Mezipatra Queer Film Festival

8.11.2018  

19. ročník filmového festivalu s queer tematikou Mezipatra proběhne 8.-15. listopadu v Praze a 16.-23. listopadu v Brně.

Více

Biologicky předurčené k chudobě?

19.11.2018  Praha  | 

Veřejná diskuze: Politické řešení ženské chudoby. Diskutující: Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí; Olga Richterová, místopředsedkyně České pirátské strany a místopředsedkyně Výboru pro sociální záležitosti; Cornelia Möhring, poslankyně Spolkového sněmu za LEVICI (Die LINKE), místopředsedkyně frakce, mluvčí pro ženské otázky. Moderace: Magdalena Trusinová, novinářka.

Více

Co potřebují ženy, aby začaly podnikat?

19.11.2018  

Zvažujete, že se pustíte do podnikání, ale nevíte, jak na to? Chybí vám informace, potřebujete sdílet zkušenosti nebo se poradit? Přijďte si pro informace i povzbuzení na druhou akci z cyklu Women in bussines, který pořádá Skautský institut ve spolupráci s Velvyslanectvím USA v Praze.  Setkáním nás provede Lenka Papadakisová, mentorka podnikání, koučka lídrů, facilitátorka poradních kruhů, podnikatelka a cestovatelka, která věří v moudré podnikání dělané hlavou a srdcem.

Více
feminismus.czČlánky › Jeden den v Ateliéru tělového designu

Jeden den v Ateliéru tělového designu

31. květen 2016  | Olga Slowik
Jeden den v Ateliéru tělového designu
První dubnovou středu trávím s Lenkou Klodovou, její asistentkou Karolínou Kohoutkovou a skupinou jejich studujících. Chci zjistit, jak vypadá obvyklý den v Ateliéru tělového designu (ATD) Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Ještě než do Brna přijedu, ukáže se, že to nebude úplně obvyklý den. Od 14 hodin totiž mají studující domluvenou akci na výstavě Milana Housera v Domě umění. Po tom, co s nimi strávím odpoledne, však zjistím, že lze jen stěží určit, co je v ATD „obvyklý“ den – spolupracují totiž s řadou institucí, uskutečňují různé nápady a iniciativy a jejich aktivity se často vyvíjejí dost spontánně. Všichni studující pracují na svých vlastních projektech a kromě toho se podílí i na projektech a aktivitách společných: v právě probíhajícím semestru například navrhovali práce pro CRASHTEST, tedy pro každoroční projekt, v němž se studující kurátorství potkávají se studujícími výtvarných uměleckých oborů při tvorbě společné výstavy, v červnu se bude několik studentek podílet na doprovodném programu k výstavě Struktury pohybu v Domě umění, mimo to se chystají do Drážďan, což si také spojí s malou výstavou.

V půl jedné se s Lenkou scházím na Fakultě výtvarných umění v Údolní ulici a jdeme do Ateliéru. Chvíli si povídáme u kávy, v Ateliéru skoro žádné studentské práce nejsou, takže mi umělkyně z vedlejší místnosti donese několik prací, které studující připravili v rámci zkoušky z kurzu pornostudií. Jedná se o erotické – nebo pornografické? – kalendáře. Lenka příliš nerozlišuje mezi označením „erotický“ a „pornografický“, zdůrazňuje spíš, že tento rozdíl je možno různě interpretovat a tento výklad využívat k restrikcím, postihům určité skupiny děl nebo tvůrců či tvůrkyň. „Podstatou pornografie je vyčlenění nějaké produkce a její označení za nelegální, i když se to přitom týká lidské sexuality,“ říká.  Na sbírce kalendářů mě zarazí to, že většina z nich neobsahuje téměř žádnou vulgaritu, ba právě naopak, často se vyznačují určitou mírou „jemnosti“. Některé studentky pojaly toto téma velmi originálně: v jednom kalendáři jsou zobrazeny pouhé obličeje žen zjevně prožívajících rozkoš, v jiném jsou naopak ženy vyfotografovány v zimním oblečení a na erotiku poukazují pouze jejich provokativní pózy. Mezi pracemi najdeme jak kresby, tak fotografie či koláže.

Co tedy spojuje studující ATD? V Ateliéru malířství se všichni zabývají malbou, v Ateliéru sochařství sochou, v Ateliéru videa videem… ale v Ateliéru tělesného designu? Společný je zde zřejmě jen zájem o tělo, chápané velmi široce – nejen jako vlastní fyzické tělo, nýbrž i jako tělo sociální či politické. „Oproti ostatním ateliérům, kde se klade důraz zejména na řemeslné schopnosti, u nás je třeba především myslet,“ glosuje Karolína Kohoutková. Po převzetí ATD uvažovala Lenka Klodová o změně jeho názvu, k čemuž se však neodhodlala především kvůli jeho tradici, vědomí jeho historických kořenů. Mezi navrhovanými názvy se mimo jiné objevily tyto varianty: Ateliér těla a umění, Ateliér tělové tvorby, Body and Brain art, Tvorba tělem, Umění tělem, Humanitní umění, Konceptuální antropologie, Umělecká antropologie. Již z těchto návrhů, jak ateliér pojmenovat, je zřejmá jeho pozice na hranici umění a humanitních věd, inspirace sociologií, psychologií, mediálními studii či genderovými studii. A také jeho blízký vztah ke konceptu, spíše než k designu.

