Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

Média z pohledu novinářek - diskusní večer

19.9.2018  Praha  | 

Další z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude tentokrát věnován tématu žen v médiích a zpravodajství. Diskutovat budeme o situaci novinářek v českém mediálním prostředí a jejich postavení v redakcích nebo o vlivu genderu na mediální obsah.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více
feminismus.czČlánky › Média a etika, média a diskriminace žen

Média a etika, média a diskriminace žen

10. únor 2010  | Jana Valdrová
V posledních měsících dostával v české televizi a tisku opakovaně prostor jistý H., autor stále znovu vydávaného urážlivého pamfletu, namířeného proti ženám. Celé jméno dotyčného neuvedu – H. by je mohl omylem pochopit jako reklamu. Pozval si jej například moderátor Kraus do pořadu ČT Uvolněte se, prosím; zpovídala jej redaktorka Lidových novin Bartošová.
V posledních měsících dostával v české televizi a tisku opakovaně prostor jistý H., autor stále znovu vydávaného urážlivého pamfletu, namířeného proti ženám. Celé jméno dotyčného neuvedu – H. by je mohl omylem pochopit jako reklamu. Pozval si jej například moderátor Kraus do pořadu ČT Uvolněte se, prosím; zpovídala jej redaktorka Lidových novin Bartošová.

H. například míní, že muž by neměl žádat o ruku, nýbrž o vagínu, protože o tu mu jde především; žena by se měla ihned po souloži proměnit v bednu piv; žena je jedovatý had atd. Názory H. jsou páchnoucí jímkou, kolem které bych mohla projít a zacpat si nos – kdybych se jí ovšem mohla vyhnout. To půjde stěží, je-li H. vždy znovu a znovu do médií zván. H. je prostě tady a páchne, a spolu s ním páchnou Kraus, Bartošová a další – když totiž s něčím špinavým zacházíte, tak se nutně umažete.

Je lhostejné, jaké frustrace pudí H. k jeho vývodům. Co je ale podstatné, urážejí ženy šmahem, urážejí je jako skupinu, a urážet skupiny obyvatel znamená útočit na lidskou důstojnost v její podstatě. Urážejí také muže jako možné autory takových názorů. Uveřejňováním v médiích dostávají nádech legitimnosti a ovlivňují veřejnost.

Urážení skupin obyvatel vzešlo v historii z předsvědčení, že ta či ona skupina lidí má určité vrozené vlastnosti, schopnosti, že patří do určité sféry. Tyto skupiny lidí byly pak zotročovány, pronásledovány, vražděny, drasticky „léčeny“. Máme svobodu projevu a pan H. si může publikovat, co chce; Kraus a Bartošová si mohou zvát, koho chtějí. Svoboda projevu by ale v demokratické společnosti měla končit tam, kde začíná propagace diskriminace skupin obyvatelstva, kde se objevují fašizoidní urážky inteligence a zpochybňování smyslu existence v jiné formě, než jako vagín, připravených měnit se na bedny piv.

Pronásledování skupin obyvatelstva na základě jim přisuzovaných (nežádoucích) rysů bylo po válce zpochybněno. Obor, zvaný eugenika, je dodnes přijímán s velkou opatrností a kritičností. Stejně kriticky se dnes nahlíží na tvrzení o „vrozených schopnostech“ žen a mužů jako „muž je lovec“, „žena ten nepořádek líp vidí“ a mnohá další, jimiž se bohužel hemží české „odborné“ články.

Ach ovšem, jde prý o humornou nadsázku. Jenže – nad čím? Výraz „nadsázka“ předpokládá základnu, NAD níž se nadsázka klene. Nadsázka musí být rozeznatelná od základny; není-li, stává se základnou. K takové záměně nadsázky za základnu stačí, že jí je dán větší prostor než základně.

Českým médiím chybí srovnání. Veřejnoprávní televize nebo nadregionální deníky, avšak ani mnohé jiné v demokratických zemích by se nesnížily k publikaci názorů v duchu H.
Máme-li platit televizní poplatky za službu veřejnosti, chceme je platit za služby, nikoli za urážky, které zraňují základní lidská práva.

Kromě těch, kteří ochotně naslouchají názorům H., pracují v českých médiích také osvícení redaktoři a redaktorky. Dokážou poznat, že H. používá humor pouze jako prostředek; obsahem H-ových sdělení je pohrdání částí populace, ventilace osobních frustrací, nenávisti. A možná by, stejně jako já, rádi znali názor Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Syndikátu novinářů a dalších odborných autorit, zda je taková diskriminace žen v našich médiích přípustná a etická.


www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.