Sex jí kouká z očí aneb o čem se v akademické sféře nemluví

26.9.2014  Praha  | 
"Může si za to sama, jak se obléká, jak mluví, vybízela k tomu, je to její vina. Chudáci muži, kteří za to nesou důsledky, nemůžou si pomoct, je to jejich přirozenost." Národní kontaktní centrum - ženy a věda Sociologického ústavu Vás zve na přednášku a diskuzi, která se uskuteční u příležitosti Noci vědců a vědkyň 2014.
Více

Mezinárodní vědecká konference Sexuality 8 - (de)konstrukce - (re)prezentace

9.10.2014  Olomoucký kraj  | 
Centrum kulturálních, mediálních a komunikačních studií při FF UP v Olomouci spolu s dalšími organizacemi pořádá poprvé v Česku výroční odbornou konferenci "Sexuality". Tematicky se konference zaměřuje na kritiku a (de)konstrukci identit, praxí, reprezentací a konceptualizací spojených se sexualitami, a to v jejich historických, institucionálních, lokálních, výzkumných a oborových kontextech.
Více
feminismus.czČlánky › Domácí násilí

Domácí násilí

24. červenec 2002  | D. Franzová
Souhrn faktů o domácím násilí v ČR. Seminární práce studentky Sociální práce FFUK Praha.

1. Úvod
2. Vymezení pojmu
2.1. Některá fakta o domácím násilí a jeho příčinách
3. Legislativa
4. Péče o oběti domácího násilí
5. Závěr
Použitá literatura




1. ÚVOD

Domácí násilí (či násilí v rodině) zastupuje významný sociální fenomén formy násilí rozšířený po celém světě. V ČR dlouhou dobu byl (a stále často je) považován za zanedbatelný a převážně soukromý problém partnerů. Dnes se závažnost tohoto tématu dostává do povědomí odborné i široké veřejnosti, od poloviny 90. let probíhá řada diskuzí na všech úrovních a postupně nabývá na důležitosti i v očích politiků jako samostatný a svébytný problém. V západních zemích na tuto problematiku začaly před lety upozorňovat ženská hnutí a dnes k tomuto máme nejen mezinárodní deklarace na úrovni OSN a EU, ale i legislativní změny a opatření v celé řadě zemí světa. Většinu z nich podepsala i vláda ČR.

Někteří autoři (resp. autorky) upozorňují, že domácí násilí je spojeno s konstrukcí moderní rodiny a s postavením ženy ve společnosti, která jim přiřazuje druhořadou hodnotu a jejich status definuje statusem muže. Při násilí v rodině se totiž většinou jedná o násilnické členy mužů obracející se proti ženám případně jejich dětem.

Domácí násilí (i proto) zahrnujeme pod pojem násilí na ženách.

Násilí na ženách je jedním z významných společenských problémů, který má dalekosáhlé důsledky jak pro život a psychické i fyzické zdraví žen a jejich dětí, tak i pro fungování společnosti celkově. Rozumí se jím každé jednání muže, jehož cílem je uplatňování moci anebo kontroly nad ženou. Může mít různé formy: domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami, tzv. škodlivé tradiční techniky apod.

2. VYMEZENÍ POJMU

Domácí násilí, termín vychází z anglického termínu "domestic violence", je pokládáno za zvláštní, samostatný a komplikovaný fenomén. Zahrnuje v sobě všechny projevy fyzického, sexuálního nebo psychického násilí.

Domácí násilí je obvykle definováno jako jakákoli forma fyzického, sexuálního nebo psychologického násilí, která staví v nebezpečí bezpečnost či blaho členů rodiny a/nebo použití fyzické nebo emocionální síly anebo výhružek fyzickým násilím, včetně sexuálního násilí, v rámci rodiny nebo domácnosti. Může mít různé podoby: zneužívání, týrání, zanedbávání dětí, incest, násilí na partnerovi, trýznění seniorů, postižených členů domácnosti apod.