Možná právě kvůli tomu nebyla pozice ateliéru vždy bezproblémová. Asistentka Lenky Klodové Karolína Kohoutková, která absolvovala ATD v období, kdy jej vedla ještě Jana Preková, vzpomíná: „Ateliér byl za Jany Prekové postaven hodně genderově. Bylo to v akademickém světě náročné, protože je to v podstatě svět mužský. Bylo potřeba nějak potvrdit, že Ateliér tělového designu má na umělecké škole své místo. Dokud sem nepřišla Lenka, nebylo jisté, jestli Ateliér bude fungovat i dál.“ Dodává, že způsob, jakým fungoval ATD pod vedením Prekové vyplýval z doby a událostí, které v desetiletí před založením ateliéru panovaly v českém umění. Po revoluci se objevily významné mladé umělkyně, které otevřeně mluvily o ženské identitě. Ateliér vznikl v roce 1999 a byl inspirován body artem 60. a 70. let. Do ateliéru se nejprve hlásily výhradně dívky. Jejich cesta vyjádřit se skrze tělo jim připadala nejpřesnější. Řemeslné nevyjasnění jim uvolňovalo ruce a studentky se volně pohybovaly mezi médii. Využívaly a zneužívaly všeho vysokého i nízkého. Vařily i fotily, háčkovaly i malovaly. Téma identity a politiky těla se podařilo v době Jany Prekové hodně prozkoumat a přišla doba přinášející témata komunikace, kolaborativního umění, práce s mediálností a s nimi i nová vedoucí Lenka Klodová.

V dnešní době je již Ateliér tělového designu etablován, nemusí svou existenci obhajovat – tvrdí Lenka s Karolínou. Osudy jeho absolventů a absolventek se podobají osudům absolvujících jiných uměleckých ateliérů, které někdy nejsou příliš růžové. Jen malé procento z nich se dokáže uživit pouze uměním, o trochu více se jich krom vlastní tvorby věnuje pedagogické činnosti. Větší rozdíl oproti jiným ateliérům je vidět na skladbě studujících – jsou to vesměs ženy. „Do ateliéru se hlásí rozhodně více holek než kluků, ale ti tam taky jsou a jsou samozřejmě vítáni. U zkoušek ovšem rozhoduje talent – nechceme ani pozitivní, ani negativní diskriminaci,“ vysvětluje Lenka Klodová. „Kromě talentu je také důležité, abychom v člověku viděli potenciál. Abychom viděli, že je to člověk, který se chce opravdu něco naučit a který dokáže přemýšlet,“ dodává Karolína.

To, že přemýšlení o těle je společné všem studujícím, dokládá i jejich rozhodnutí společně reagovat na výstavu Milana Housera Barvometrie, která od 9. 3. do 1. 5. 2016 probíhá v Domě umění města Brna. Podmínkou vstupu na výstavu je natáhnout si na boty návleky, aby se nepoškodila bělostná podlaha, což studující ATD vnímají jako jistou bariéru pro návštěvníky a návštěvnice. „Najednou je tady výstava, která ti – například oproti ‚otevřenějším‘ výstavám v Moravské galerii – dává najevo, že je mnohem důležitější než ty. A možná ani ne samotná výstava, ne ty vystavované práce, ale samotný aranž,“ dodává Lenka Klodová. „Člověk tam není vůbec přítomný. A nejen že není přítomný, je v podstatě záporný.“

Ironická reakce na Barvometrii spočívala v tom, že si studující oblékli ochranné obleky na tělo a strávili na výstavě téměř hodinu, volně se pohybovali, spontánně vymýšleli různé akce a reakce. Ty byly velmi rozmanité: individuální – běhání kolem nejmohutnější červené instalace, stříhání děr do návleku či ukazování fragmentu těla - neobvykle působivé ve sterilním bílém prostoru. Ve skupině pak studující vytvářeli jakási společná těla na bílé podlaze, u bílých stěn či před Houserovými barevnými díly.

Po hodině strávené v nepropustných oblecích: pot a únava. Studující se s Lenkou a Karolínou odebrali do kavárny. Chvíli oddechu vyplňovala diskuze o dojmech z akce a domlouvání dalšího programu: Začátkem května chystají čtyřdenní výlet za uměním do Drážďan a Prahy, v červnu další akce v Domě umění. Pestrost. Na závěr tohoto neobvykle obvyklého dne v ATD se většina studujících ještě vypraví na přednášku na téma umění ve víru teorie. „Pracovat se už dneska nebude,“ říká Lenka.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.