Domácí násilí - veřejné setkání a diskuse

10.12.2018  Středočeský kraj  | 

Otevřená společnost o. p. s., Fórum 50%, o. p. s. , MĚSTO BUŠTĚHRAD a Rodinné centrum Buštěhradský Pelíšek VÁS ZVOU NA VEŘEJNÉ SETKÁNÍ A DISKUSI NA TÉMA: DOMÁCÍ NÁSILÍ

Více

Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

All I Want for Christmas Is the Fall of Patriarchy

21.12.2018  

"All I Want for Christmas Is the Fall of Patriarchy" is a 1-day exhibition organized and curated by Anna Wim and Natalie Kollega, aiming to give platform and visibility to diverse femme and non-binary artists working with themes of feminism, queerness, social justice, and more.

Více
feminismus.czČlánky › Český Mezinárodní den žen: zapomenutý, opomíjený, rehabilitovaný?

Český Mezinárodní den žen: zapomenutý, opomíjený, rehabilitovaný?

8. březen 2011  | Iva Baslarová
Mezinárodní den žen (MDŽ) je v současnosti jedním z nejvíce diskutovaných významných dnů České republiky, především v rovině politické. Připomínku boje žen za svá práva si totiž mnozí z politiků a političek spojují s někdejším totalitním režimem v bývalém Československu, kdy se oslavy MDŽ odehrávaly zautomatizovaně jako lidová slavnost, spojená s popíjením mužů a obdarovávání žen karafiáty a bonboniérami. Můžeme ale za nechutí připomínat dosažené cíle úspěšných ženských hnutí spatřovat pouze tento důvod? Nebo je MDŽ obecně odmítán v souvislosti s přetrvávající nechutí vůči cílům současných feministek, které upozorňují na to, že je stále zapotřebí snažit se o další kroky za zrovnoprávění mužů a žen?
Mezinárodní den žen (MDŽ) je v současnosti jedním z nejvíce diskutovaných významných dnů České republiky, především v rovině politické. Připomínku boje žen za svá práva si totiž mnozí z politiků a političek spojují s někdejším totalitním režimem v bývalém Československu, kdy se oslavy MDŽ odehrávaly zautomatizovaně jako lidová slavnost, spojená s popíjením mužů a obdarovávání žen karafiáty a bonboniérami. Můžeme ale za nechutí připomínat dosažené cíle úspěšných ženských hnutí spatřovat pouze tento důvod? Nebo je MDŽ obecně odmítán v souvislosti s přetrvávající nechutí vůči cílům současných feministek, které upozorňují na to, že je stále zapotřebí snažit se o další kroky za zrovnoprávění mužů a žen?

První historický krok k ustanovení MDŽ učinily newyorské švadleny, když v roce 1908 zahájily stávku za lepší platové podmínky, zkrácení pracovní doby, hlasovací právo a zrušení dětské práce. Ještě před nimi však v roce 1857 vyšly v březnu do ulic pracovnice textilních továren, aby dosáhly zlepšení pracovních podmínek. Socialistická strana USA se v roce 1908 zasadila o oficiální ustanovení Národního dne žen a vybrala pro něj poslední neděli v únoru. O rok později se tedy konala první oslava a další následovaly až do roku 1913. V Evropě se v roce 1910 účastnice první mezinárodní ženské konference Druhé internacionály v Kodani v čele s německou socialistkou Clarou Zetkinovou rozhodly pořádat mezinárodní svátek žen, aniž by však stanovily pevné datum.

O svá práva se mezitím hlásily i ruské ženy. V roce 1913 slavily svůj první den žen a o rok později se připojily k celosvětovým protiválečným demonstracím. Mnohem významnější však byla jejich únorová akce v roce 1917. V ulicích Petrohradu protestovaly proti válce a bídě pod heslem „chléb a mír“. Obměnily tak původní heslo newyorských švadlen „chléb a růže“, kdy chléb symbolizoval ekonomické zajištění a růže zlepšení životních podmínek. Demonstrace v Petrohradě vyústila ve svržení cara a v nastolení prozatímní vlády, která ženám přislíbila tolik očekávané volební právo. Podle juliánského kalendáře se tak stalo 23. února, což v gregoriánském kalendáři odpovídá 8. březnu. Datum Mezinárodního dne žen tak bylo na světě. V roce 1960 pak v Kodani oslavilo 729 delegátek ze 73 zemí 50. výročí MDŽ. Při této příležitosti přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen. V roce 1975 pak MDŽ oficiálně uznalo OSN a k jeho oslavám se tak přidala řada dalších národních vlád.

Ani Československo neupíralo ženám potřebu bojovat za svobodnější život. České a slovenské ženy získaly aktivní volební právo, které jim ústava zajistila v roce 1920. Za první republiky se oslavy MDŽ inspirovaly Sovětským svazem a zasazovaly se o ně především levicově orientované politické strany. V roce 1948 etablovala MDŽ vládnoucí Komunistická strana Československa, přičemž se postupně začal vytrácet jeho aktivistický rozměr. Svátek se postupně stával zástěrkou pro lidovou veselici a měl demonstrovat, jak KSČ pamatuje na práva žen. Ustavující sjezd Československého svazu žen v roce 1974 v čele s Marií Kabrhelovou rozhodl o jednotných a oficiálních oslavách MDŽ, čímž se svátek zpolitizoval ve prospěch vládnoucí garnitury. Gustav Husák zval pravidelně delegace pracujících žen na Hrad, aby jim oficiálně poblahopřál. Československá televize chystala zábavní pořady, v nichž nechyběly gratulace významných zpěváků v čele s Karlem Gottem, herců i zástupců KSČ. Vystupovali v nich chlapci, kteří odříkávali naučená přání ženám a matkám. Známé osobnosti recitovaly básně Jaroslava Seiferta či Vladislava Vančury a svůj vzkaz ženám přidal prostřednictvím televize například i kosmonaut Vladimír Remek z paluby kosmické lodi Vostok.