Domácí násilí se objevuje v různých formách:

  • fyzické násilí (kopání, škrábání, bodání, popálení, bití, fackování, škrcení, rány pěstí, ohrožování zbraní…)
  • sexuální násilí (znásilnění, sex. zneužití, nucení k sexu nebo nechtěným sexuálním praktikám)
  • psychické týrání (citové vydírání, slovní narážky, výhružky, zákazy, terorizování, znevažování a podceňování druhé osoby, zesměšňování na veřejnosti, obviňování…)
  • sociální násilí (bránění styku s rodinou, přáteli, zamykání v bytě, nemožnost telefonování)
  • ekonomické násilí (nemožnost disponovat s finančními prostředky, kontrola přijmu, neposkytování příspěvků na vedení domácnosti, zákaz chodit do práce…)

Typickým znakem domácího násilí je:

  • odehrává se v soukromí
  • opakování a postupný nárůst násilných incidentů (nabývá na intenzitě)
  • postupně se vytrácí důvod
  • často přihlížejí děti
  • oběť vyhledává pomoc, až když jí jde o život
  • týrání trvá roky (průměrná doba se odhaduje až na 6 let)
  • specifičnost příčin a kořenů domácího násilí (domácí agresor není kriminálník a sám se za takového nepokládá, nemá pocit, že by páchal velké nepravosti)

Dnes vedle sebe koexistují dva pohledy na domácí násilí: feministický a kriminalogický. Oba předpokládají, že domácí násilí se liší od jiných podob kriminality mezi známými i neznámými lidmi. Čírtková (2002)
Feministický přístup otevřeně deklaruje svoji zaujatost pro ženskou perspektivu v nazírání problému. Akcentuje prvky sociostrukturálního násilí a pozici žen jako obětí. Motivaci pachatelů považují za specifickou tím, že do ní promítají patriarchální hodnotové stereotypy. Týrání a zneužívání partnera je volbou, rozhodnutím.
Kriminologický přístup studuje partnerské násilí bez ohledu na pohlaví pachatele a oběti. Tvrdí, že počty pachatelů mužského a ženského pohlaví jsou vyrovnané. Viktimologové pak dokládají, že syndrom týraného partnera postihuje stejným způsobem muže i ženy vystavené partnerskému násilí.

2.1. Některá fakta o domácím násilí a jeho příčinách

Násilí uvnitř rodin je časté a týká se všech druhů rodinných vztahů, obětmi domácího násilí se mohou stát všichni členové domácnosti, stejně se jako všichni mohou vyskytovat mezi pachateli. Domácí násilí poškozuje děti na celý život.
Výzkumy 90. let shodně ukazují, že většinovými obětmi domácího násilí (v celém světě) jsou ženy v postavení manželky, družky nebo přítelkyně, ty tvoří 92-98% z celkového počtu obětí, a že počet mužských a jiných obětí (senioři, děti, členové rodiny s postižením) se pohybuje mezi 2-5%. Některé studie konce 90. let ale ukazují, že domácí násilí není jen výlučně jednosměrnou záležitostí, kde role pachatele a oběti jsou předem jasně rozděleny na základě pohlaví zúčastněných stran. Přesto však v místech zaměřených na poskytování pomoci obětem domácího násilí jasně převažují ženy.

V ČR chybějí oficiální údaje o obětech domácího násilí, neboť v policejních statistikách není samostatnou kategorií. Údaje o počtu obětí domácího násilí jsou vyvozovány z evidence specializovaných občanských nebo neziskových pracovišť nebo kriminologických výzkumů. Z jejich poznatků shodně vyplývá, že 90% obětí domácího násilí jsou ženy, dále senioři a ojediněle muži v produktivním věku. V 80% případů jsou pasivními účastníky násilí nezletilé děti. Voňková, Lienau (2002)

Neexistuje žádný typický pachatel domácího násilí ani žádná typická oběť domácího násilí. Násilníci i oběti pocházejí z jakéhokoli sociálního, rasového, etnického i ekonomického prostředí.
Užíváním alkoholu či drog nelze násilí v rodině omlouvat. V požití alkoholu před násilným činem lze vidět spíše katalyzátor násilí (nebo následnou výmluvu) než jeho příčinu. Alkoholismus a drogová závislost a domácí násilí (týrání) jsou dva odlišné problémy.
Mezi časté následky domácího násilí patří zlomeniny, potraty, trvalé poškození zdravý, někdy i smrt příp. sebevražda. Provokace ze strany oběti, ať již skutečná nebo smyšlená, není a nemůže být omluvou násilí.
Týrané ženy (resp. oběti domácího násilí) si v násilí a ponižování, kterému jsou vystaveny, nelibují, často však mají pocit, že jej musí přetrpět, že nemají jinou možnost. Odejít z takovéhoto rodinného prostředí skutečně není jednoduché a především není kam odejít (!), některé ženy se za situaci doma stydí, bojí se nepochopení, samoty, že neuživí své děti, jsou závislé na partnerovi. Násilník navíc často svou oběť tyranizuje i poté, co se jej pokusí opustit.
Domácí násilí je často tím nejskrývanějším rodinným tajemstvím. Některé ženy nikdy o násilí neřekly ani svým nejbližším, násilník se často na veřejnosti projevuje velmi mile a sympaticky.

