Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

Média z pohledu novinářek - diskusní večer

19.9.2018  Praha  | 

Další z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude tentokrát věnován tématu žen v médiích a zpravodajství. Diskutovat budeme o situaci novinářek v českém mediálním prostředí a jejich postavení v redakcích nebo o vlivu genderu na mediální obsah.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více
feminismus.czČlánky › Muži a krize, muži a genderová rovnost

Muži a krize, muži a genderová rovnost

Muži a krize, muži a genderová rovnost
Když zmíním před lidmi, zejména ženami, že „zkoumám muže“, následuje často otázka: „A jsou teda muži v krizi?“ Neskrývají pak překvapení, že zrovna já váhám s odpovědí. Důkazů je přece řada: selhávají jako otcové v rodinách, nestarají se o děti po rozvodu, často ani neplatí alimenty; nedostávají požadavku na sdílení domácích prací, bývají agresivní, násilní.

Když zmíním před lidmi, zejména ženami, že „zkoumám muže“, následuje často otázka: „A jsou teda muži v krizi?“ Neskrývají pak překvapení, že zrovna já váhám s odpovědí. Důkazů je přece řada: selhávají jako otcové v rodinách, nestarají se o děti po rozvodu, často ani neplatí alimenty; nedostávají požadavku na sdílení domácích prací, bývají agresivní, násilní.

Špatně se vyrovnávají s neúspěchem a selháním na trhu práce, který je jejich tradiční doménou. Jsou nejistí, pasivní, „pod pantoflem“, pro někoho je i problém, když „se myjí a nesmrdí“, opak je přeci znakem „správného chlapa“. Najdeme jich mnohem více než žen ve vězení i mezi bezdomovci, hůř se učí ve školách. Zanedbávají své zdraví, příliš riskují – rychlou jízdou v autě či jinými adrenalinovými aktivitami, nebo jim naopak roste pivní pupek a počet dioptrií z koukání na fotbal v televizi, těm mladším z hraní počítačových her ve virtuálním světě. Jsou závislými – na automatech, alkoholu, na chlapské zábavě, sexistických poznámkách a sexu a zároveň na domácím servisu matky či partnerky nebo na úspěchu v práci či na adrenalinové zábavě, na moci. Nezvládají svou agresivitu, neumějí zacházet s emocemi. Ubylo gentlemanů a těch, kdo svého postavení využívají ke službě druhým a občanské společnosti obecně.

Na tom všem něco je. Zdá se, že narůstá počet individuálních mužských selhání, klesá jejich spokojenost a radost ze života – i radost pro ostatní s takovými žít. Na druhou stranu, jak můžeme tvrdit, že jsou muži v krizi, když se podíváme na žebříčky nejmocnějších a nejbohatších, na to, kdo občany reprezentuje ve veřejné sféře, kdo má moc? Zdá se, že ostří pomyslných nůžek mužského úspěchu i krize jsou široce rozevřena.

Ale ještě z další strany, jak mluvit o krizi, když zatím v žádné historicky známé době nebylo tak normální, či přímo společensky žádoucí, vidět muže jako otce pečující o malé děti, muže, kteří si uvědomují, že pracovní kariéra není všechno, že agresivitou a násilím nebo překračováním hranic zákona své životní svízele nevyřeší? Když začínají fungovat mužské skupiny, které pracují s problémy, které muži sami tropí a zároveň jimi i trpí? A jaké muže máme v debatě o krizi vlastně na mysli? A umíme při dštění síry či povzdechu nad vybarvováním portrétu mužských ztracenců a neschopáků nebo agresivních samců nahlédnout i to, jakou roli v onom propletenci mezilidských vztahů sami sehráváme, i my samy jako ženy? Nejde trochu o souboj kdo z koho?

Už 70. letech minulého století napsala americká psychoanalytička a feministka Dorothy Dinnerstein, že nastal nejvyšší čas, abychom (my – ženy a muži) ze sebe navzájem přestali dělat nezvladatelná monstra. Ona píše o ženách jako svůdných mořských vílách, které muže svádějí a pak je stáhnou ke dnu a připoutají je k domácímu krbu, ale nedávají jim u něj šanci jeho podobu a fungování ovlivnit. A muže přirovnává k Minotaurům – tato monstra představují mocné, silné, bezcitné tvory hnané zvířecími pudy, agresivitou, kteří jsou snad jen napůl lidskými, ale zároveň polobožskými. Důsledky udržování této duální představy jsou totiž fatální: matky mají sice totální moc nad výchovou dětí (tedy i synů), ovšem sotva se muži dostanou z domova a ohánějí se mocí a vlivem, snaží se veškerá původní emocionální pouta s domovem zpřetrhat, zahladit, skrýt – a při svém všemocném vládnutí ve veřejné sféře nehájí zájmy toho, co je na světě podle Dinnerstein nejhodnotnější – blízké a vstřícné mezilidské, zejména rodinné, vztahy. Bohužel, v období mohutného občanského aktivismu emancipačního hnutí druhé vlny feminismu hlas Dinnerstein volající po setření duálního vidění žen a mužů, po sdílení moci veřejné i právě té soukromé mezi ženami a muži zapadl, zůstal nevyslyšen. Na řadu se dostává vlastně až o generaci později. Výsledky, chce se mi napsat důsledky, politik prosazování genderové rovnosti zejména v některých severských evropských zemích dávají Dinnerstein za pravdu. Příběh však stále není nekomplikovaný.

Tyhle řádky píši v Bruselu po workshopu v rámci velkého evropského projektu zaměřeného na zapojení mužů do prosazování genderové rovnosti. I tady účastnice a účastníci volají po podpoře mužů v jejich zapojení do péče, starosti o rovnost. I tady byly slyšet hlasy, které dichotomizují. Ukazuje se, že když dva dělají totéž, není to totéž – tedy vlastně nedělají totéž. Přesto touto iniciativou – a dlouhou řadou dalších mezinárodních, ale třeba i místních projektů – roste povědomí a kultivovaná diskuse, jak spolupracovat na tak důležitém tématu jako jsou „muži a rovnost“. Padaly tu velmi zajímavé myšlenky, reflektující současnou ekonomickou krizi a obavu řady zaangažovaných, jaké důsledky přinese pro řadu rozjetých projektů přinášejících genderovou rovnost. Vztah jedince a struktury není jednoduchý. Naše možnosti, přání a volby omezují normy a pravidla společnosti, posilující neoliberální důraz na volnou ruku trhu… Jedním ze zajímavých závěrů, pobídek k tomu motivovat muže  – a to zejména ty mocné – k angažmá v genderové rovnosti, byly důkazy o tom, že výrazně dráž jednotlivé podniky i celé státy vychází, když politiku genderové rovnosti zanedbávají. Náklady na její zavedení, tak často náchylné ke škrtům se zaklínací formulí „je krize“, spolu s výhodami z jejích efektů, vycházejí prostě lépe. A to i ekonomicky. Myslím, že to je sdělení hodné zamyšlení pro představitele také českých firem.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.