Lisabonská strategie stanovila cíle, které nebyly naplněny, nová strategie EU 2020 se k nim nevrací
V březnu 2000 stanovilo zasedání Evropské rady v Lisabonu strategický cíl pro Evropskou unii stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech, udržitelném růstu s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. Tím vznikla tzv. lisabonská strategie, mezi jejíž cíle patří zvýšení celkové míry zaměstnanosti (70%) a míry zaměstnanosti žen (více než 60%) do roku 2010. Dále vyzývá ke snížení rozdílů mezi muži a ženami na trhu práce. Jedním z prostředků jsou tzv. Barcelonské cíle, které určují, že v členských státech by měla být do roku 2010 zajištěna nabídka zařízení péče o děti pro minimálně 90% dětí ve věku od tří let až do zahájení povinné školní docházky a pro minimálně 33% dětí ve věku do tří let.
V České republice byla zaměstnanost žen v roce 2007 57,3%, kdy se Česká republika dostává částečně pod průměr EU-27, který je 58,3%. Nejnižší zaměstnanost žen je na Maltě (36,9%) a nejvyšší ve Švédsku (71,8%). S tím, že nejnižší rozdíl mezi zaměstnaností mužů a zaměstnaností žen je ve Finsku. (1) Míra zaměstnanosti žen v České republice ale není příliš důsledkem politik zaměřujících se na vyšší zaměstnanost žen, ale souvisí s historickým vývojem, kdy zaměstnanost žen je tradičně v České republice vysoká a domácnosti jsou závislé na dvou příjmech. Alarmujícím faktem v souvislosti se zaměstnaností žen je, že v České republice je z celé EU nejvyšší rozdíl mezi zaměstnaností bezdětných žen a zaměstnaností žen s malými dětmi. Pokud srovnáme míru participace na trhu práce u žen ve věku 20-50 let, zjistíme, že v České republice činí rozdíl mezi ekonomickou aktivitou matek dětí do 6 let věku a ostatními ženami téměř 40%. Tento fenomén zapříčiňují různé faktory, například, že jsou ženy na trhu práce diskriminovány na základě svého rodičovství, mají omezené možnosti pracovat v rámci flexibilních pracovních poměrů, čelí nedostatku zařízení péče o děti a neexistenci dlouhodobé koncepce státu v oblasti rodinné politiky.
V České republice je v současné době umístěno v jeslích zhruba 1% dětí, protože jejich kapacity nejsou vyšší.(2) K nevyužívání jeslí dochází také z toho důvodu, že rodiče, kteří v nich umístí dítě více než 5x za měsíc, ztrácí nárok na rodičovský příspěvek (v hodnotě v základní variantě 7.600 Kč/měsíčně) a navíc za jesle platí několikanásobně vyšší částku než za mateřskou školu. Za zmínku stojí, že během českého předsednictví v Evropské unii se ministr práce a sociálních věcí pokusil Barcelonské cíle zpochybnit a to z důvodu, že Česká republika tyto cíle neplní a ani se plnit nechystá. O plnění Barcelonských cílů se vyjádřila pro zpravodaj Rovné příležitosti do firem Belinda Pyke, ředitelka pro Rovnost mezi muži a ženami, aktivity proti diskriminaci a občanskou společnost Evropské komise: „Vloni (2008) v říjnu jsme zveřejnili zprávu o pokroku, který jednotlivé země EU udělaly na cestě k plnění tzv. „Barcelonských cílů“ v poskytování péče o děti. Podle této zprávy jen pět členských zemí (Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Belgie a Španělsko) překonalo cíle Barcelony v souvislosti s 33% nabídkou zařízení péče o děti do tří let, zatímco pět dalších (Portugalsko, Velká Británie, Francie, Lucembursko a Slovinsko) se tomuto cíli přibližuje. Ve většině ostatních zemí je třeba udělat ještě mnoho, aby se vyhovělo poptávce po zařízeních pečujících o děti. Česká republika se umístila v roce 2006 v evropské pětadvacítce na posledním místě s méně než 2% dětí do tří let umístěnými v institucionálních předškolních zařízeních.“
Je proto naprosto nepochopitelné, že nová strategie EU 2020, která na lisabonskou strategii navazuje, se k cílům stanoveným v původní strategii nevrací a že se Evropská unie ani nepokusila vytvořit mechanismy, které by členské státy přiměly se jednotlivým indikátorům věnovat.
(1) Eurostat 2007: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
(2) EU Labour Fource Survey in KŘÍŽKOVÁ, A. – VOHLÍDALOVÁ, M. Kdo se bojí zaměstnané matky. In Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. Kapitola 5. s. 85-104.