Při vysvětlování příčin domácího násilí dnes nejvíce dominují multifaktorové přístupy, uplatňují se různé skupiny příčin, jejichž váha může být různá a může se i měnit v závislosti na dalších okolnostech.

3. LEGISLATIVA

České právo v současné době pojem domácí násilí (či násilí v rodině) nezná. V trestním zákoně lze nalézt jen formulaci "násilí na svěřené osobě".
Vzhledem k této skutečnosti - že neexistuje trestný čin, který by jako jediná skutková podstata zahrnoval veškeré formy tohoto násilí, je takovéto trestněprávní jednání posuzováno jako jednotlivé přestupky a jednotlivé trestné činy.
Domácí násilí často naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů, které lze najít zejména v Hl. V - VIII TrZ. Jde o: Trestné činy hrubě narušující občanské soužití (Hl. V), Trestné činy proti rodině a mládeži (Hl. VI), Trestné činy proti životu a zdraví (Hl. VII), Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (Hl. VIII).

Násilí v rodině je jako trestný čin kvalifikováno až poté, co je napadený/á v sedmidenní pracovní neschopnosti. Podle § 163a TrŘ, v němž jsou taxativně vyjmenovány trestné činy, pod které je možné většinou domácí násilí zahrnout, je možné pachatele stíhat pouze se souhlasem postiženého, postižený navíc svůj souhlas může kdykoli vzít zpět. O stíhání agresora musí napadený požádat celkem třikrát. Z tohoto je patrné, že domácí násilí je naším platným právem považováno za záležitost soukromou, která má být vyřešena v rámci domácnosti. Odpovědnost za řešení tohoto problému je přenesena na oběť násilí a je cestou ke stupňování násilí.

O změnu platné legislativy vztahující se k problematice domácího násilí tak, aby se stala součástí veřejného práva, umožňovala snazší sankcionování pachatelů/ek a sociálně-právní pomoc obětem a nezletilým dětem, se pokouší různé iniciativy ženských neziskových organizací. V současné době projednává parlament ČR petiční tisk (PT) 1185 poslanců Holáně, Janečka a Krásy, jehož cílem je ustanovení § 215 TrZ - "týrání svěřené osoby" rozšířit o "osoby blízké". Do návrhu této novely směřovaly pozměňovací návrhy vypracované skupinou právniček projektu AdvoCats for Women, které chtějí doplnit § 89 TrZ (výkladová pravidla) o definici domácího násilí a § 34 TrZ (přitěžující okolnosti) rozšířit o trestné činy spáchané v poměru rodinném nebo obdobném. Dále chtějí doplnit § 163a TrŘ odst.1 písm.d) o to, že souhlasu s trestním stíháním není třeba, pokud oběť a pachatel jsou v poměru rodinném nebo obdobném.

Legislativní vyjádření trestuhodnosti domácího násilí v našem hmotném trestním právu je nutnou podmínkou jak k dalším legislativním změnám, tak ke změně právního vědomí české společnosti, že domácí násilí není jen věcí soukromou, ale že jde o společensky zavrženíhodné jednání, které naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákona.

Na tomto místě stojí za to zmínit se o postavení svědka v naší legislativě. Dle § 97 TrŘ …"každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení"… Odmítnout výpověď svědek může pouze v případě, že je v příbuzenském vztahu k pachateli nebo způsobil-li by nebezpečí trestního stíhání sobě či svým příbuzným a blízkým. (§ 100 TrŘ)
Pozici svědka posiluje Zákon č. 137/2001 Sb. - "O zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením". Tento zákon poskytuje zvláštní ochranu, která spočívá v osobní ochraně, možnosti přestěhování chráněné osoby včetně příslušníků její domácnosti a pomoc za účelem jejich sociálního začlenění v novém prostředí a zastírání skutečné totožnosti osoby. Na poskytnutí této pomoci není právní nárok. Pokud souhlasí poškozená osoba s jejím poskytováním, podá návrh na tuto pomoc soudce či státní zástupce prostřednictvím ministra spravedlnosti nebo Policie ČR přímo, a to ke schválení ministrovi vnitra.

4. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ

V případě dlouhodobého týrání dochází u jeho oběti k významným psychickým změnám: Zelenková (2001)

Odmítání - žena (resp. oběť) vědomě zamítá představu, že by to byla ona, kdo se stal obětí. Racionalizuje chování partnera, brání se vyhledávání pomoci.
Sebeobviňování - napadaná žena připouští problém, jeho nositelkou je však ona, protože dává partnerovi podněty k jeho agresi. Situaci řeší změnou svého chování, úzkostlivou kontrolou sebe sama, snižuje se její sebeocenění.
Hledání pomoci - oběť se obrací na své okolí, instituce apod. Blízké okolí, stejně jako společnost, ji často nevěří, připomíná jí její nedostatky, popř. vysvětluje chování partnera přijatelným způsobem.
Nerozhodnost - oběť neví, jakým způsobem situaci řešit. Je jí nabídnuto poskytnutí pomoci ze strany organizace, avšak žena partnera miluje, doufá v jeho změnu, doma má své věci, důležitou roli hrají také děti. Navíc se setkává s rozporuplnými reakcemi okolí, s přičítáním viny za současný stav. Neví, která varianta komu více pomůže.
U dlouhodobě týraných dochází k adaptaci na stresovou situaci. Má-li proto takováto osoba znovu prožívat život bez násilí, potřebuje dlouhodobou podporu a doprovázení.

V případě napadení je třeba součinnosti oběti s lékařem, Policií ČR, orgány činnými v trestním řízení, institucemi zabývajícími se řešením sociálních otázek spojených s touto problematikou (bydlení, ohrožení dětí…), s centry určenými přímo obětem tohoto druhu násilí.

V České republice existuje několik specializovaných center (zpravidla neziskových organizací), kam se mohou oběti domácího násilí obrátit o pomoc:

  • ROSA centrum pro ženy - oběti domácího násilí
  • BKB
  • ACORUS
  • proFEM (projekt AdvoCats for Women)
  • Gender Studies, o.p.s.
  • Ekologický právní servis, poradna pro ženy v tísni Brno
  • Poradna ELPIS Slezské diakonie
  • řada Azylových domů, Domů pro matky v tísni apod.

    Při práci s týranými ženami je potřeba týmové práce, spolupráce psychologů, policistů, právníků, lékařů, sociálních pracovníků atd. Je třeba vytvořit ucelený a diferencovaný systém opatření, který by postihl různé podoby a stupně domácího násilí.

    5. ZÁVĚR

    Přestože činnost ženských neziskových organizací aktivních v oblasti domácího násilí slaví poměrně značné úspěchy vzhledem k jiným oblastem zájmu ženských organizací, dochází stále k bagatelizaci domácího násilí a jeho dopadů na psychiku obětí násilí. Domácí násilí je těžce odhalitelný a nesnadno popsatelný jev.

    Je také třeba mít na paměti, že jakékoli násilí je výsledkem lidské agresivního chování, jímž se zde myslí takové úmyslné jednání, jehož motivem je způsobit někomu škodu, bolest nebo křivdu. Agresivní chování jako způsob řešení konfliktů je z velké části naučené v rodině a vliv má také společenská tolerance k násilí. Je potřeba na všech úrovních podporovat vědomí, že výměna názorů je možná pouze přesvědčováním a argumentací.

    POUŽITÁ LITERATURA

    Co je domácí násilí a proč se o něm nemluví. Mladá Fronta Dnes, 23. 5. 2001, s. 3

    ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí ve faktech a teoriích. Gender. Rovné příležitosti. Výzkum. 2002, č.1, s. 1-3. ISSN 1213-0028

    Dneska Tě ještě nezabiju! Zpráva o stavu domácího násilí. Praha: Nadace ROSA, 1997. 60 s.

    Domácí násilí - záležitost nikoli soukromá. Sborník příspěvků českých a zahraničních odborníků přednesených na konferenci Koordinačního kruhu prevence násilí na ženách v Praze 19.11. 1996. Praha: Koordinační kruh prevence násilí na ženách, 1997. 94s.

    http://www.profem.cz/nasnaz.htm

    Pojem domácí násilí má být v zákoně. Lidové noviny, 21. 11. 2001, s.6

    VOŇKOVÁ, J. LIENAU, M. Jak dál v právní úpravě domácího násilí? Gender. Rovné příležitosti. Výzkum.. 2002, č.1, s. 9-10. ISSN 1213-0028

    ZELENKOVÁ, E. Domácí násilí na ženách. Diplomová práce. Praha: katedra sociální práce FF UK, 2001

  • www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.