Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Finsko: prezidentka, premiérka, primátorka?

Finsko: prezidentka, premiérka, primátorka?

26. březen 2003  | Alena Králíková
O víkendu 16.března proběhly ve Finsku parlamentní volby, jejichž výsledkem je vítězství opoziční strany Finský střed (Suomen Keskusta r.p.). Předsedkyní vítězné strany a pravděpodobnou budoucí premiérkou země je žena, Anneli Jäätteenmäki. Stane-li se předsedkyní vlády, bude Finsko první zemí, jež má prezidentku, premiérku a primátorku města Helsinki. Prezidentkou je od března 2000 Tarja Kaarina Halonen, primátorkou již od roku 1996 Eva-Riita Siitonen.
Z relativně pochopitelných důvodu nebývají Finsko a finská politika obvykle ve středu zájmu českých médií. Nestalo se tak ani o víkendu, kdy 16.března proběhly parlamentní volby, ačkoli v mnoha ohledech by skandinávské státy měly být pro české zákonodárce, zaměstnavatele, ale v podstatě celou společnost zcela zásadní inspirací. Výsledkem voleb je vítězství opoziční strany Finský střed (Suomen Keskusta r.p.) nad dosavadní sociálně-demokratickou stranou vedoucí parlament a jejím předsedou Paavo Lipponenem.

Na této informace není ani tak zajímavý posun na politickém spektru, ale spíše fakt, že předsedkyní vítězné strany a pravděpodobnou budoucí premiérkou země je žena, Anneli Jäätteenmäki. Stane-li se předsedkyní vlády, bude Finsko první zemí, jež má prezidentku, premiérku a primátorku města Helsinki. Prezidentkou je od března 2000 Tarja Kaarina Halonen, primátorkou již od roku 1996 Eva-Riita Siitonen. Nezdá se mi, že by zemi její vedení ženami neprospívalo. Naopak úspěšně navazují – alespoň co se týká rovných příležitostí žen a mužů – na předchozí vývoj státu. Dokazují tak mimo jiné, že není nutné být sebevrahy k tomu, aby zvládly obstát ve vedení státu, resp. města.

Od roku 1988 navíc ve Finsku funguje koalice ženských seskupení v rámci devíti hlavních politických stran a tří nepolitických ženských asociací, jež je platformou, která napříč politickým spektrem vytváří prostor pro politickou a společenskou diskusi o aktuálních tématech. Politické strany a ženské neziskové organizace společnými postupy a vzájemnými konzultacemi, které jednoznačně v České republice chybí, podporují zvyšování participace žen v politice a politických procesech.

Program strany Finský střed nazvaný Světlejší alternativa se v souladu s dlouhodobou politikou státu zaměřuje na sociální a regionální nerovnost, snížení nezaměstnanosti a udržitelnost rozvoje. Neakcentuje tedy pouze diskriminaci na základě pohlaví, ale také věku a regionu. Součástí programu je vedle aktivního přijímání opatření proti nerovnosti platů na základě pohlaví za práci stejné hodnoty, zároveň i podpora slaďování rodinného a pracovního života jak z pohledu společenské odpovědnosti, podílu obou partnerů na péči o děti a domácnost, tak i vzhledem k fenoménu snižující se míry porodnosti.

Průběžně se také zvyšuje podíl žen ve finském parlamentu, který v právě skončeném volebním období čítal 37% poslankyň. V České republice tento podíl v současnosti dosáhl nejvyšší míry od roku 1989; v Poslanecké sněmovně je 17% zastoupení žen – a to jen díky KSČM a jejímu důslednému zařazování kandidátek na volitelná místa, v Senátu pouze 12,4%. I nad těmito čísly je však třeba vyjádřit údiv vzhledem k velmi nízkému a chybějícímu záměrnému prosazování žen do vyšší politiky samotnými stranami, případně k nedostatku zaměření alespoň některých bodů volebních programů na ženy. Najdou-li se na české politické scéně snahy o podporu vstupu žen do politiky, jsou převážně nekoordinované a formální, než aby vyjadřovaly vůli ke konkrétním postupům a jejich reálnému dodržení. K získání jasného obrazu formálnosti opatření přijímaných v České republice stačí nahlédnout do aktuálního textu Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.

Těžko říci, zda je třeba nejdříve dosáhnout „magické“ hranice 30% zastoupení žen v politickém rozhodovacím procesu, a teprve poté očekávat postupné změny s dopadem na trh práce a obecně rovné postavení pro ženy a muže ve společnosti. Pravdou je, že v současnosti nemají hlasy poslankyň a senátorek takovou váhu, aby se prosadily nad jejich stranickou příslušnost. Stejně tak neexistuje vůle ani na politické, ani obecně společenské úrovni, k rovnoprávnému přístupu k ženám a mužům. Proto se domnívám, že bez opravdu cílené politické podpory a spolupráce orgánů státní správy a samosprávy s neziskovými organizacemi, které se otázkami rolí a postavení žen v politice, zaměstnání a společnosti zabývají nelze dosáhnout ani alespoň onoho 30% zastoupení žen. Tyto organizace jsou jednak otevřeny užší a vzájemně přínosné spolupráci s politiky a vládními institucemi, jednak je jejich vizí dosažení genderově vyváženého myšlení společnosti, tj. myšlení a vnímání společnosti bez tradičních stereotypů a předsudků vůči rolím, postavení a názorům žen a mužů. Právě myšlení celé společnosti a zejména jejích politických představitelů, jež se postupně stane základem nerozlišování pracovního zařazení či rozdělení rolí v rodině, je žádoucí pro zabezpečení rovného postavení žen a mužů v České republice.

Alena Králíková
Autorka je ředitelkou pro vzdělávání Gender Studies, o.p.s.
18. března 2003
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.