účastnilo více než milion lidí. Protestovali proti nastupujícímu režimu Donalda Trumpa, a slibovali hájit práva žen, migrantů, dělníků, nemocných, LGBTQ lidí i menšin, chránit zdraví planety, ohrožené změnami klimatu a vymíráním druhů a bránit základní lidská práva. Také my se letos chceme připojit k hlasům milionů lidí, kteří se po celém světě staví proti vzestupu bezohledné politiky nenávisti.

 

Více
feminismus.czČlánky › Na pracovnu maminky se neťuká

Na pracovnu maminky se neťuká

Na pracovnu maminky se neťuká
Psát dnes může kdokoli, o čemkoli, co hrdlo ráčí a ani pro čtenáře není pohlaví autora/autorky textu podstatné. Co zrcadlově neplatí je situace doma. Pozice partnerek spisovatelů se často nachází někde mezi osobní asistentkou, fanynkou, editorkou a hospodyní, zatímco spisovatelkám se o zázemí a klid k práci obvykle nikdo nestará. Posvátná pracovna spisovatele, kam mají děti přísně zakázáno chodit, obvykle ztrácí auru nedotknutelnosti ve chvíli, kdy v pracovně sedí „jen“ maminka.

Psát dnes může kdokoli, o čemkoli, co hrdlo ráčí a ani pro čtenáře není pohlaví autora/autorky textu podstatné. Co zrcadlově neplatí je situace doma. Pozice partnerek spisovatelů se často nachází někde mezi osobní asistentkou, fanynkou, editorkou a hospodyní, zatímco spisovatelkám se o zázemí a klid k práci obvykle nikdo nestará. Posvátná pracovna spisovatele, kam mají děti přísně zakázáno chodit, obvykle ztrácí auru nedotknutelnosti ve chvíli, kdy v pracovně sedí „jen“ maminka.

Od maminky se čeká, že bude k dispozici, autor/autorka chce tvořit. Obojí je těžké skloubit. Ovšem tak je to s náročným povoláním a mateřstvím vždy, v případě psaní tedy nejde o nic výjimečného.

Místo litování se, raději vyjmenuji, v čem je být spisovatelkou naopak snazší, než být spisovatelem, případně, v čem je to snazší, než být lecčím jiným.

1. Píšu jenom pár měsíců v roce, takže pokud si na onen čas najdu hlídání k dětem, rodičovská mě vlastně nijak v „kariéře“ nebrzdí.

2. Bloumání, procházení se a celkové tzv. flákání se, které k psaní potřebuji, bych si před sebou i jinými hůře obhájila v případě, že by to se mnou neabsolvovala i dcerka (tzn., můžu cokoli, jen ji do toho musím zapojit, a to je obrovská svoboda).

3. Na rozdíl od některých autorů mužů nemám pocit, že musím kompletně finančně zabezpečit rodinu. Jsme na to dva, zabezpečit rodinu z půlky úplně stačí.

4. Je to sice jen neblahý důsledek ageismu a sexismu, ale když jsem před deseti lety debutovala prvním románem, byla skutečnost, že jsem byla „MLADOU autorKOU“ co se týče ohlasu na věc pravděpodobně plus.

Psaní pro mě není zaměstnáním v pravém slova smyslu. Dělám to, co chci/musím dělat a šťastnou náhodou si tím momentálně i vydělám (spolu s učením) dost peněz na živobytí. Ale je to život v neustálé nejistotě, co bude za dva za tři roky. Tak sice žije kde kdo, ovšem rozdíl je v tom, že zatímco se vzrůstající praxí a zkušenostmi se v kdejakém povolání můžete cítit silnější v kramflecích, v tvůrčích profesích se začíná stále dokola tak trochu od nuly.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.