We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Data vs. Girls

20.3.2019  Praha  | 

Jak holky mění svět IT a dat a jak tento svět mění je? Jaké jsou nové trendy a jak se v tomto světě udržet updated? Bojují holky v IT stále se stereotypy? Jak jsou ženy oceňovány - finančně, ale i symbolicky? Jaká je situace žen v IT v České republice a zahraničí? Další ze série debat Data vs. představí několik žen z různých částí světa, které kariéra v IT přivedla do Prahy

Více

Americans and Czechs Against Sexual Violence: A Symposium in Solidarity

21.3.2019  Praha  | 

On March 21st we invite you to a symposium on sexual, domestic, and other forms of gender-based violence in society, where we will discuss these contemporary gender-related issues. Alexandria Wilson, a Fulbright student in the Czech Republic, Katharine Park, an intern at proFem o.p.s., and Eva Michálková, a social worker with proFem o.p.s. will lead the discussion. Join us to hear speakers who have worked on these issues at the grassroots level, ask questions, and learn what you can do to help stop gender-based violence in your community.

Více
feminismus.czČlánky › Média a etika, média a diskriminace žen

Média a etika, média a diskriminace žen

10. únor 2010  | Jana Valdrová
V posledních měsících dostával v české televizi a tisku opakovaně prostor jistý H., autor stále znovu vydávaného urážlivého pamfletu, namířeného proti ženám. Celé jméno dotyčného neuvedu – H. by je mohl omylem pochopit jako reklamu. Pozval si jej například moderátor Kraus do pořadu ČT Uvolněte se, prosím; zpovídala jej redaktorka Lidových novin Bartošová.
V posledních měsících dostával v české televizi a tisku opakovaně prostor jistý H., autor stále znovu vydávaného urážlivého pamfletu, namířeného proti ženám. Celé jméno dotyčného neuvedu – H. by je mohl omylem pochopit jako reklamu. Pozval si jej například moderátor Kraus do pořadu ČT Uvolněte se, prosím; zpovídala jej redaktorka Lidových novin Bartošová.

H. například míní, že muž by neměl žádat o ruku, nýbrž o vagínu, protože o tu mu jde především; žena by se měla ihned po souloži proměnit v bednu piv; žena je jedovatý had atd. Názory H. jsou páchnoucí jímkou, kolem které bych mohla projít a zacpat si nos – kdybych se jí ovšem mohla vyhnout. To půjde stěží, je-li H. vždy znovu a znovu do médií zván. H. je prostě tady a páchne, a spolu s ním páchnou Kraus, Bartošová a další – když totiž s něčím špinavým zacházíte, tak se nutně umažete.

Je lhostejné, jaké frustrace pudí H. k jeho vývodům. Co je ale podstatné, urážejí ženy šmahem, urážejí je jako skupinu, a urážet skupiny obyvatel znamená útočit na lidskou důstojnost v její podstatě. Urážejí také muže jako možné autory takových názorů. Uveřejňováním v médiích dostávají nádech legitimnosti a ovlivňují veřejnost.

Urážení skupin obyvatel vzešlo v historii z předsvědčení, že ta či ona skupina lidí má určité vrozené vlastnosti, schopnosti, že patří do určité sféry. Tyto skupiny lidí byly pak zotročovány, pronásledovány, vražděny, drasticky „léčeny“. Máme svobodu projevu a pan H. si může publikovat, co chce; Kraus a Bartošová si mohou zvát, koho chtějí. Svoboda projevu by ale v demokratické společnosti měla končit tam, kde začíná propagace diskriminace skupin obyvatelstva, kde se objevují fašizoidní urážky inteligence a zpochybňování smyslu existence v jiné formě, než jako vagín, připravených měnit se na bedny piv.

Pronásledování skupin obyvatelstva na základě jim přisuzovaných (nežádoucích) rysů bylo po válce zpochybněno. Obor, zvaný eugenika, je dodnes přijímán s velkou opatrností a kritičností. Stejně kriticky se dnes nahlíží na tvrzení o „vrozených schopnostech“ žen a mužů jako „muž je lovec“, „žena ten nepořádek líp vidí“ a mnohá další, jimiž se bohužel hemží české „odborné“ články.

Ach ovšem, jde prý o humornou nadsázku. Jenže – nad čím? Výraz „nadsázka“ předpokládá základnu, NAD níž se nadsázka klene. Nadsázka musí být rozeznatelná od základny; není-li, stává se základnou. K takové záměně nadsázky za základnu stačí, že jí je dán větší prostor než základně.

Českým médiím chybí srovnání. Veřejnoprávní televize nebo nadregionální deníky, avšak ani mnohé jiné v demokratických zemích by se nesnížily k publikaci názorů v duchu H.
Máme-li platit televizní poplatky za službu veřejnosti, chceme je platit za služby, nikoli za urážky, které zraňují základní lidská práva.

Kromě těch, kteří ochotně naslouchají názorům H., pracují v českých médiích také osvícení redaktoři a redaktorky. Dokážou poznat, že H. používá humor pouze jako prostředek; obsahem H-ových sdělení je pohrdání částí populace, ventilace osobních frustrací, nenávisti. A možná by, stejně jako já, rádi znali názor Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Syndikátu novinářů a dalších odborných autorit, zda je taková diskriminace žen v našich médiích přípustná a etická.


www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.