Mezipatra Queer Film Festival

8.11.2018  

19. ročník filmového festivalu s queer tematikou Mezipatra proběhne 8.-15. listopadu v Praze a 16.-23. listopadu v Brně.

Více

Women in the Newsroom: Breaking Male Decision-Making Power

16.11.2018  

In a recent study by the European Journalism Observatory (EJO), it was revealed that, across all of the 11 countries studied, "men wrote 41% of the stories, compared to just 23% written by women, while almost half of all the pictures (43%) that were published were just of men, compared to just 15% featuring only women." The gender imbalance becomes even more prominent when one begins to look at positions of authority. How does this problem impact content, and the overall synergy of/in the newsroom? How might this disproportion be remedied? Can the technological revolution in the media help or hinder the role of women?
 

Více

Expert Round Table: Academic Freedom, Gender and Democracy

16.11.2018  Praha  | 

The aim of the upcoming event is to contribute to this conversation and to discuss the place and role of gender studies in education and research as well as the importance of an academic freedom for functioning of democratic societies. Registration: http://bit.ly/Registrace_AAU_Peto

 

Více
feminismus.czČlánky › LGBT spolky se zajímají o starší generaci

LGBT spolky se zajímají o starší generaci

3. červen 2014  | Jan Seidl, SPQP  |  Rovné příležitosti
LGBT spolky se zajímají o starší generaci
Na přelomu roku proběhla anketa, která se týkala situace českých lesbických, gay, bisexuálních a transsexuálních (LGBT) seniorů a seniorek, zejména jejich postojů k potenciálnímu využití služeb zařízení rezidenční péče. V únoru se pak v Praze uskutečnil mezigenerační diskusní večer, na kterém starší gayové a lesby hovořili o svých radostech, strastech a přáních. Několik LGBT spolků postupně rozvíjí spolupráci se seniory a seniorkami jak v ohledu sociálním, tak paměťově-historickém.

Nebude asi třeba představovat spolek Platforma pro uznání, rovnoprávnost a diverzitu (PROUD). Od roku 2011 působí v oblasti LGBT práv v České republice a navazuje tak na práci dřívějších sdružení SOHO a Gay a lesbická liga. Jeho hlavním cílem v současné době je dosáhnout novelizace zákona o registrovaném partnerství, aby bylo možno osvojení dítěte partnerem téhož pohlaví jeho biologického rodiče. Program spolku je však širší – jednou z méně viditelných oblastí jeho zájmu je práce na tématu LGBT seniorů a seniorek. V první fázi jde především o zmapování situace v této generaci, zjištění jejích případných potřeb a strukturálních obtíží. V další fázi pak o hledání cest, jak situaci zlepšit.

V loňském roce vznikl také další spolek, Společnost pro queer paměť (SPQP), který pracuje v oblasti komunitně-paměťové. Jeho cílem je vybudovat zvukový archiv, archiv písemných pramenů a muzeum, které budou dokumentovat minulost české LGBT komunity a její paměť. Vznikl také spolek Diverzity Face, jehož cílem je poskytovat této generaci gayů a leseb přímé sociální služby, opět na komunitním základě. I tyto organizace jsou přirozeně vedeny snahou komunikovat s LGBT seniory a seniorkami.

Tato trojice spolků navázala spolupráci a jako první krok ke zmapování situace se PROUD a SPQP rozhodly uspořádat dvě ankety – jednak mezi poskytovateli rezidenční péče ohledně postojů k LGBT klientům a klientkám a připravenosti vyjít vstříc jejich specifikům, a jednak mezi samotnými LGBT seniory a seniorkami ohledně jejich sociální situace. Výsledky těchto anket chci v tomto článku představit.

Volba zaměření anket vycházela jednak z toho, že se tu a tam doslýcháme o nepříjemných zkušenostech LGBT seniorů a seniorek se zařízeními rezidenční péče (na loňském festivalu Prague Pride podal při diskusním večeru jeden senior svědectví o tom, jak nebyl z důvodu své sexuální orientace do takového zařízení přijat, jiná seniorka pak hovořila o své známé, která v takovém zařízení bydlí a je pro ni traumatizující odolávat pokusům mužských klientů o sblížení; coming out v tomto kolektivu provést nechce), jednak z toho, že jsme chtěli zjistit, zda by mezi českými LGBT seniory a seniorkami byl zájem o vybudování specializovaného zařízení. Tyto úvahy se občas mezi mladšími aktivisty a aktivistkami objevují, podobná zařízení již v některých jiných evropských zemích fungují.

