We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Žižkovská noc 2019 - Ženy v kultuře

23.3.2019  Praha  | 

Stále lze v některých galeriích a uměleckých sbírkách najít ženy pouze jako múzy, milenky a děvy umělců. Na ženu jako umělkyni narazíme jenom zřídka. Čím to je? V průběhu historie umění jsou umělkyně pevnou a silnou součástí umělecké scény, ale proč nejsou vidět? Téma genderového diskurzu je na větším počátku v České republice než jinde. Až od 80. a 90. let se na české scéně toto téma začalo řešit. Ženy nebyly přijímány na umělecké akademie, které udávaly směr. Nejsou brány vážně. Patriarchát ve společnosti. 4. vlna feminismu, která řeší sexismus. Tohle mohla udělat jenom ženská. Pojem „Ženské umění”. Šovinismus. Obtěžování. Bytí děva v kultuře.
 

Více

Neohrožené ženy v komiksu: Setkání s Martou Breen

25.3.2019  Praha  | 

Skandinávský dům, nakladatelství Argo a Kavárna co hledá jméno zvou na setkání s Martou Breen u příležitosti vydání knihy Neohrožené ženy. Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství v překladu Jitky Jindřiškové.

Více
feminismus.czČlánky › Lisabonská strategie stanovila cíle, které nebyly naplněny, nová strategie EU 2020 se k nim nevrací

Lisabonská strategie stanovila cíle, které nebyly naplněny, nová strategie EU 2020 se k nim nevrací

Lisabonská strategie stanovila cíle, které nebyly naplněny, nová strategie EU 2020 se k nim nevrací
V březnu 2000 stanovilo zasedání Evropské rady v Lisabonu strategický cíl pro Evropskou unii stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech, udržitelném růstu s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. Tím vznikla tzv. lisabonská strategie, mezi jejíž cíle patří zvýšení celkové míry zaměstnanosti (70%) a míry zaměstnanosti žen (více než 60%) do roku 2010.

V březnu 2000 stanovilo zasedání Evropské rady v Lisabonu strategický cíl pro Evropskou unii stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech, udržitelném růstu s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. Tím vznikla tzv. lisabonská strategie, mezi jejíž cíle patří zvýšení celkové míry zaměstnanosti (70%) a míry zaměstnanosti žen (více než 60%) do roku 2010. Dále vyzývá ke snížení rozdílů mezi muži a ženami na trhu práce. Jedním z prostředků jsou tzv. Barcelonské cíle, které určují, že v členských státech by měla být do roku 2010 zajištěna nabídka zařízení péče o děti pro minimálně 90% dětí ve věku od tří let až do zahájení povinné školní docházky a pro minimálně 33% dětí ve věku do tří let.

V České republice byla zaměstnanost žen v roce 2007 57,3%, kdy se Česká republika dostává částečně pod průměr EU-27, který je 58,3%. Nejnižší zaměstnanost žen je na Maltě (36,9%) a nejvyšší ve Švédsku (71,8%). S tím, že nejnižší rozdíl mezi zaměstnaností mužů a zaměstnaností žen je ve Finsku. (1) Míra zaměstnanosti žen v České republice ale není příliš důsledkem politik zaměřujících se na vyšší zaměstnanost žen, ale souvisí s historickým vývojem, kdy zaměstnanost žen je tradičně v České republice vysoká a domácnosti jsou závislé na dvou příjmech. Alarmujícím faktem v souvislosti se zaměstnaností žen je, že v České republice je z celé EU nejvyšší rozdíl mezi zaměstnaností bezdětných žen a zaměstnaností žen s malými dětmi. Pokud srovnáme míru participace na trhu práce u žen ve věku 20-50 let, zjistíme, že v České republice činí rozdíl mezi ekonomickou aktivitou matek dětí do 6 let věku a ostatními ženami téměř 40%. Tento fenomén zapříčiňují různé faktory, například, že jsou ženy na trhu práce diskriminovány na základě svého rodičovství, mají omezené možnosti pracovat v rámci flexibilních pracovních poměrů, čelí nedostatku zařízení péče o děti a neexistenci dlouhodobé koncepce státu v oblasti rodinné politiky.

V České republice je v současné době umístěno v jeslích zhruba 1% dětí, protože jejich kapacity nejsou vyšší.(2) K nevyužívání jeslí dochází také z toho důvodu, že rodiče, kteří v nich umístí dítě více než 5x za měsíc, ztrácí nárok na rodičovský příspěvek (v hodnotě v základní variantě 7.600 Kč/měsíčně) a navíc za jesle platí několikanásobně vyšší částku než za mateřskou školu. Za zmínku stojí, že během českého předsednictví v Evropské unii se ministr práce a sociálních věcí pokusil Barcelonské cíle zpochybnit a to z důvodu, že Česká republika tyto cíle neplní a ani se plnit nechystá. O plnění Barcelonských cílů se vyjádřila pro zpravodaj Rovné příležitosti do firem Belinda Pyke, ředitelka pro Rovnost mezi muži a ženami, aktivity proti diskriminaci a občanskou společnost Evropské komise: „Vloni (2008) v říjnu jsme zveřejnili zprávu o pokroku, který jednotlivé země EU udělaly na cestě k plnění tzv. „Barcelonských cílů“ v poskytování péče o děti. Podle této zprávy jen pět členských zemí (Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Belgie a Španělsko) překonalo cíle Barcelony v souvislosti s 33% nabídkou zařízení péče o děti do tří let, zatímco pět dalších (Portugalsko, Velká Británie, Francie, Lucembursko a Slovinsko) se tomuto cíli přibližuje. Ve většině ostatních zemí je třeba udělat ještě mnoho, aby se vyhovělo poptávce po zařízeních pečujících o děti. Česká republika se umístila v roce 2006 v evropské pětadvacítce na posledním místě s méně než 2% dětí do tří let umístěnými v institucionálních předškolních zařízeních.“

Je proto naprosto nepochopitelné, že nová strategie EU 2020, která na lisabonskou strategii navazuje, se k cílům stanoveným v původní strategii nevrací a že se Evropská unie ani nepokusila vytvořit mechanismy, které by členské státy přiměly se jednotlivým indikátorům věnovat.

(1) Eurostat 2007: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ [cit. 2010-02-18] Míra zaměstnanosti žen je podíl zaměstnaných žen ve věku 15-64 let na populaci žen téhož věku.

(2) EU Labour Fource Survey in KŘÍŽKOVÁ, A. – VOHLÍDALOVÁ, M. Kdo se bojí zaměstnané matky. In Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. Kapitola 5. s. 85-104.

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.