Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Konference "Break The Silence"

22.2.2019  Praha  | 

Spolek Common Law Society ve spolupráci s proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s., Vás srdečně zve na konferenci a následný mini moot court k tématu sexuálního násilí, s názvem BREAK THE SILENCE, konanou 22. února 2019.

Více
feminismus.czČlánky › Finsko: prezidentka, premiérka, primátorka?

Finsko: prezidentka, premiérka, primátorka?

26. březen 2003  | Alena Králíková
O víkendu 16.března proběhly ve Finsku parlamentní volby, jejichž výsledkem je vítězství opoziční strany Finský střed (Suomen Keskusta r.p.). Předsedkyní vítězné strany a pravděpodobnou budoucí premiérkou země je žena, Anneli Jäätteenmäki. Stane-li se předsedkyní vlády, bude Finsko první zemí, jež má prezidentku, premiérku a primátorku města Helsinki. Prezidentkou je od března 2000 Tarja Kaarina Halonen, primátorkou již od roku 1996 Eva-Riita Siitonen.
Z relativně pochopitelných důvodu nebývají Finsko a finská politika obvykle ve středu zájmu českých médií. Nestalo se tak ani o víkendu, kdy 16.března proběhly parlamentní volby, ačkoli v mnoha ohledech by skandinávské státy měly být pro české zákonodárce, zaměstnavatele, ale v podstatě celou společnost zcela zásadní inspirací. Výsledkem voleb je vítězství opoziční strany Finský střed (Suomen Keskusta r.p.) nad dosavadní sociálně-demokratickou stranou vedoucí parlament a jejím předsedou Paavo Lipponenem.

Na této informace není ani tak zajímavý posun na politickém spektru, ale spíše fakt, že předsedkyní vítězné strany a pravděpodobnou budoucí premiérkou země je žena, Anneli Jäätteenmäki. Stane-li se předsedkyní vlády, bude Finsko první zemí, jež má prezidentku, premiérku a primátorku města Helsinki. Prezidentkou je od března 2000 Tarja Kaarina Halonen, primátorkou již od roku 1996 Eva-Riita Siitonen. Nezdá se mi, že by zemi její vedení ženami neprospívalo. Naopak úspěšně navazují – alespoň co se týká rovných příležitostí žen a mužů – na předchozí vývoj státu. Dokazují tak mimo jiné, že není nutné být sebevrahy k tomu, aby zvládly obstát ve vedení státu, resp. města.

Od roku 1988 navíc ve Finsku funguje koalice ženských seskupení v rámci devíti hlavních politických stran a tří nepolitických ženských asociací, jež je platformou, která napříč politickým spektrem vytváří prostor pro politickou a společenskou diskusi o aktuálních tématech. Politické strany a ženské neziskové organizace společnými postupy a vzájemnými konzultacemi, které jednoznačně v České republice chybí, podporují zvyšování participace žen v politice a politických procesech.

Program strany Finský střed nazvaný Světlejší alternativa se v souladu s dlouhodobou politikou státu zaměřuje na sociální a regionální nerovnost, snížení nezaměstnanosti a udržitelnost rozvoje. Neakcentuje tedy pouze diskriminaci na základě pohlaví, ale také věku a regionu. Součástí programu je vedle aktivního přijímání opatření proti nerovnosti platů na základě pohlaví za práci stejné hodnoty, zároveň i podpora slaďování rodinného a pracovního života jak z pohledu společenské odpovědnosti, podílu obou partnerů na péči o děti a domácnost, tak i vzhledem k fenoménu snižující se míry porodnosti.

Průběžně se také zvyšuje podíl žen ve finském parlamentu, který v právě skončeném volebním období čítal 37% poslankyň. V České republice tento podíl v současnosti dosáhl nejvyšší míry od roku 1989; v Poslanecké sněmovně je 17% zastoupení žen – a to jen díky KSČM a jejímu důslednému zařazování kandidátek na volitelná místa, v Senátu pouze 12,4%. I nad těmito čísly je však třeba vyjádřit údiv vzhledem k velmi nízkému a chybějícímu záměrnému prosazování žen do vyšší politiky samotnými stranami, případně k nedostatku zaměření alespoň některých bodů volebních programů na ženy. Najdou-li se na české politické scéně snahy o podporu vstupu žen do politiky, jsou převážně nekoordinované a formální, než aby vyjadřovaly vůli ke konkrétním postupům a jejich reálnému dodržení. K získání jasného obrazu formálnosti opatření přijímaných v České republice stačí nahlédnout do aktuálního textu Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.

Těžko říci, zda je třeba nejdříve dosáhnout „magické“ hranice 30% zastoupení žen v politickém rozhodovacím procesu, a teprve poté očekávat postupné změny s dopadem na trh práce a obecně rovné postavení pro ženy a muže ve společnosti. Pravdou je, že v současnosti nemají hlasy poslankyň a senátorek takovou váhu, aby se prosadily nad jejich stranickou příslušnost. Stejně tak neexistuje vůle ani na politické, ani obecně společenské úrovni, k rovnoprávnému přístupu k ženám a mužům. Proto se domnívám, že bez opravdu cílené politické podpory a spolupráce orgánů státní správy a samosprávy s neziskovými organizacemi, které se otázkami rolí a postavení žen v politice, zaměstnání a společnosti zabývají nelze dosáhnout ani alespoň onoho 30% zastoupení žen. Tyto organizace jsou jednak otevřeny užší a vzájemně přínosné spolupráci s politiky a vládními institucemi, jednak je jejich vizí dosažení genderově vyváženého myšlení společnosti, tj. myšlení a vnímání společnosti bez tradičních stereotypů a předsudků vůči rolím, postavení a názorům žen a mužů. Právě myšlení celé společnosti a zejména jejích politických představitelů, jež se postupně stane základem nerozlišování pracovního zařazení či rozdělení rolí v rodině, je žádoucí pro zabezpečení rovného postavení žen a mužů v České republice.

Alena Králíková
Autorka je ředitelkou pro vzdělávání Gender Studies, o.p.s.
18. března 2003
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.