Minianketa mezi seniory a seniorkami obsahovala sedm otázek na sociální situaci a jednu týkající se zájmu o poskytnutí životopisného rozhovoru SPQP. Dotazníky byly distribuovány třemi kanály: dobrovolníci PROUDu a SPQP oslovovali starší diváky a divačky na queer filmovém festivalu Meziapatra v Praze a Brně a předávali jim je v tištěné podobě, dotazník bylo možno vyplnit on-line a distribuoval je i spolek Jihočeská Lambda LGBT v jihočeském regionu. Sběr dat proběhl ve dnech 7. 11. 2013 až 6. 2. 2014. Vrátilo se nám 41 vyplněných dotazníků (32 mužů, 7 žen, 2 neuvedli), z toho 27 ve věku 60+ (24 mužů, 3 ženy). Následující vyhodnocení se bude týkat pouze těchto 27 odpovědí respondentů ve věku 60 let a více. Z nich pocházelo 12 mužů a 3 ženy z Prahy, 6 mužů z Českých Budějovic, 2 muži z Brna, 2 muži z města o velikosti 4000–6000 obyvatel a 2 muži z obce pod 600 obyvatel. Nuže, odpovědi na jednotlivé otázky byly následující:

1. Prožíváte svou sexuální orientaci/identitu otevřeně? 21: ano; 6: ne, skrývám ji

2. Setkáváte se s otevřenou nebo maskovanou diskriminací kvůli své sexuální orientaci/identitě? 20: ne; 7: ano

Z komentářů, které někteří respondenti přidali v prostoru pro otevřenou odpověď, vyplývá, že pozitivní odpověď na tuto otázku se většinou týká minulosti. O jednom respondentovi např. kolegové v práci rozhlašovali, že je HIV pozitivní, jiný respondent zažil pomluvy od sousedů, další zmiňuje „jedovatosti“, jiný „jen jakési domněnky“. Jeden respondent uvedl: „V práci jak věk, tak orientace vadí, a to i v institucích, které by měly být friendly.“ Většina respondentů komentář nepřidala.

3. Znáte nebo znal/a jste někoho ze své generace, kdo se kvůli své sexuální orientaci/identitě setkával nebo setkává s nějakými problémy? Pokud ano, o jaké problémy jde? 7: ne; 18: ano

Zde z komentářů opět vyplývá, že část pozitivních odpovědí odkazuje k minulosti: „evidence osob v kartotéce policie (Veřejné bezpečnosti)“, „psychiatrie neb trestní čin“, „ještě před revolucí“, „v minulém režimu pokusy o vydírání ze strany státní bezpečnosti“, „v minulém století ve školství“. Jeden respondent popisuje, jak v 80. letech kolega rozšířil informaci o jeho orientaci na pracovišti, vztahy s kolegy ochladly a on byl poté krácen na odměnách s odůvodněním, že nemá rodinu, a že tedy základní mzda stačí. „Následně jsem byl přeložen na jiné oddělení, které bylo zrušeno a já byl odejit,“ uzavírá respondent svou odpověď.

Několik respondentů dává pozitivní odpověď na tuto otázku do kontextu s rodinou: „vztah s rodiči, domněnky lidí v okolí“, „v rodině“, „běžné malé rodinné problémy“, „v osobním životě v rodině“, „v práci i rodině“. Jeden respondent uvedl, že z jeho okolí se s problémy setkávají „spíše jedinci, kteří svou identitu tají a z toho pramení jejich problémy“. Jiný pak uvedl lakonicky: „dával to najevo“.

4. Zvládnete obstarat své běžné potřeby, nebo potřebujete nějaké formy asistence? 22: ano, zvládnu; 5: ne, potřebuji asistenci

5. Pokud byste v budoucnu potřeboval/a asistenci, máte se na koho spolehnout? 13: ano, mám rodinnou síť (děti, partner/ka) 8: ano, mám síť přátel či známých 8: ne, nemám

6. Vystačíte se svým příjmem? 24: ano; 3: ne

7. Máte do budoucna v plánu využívat služeb některých poskytovatelů rezidenčních služeb pro seniory? 1: ano, již vím, o jaké zařízení půjde 1: ano, aktivně zařízení hledám 11: ano, potřeboval/a bych, ale zatím nehledám 14: ne, neuvažuji o tom

Podíváme-li se na korelaci mezi odpověďmi na otázku č. 7 a 5, zjistíme, že z respondentů, kteří neuvažují o využití rezidenčních služeb, jich 12 má do budoucna na koho se spolehnout, a pouze 2 nikoli. V tomto ohledu odpovídají výsledky ankety „logickým“ očekáváním. Zajímavý je však poměr mezi těmi, kdo do budoucna o využití rezidenčních služeb uvažují: z nich 6 uvedlo, že se nemají na koho spolehnout, a 7 uvedlo, že mají. Zdá se tedy, že ukotvení seniora či seniorky v rodinných či přátelských sítích má pouze částečný vliv na to, zda hodlá v budoucnu přesídlit do zařízení rezidenční péče.

Zjišťovali jsme také průměr a medián věku respondentů, kteří hodlají, resp. nehodlají v budoucnu využít služeb zařízení rezidenční péče. Zde se ukazuje, že ti, kdo o tom uvažují, se narodili v letopočtu o průměrné hodnotě 1942,75 a mediánu 1944. Ti, kdo o tom neuvažují, se narodili v letopočtu o průměrné hodnotě 1943,929 a mediánu 1946. Také zde tedy anketa ilustruje „logické“ očekávání, že se zvyšujícím se věkem bude pravděpodobně zájem o přesídlení do zařízení rezidenční péče růst.

Jsme si vědomi omezené výpovědní hodnoty našeho průzkumu, což již dostatečně důrazně zaznělo na diskusním večeru z povolaných úst. Nepodařilo se nám oslovit příliš širokou skupinu respondentů a respondentek a některé otázky, které jsme kladli, nebyly příliš pertinentní. Nebylo však naším cílem provést reprezentativní sociologický průzkum – na to naše kapacity v dané situaci nestačily – nýbrž minianketu, která by sloužila jako podklad pro diskusi na diskusním večeru, který proběhl 11. února 2014. Doufali jsme, že přítomní senioři a seniorky přidají, podníceni výsledky miniankety, svůj pohled a že ve výsledku získáme alespoň základní vhled do situace.

Tento cíl diskusní večer do jisté míry splnil, i když ne úplně způsobem, který jsme si předem představovali. Sál kavárny Krásný ztráty, kde se akce konala, byl zcela zaplněn a asi polovinu zúčastněných tvořila starší generace. Jak se však v diskusi ukázalo, pro starší účastníky a účastnice nebyla otázka zařízení rezidenční péče nijak zvlášť zajímavá a chtěli se bavit spíše o jiných věcech. Dovolím si parafrázi slov jedné z diskutujících: „Proč děláte diskusi o domovech důchodců? To tady nikoho nezajímá. Dokud člověk může žít aktivním životem, perspektivu domova důchodců vytěsňuje a nezajímá ho to. A kdo myslíte, že sem přišel? Právě ti, kdo jsou ještě aktivní, a ti by ocenili úplně jiné věci.“

Jak uvedli přítomní, tuto dosud aktivní generaci tíží především obtížnost navazování nových kontaktů, a to jak partnerských, tak přátelských, a tedy rostoucí pocit izolovanosti. To souvisí s tím, že přátel z řad vrstevníků pomalu ubývá, mladší generace v rámci komunity nemají příliš zájmu o kontakty se seniory, ti se navíc často obtížně učí používat internet a další komunikační prostředky atd. Z diskuse vyplynulo, že by docela uvítali vznik komunitního centra pro denní setkávání, pokud možno mezigenerační povahy – jakési stálé adresy, o níž by věděli, že zde vždy potkají někoho, s kým je možno prohodit pár slov, a kde by se přitom od nich nutně neočekávala konzumace, jak tomu je v pohostinských podnicích.

V diskusi také vystoupil zástupce mladého občanského sdružení Diverzity Face, které nabízí LGBT seniorům a seniorkám služby sociální péče v domácnosti na komunitním základě – tj. gay seniorovi pomáhá v domácnosti s úklidem, úkony osobní hygieny apod. gay pracovník, kdy je předpoklad, že budou mít také společná témata k rozhovoru a že tato konfigurace obecně může zmírňovat potenciální napětí ve vztahu mezi pečujícím a klientem. V době únorové diskuse zatím neměla Diverzity Face klienty a snažila se svou nabídku mezi cílovou skupinu rozšířit, nyní již navázala kontakt se dvěma zájemci o využití služeb.

Závěrem chci říci, že tato minianketa a navazující diskusní večer měly přes své nedostatky, kterých si jsem vědom, význam v tom, že korigovaly jisté porozumění, s nimiž jsme k věci přistupovali, pomohly navázat kontakty a ukázaly nám, čím bychom mohli snad užitečně přispět.

kontakt: PROUD: jolana.novotna@proudem.cz, SPQP: queerpamet@queerpamet.cz, Diverzity Face: info@diverzity.cz

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.