Po roce 1989 proto MDŽ v Československu trpěl stigmatem odkazu minulého režimu. Chuť slavit se odplavila s vlnou Sametové revoluce a namísto toho, aby se MDŽ rehabilitoval a vrátil ke svému původnímu významu, zůstal pod hladinou popkulturního předrevolučního močálu. Feministické aktivistky proto stále vynakládají mnoho sil, aby MDŽ vrátily původní rozměr připomínky boje žen za svá práva. „Ženy by si měly uvědomit, že jejich volební právo či právo na vzdělávání nebo určité pracovní podmínky se neobjevily jen tak. I za to bylo třeba bojovat, jako dnes bojujeme za jesle a školky, rovné příležitosti na trhu práce, v politice, rodině či proti násilí na ženách,“ říká předsedkyně České ženské lobby (ČŽL) Alexandra Jachanová Doleželová. ČŽL sdružuje dvacet tři neziskových organizací České republiky, které se zabývají obhajobou ženských práv.

Lidé v České republice dnes MDŽ slaví výjimečně. Připomíná se často v rodinách, kde se udržuje tradice oslav z minulých let. Feministky využívají tento historicky významný den k nejrůznějším aktivistickým akcím. „V loňském roce se například konaly velké oslavy u příležitosti stého výročí. Členské organizace společně zorganizovaly několik akcí. Seminář na téma prosazování genderové rovnosti v ČR, literární čtení, filmové promítání, divadelní představení,“ uvádí Alexandra Jachanová Doleželová. Od roku 2004 se pravidelně konají oslavy v Brně. Připravuje ho neformální sdružení lidí z různých nevládních organizací a spolků – Genderové informační centrum (GIC) Nora, Nesehnutí a Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. „V posledních letech se do spolupráce zapojili také umělkyně a umělci především z Fakulty výtvarných umění. Letos se nám podařilo navázat spolupráci s Domem umění. Oslavy mají obvykle akademickou a kulturní část. Akademická se odehrává na Fakultě sociálních studií a zahrnuje přednášky a diskuse. Večer následuje kulturní program nabízející divadelní, výtvarné i hudební zážitky,“ říká Lucie Jarkovská z GIC Nora.

Diskuse o zrušení či zachování MDŽ se pravidelně odehrávají na půdě Parlamentu ČR. Senátor Martin Mejstřík přišel opakovaně s návrhem na vyřazení MDŽ ze seznamu významných dnů České republiky a na jeho místo zařadit Den matek. „Argumenty odpůrců oslav MDŽ lze shrnout takto: tento svátek je pozůstatkem minulého režimu, je pro ženy nedůstojný,“ vysvětluje Jana Smiggels Kavková, ředitelka organizace Fórum 50 %, která se zabývá navyšováním počtu žen v politice. „Řada politiků a političek MDŽ odmítá, logicky jsou to především lidé z pravicových stran. Levicové strany, včetně Zelených, MDŽ uznávají a většinou při jeho příležitosti samy pořádají akce,“ dodává. Pokusy o zrušení MDŽ feministky odmítají. „Pokud jsou tu lidé, kterým tento den připadá důležitý a inspiruje je k různým typům tvůrčích počinů, nevidím důvod, proč se tomu bránit. To, že je MDŽ připomínán přeci neznamená, že ho za významný musí považovat povinně všichni. Vánoce také zůstávají v kalendáři, přestože je česká společnost sekulární a do kostela chodí stále méně lidí. Někteří Vánoce milují, přestože nikdy v kostele nebyli, jiní je nenávidí a snaží se ukrýt před invazivní vánoční atmosférou,“ vysvětluje Lucie Jarkovská.

Letošní připomínka MDŽ tak opět zůstává na feministických neziskových organizacích. „Tématem brněnských oslav je tentokrát wellness. Označuje zdraví, pohodu a celkovou duševní a fyzickou prosperitu. Blaho jako v bavlnce. Letošní oslava MDŽ má ambici stát se právě takovou bavlnkou, ve které si užijeme wellness všech výdobytků ženské emancipace a zároveň si dopřejeme emancipačních účinků wellnessu. Z tohoto důvodu se mi letos nechce přesvědčovat o opodstatněnosti MDŽ ani politiky, ani veřejnost. Letos si to chci prostě užít,“ říká Lucie Jarkovská. Také Česká ženská lobby připravuje své akce. „V roce 2008 jsme pořádali pochod za navrácení domu Ve Smečkách. Neslavíme každý rok, ale snažíme se co nejčastěji. Letos budeme pořádat konferenci k tématu gender a ekonomie, i když se nebude konat přímo 8. března,“ vysvětluje Alexandra Jachanová Doleželová.

Tyto oslavy však provází tragický nedostatek finančních prostředků. „Zatím nikdy se nám nepodařilo zavčasu připravit grantovou žádost. Oslavy stojí na dobrovolnické práci, ale i tak je samozřejmě potřeba sehnat dost peněz, například na pronájem místností, na technické zajištění, na cestovné. Peníze jsme získávali spíše od sponzorů, někdy nějaké peníze vyčlenily Nora nebo Nesehnutí. V loňském roce se do příprav zapojila Informační kancelář evropského parlamentu, která dopřála brněnskému MDŽ výraznou finanční injekci a bude se finančně podílet i letos,“ uvádí Lucie Jarkovská. O spolupráci komerčního sektoru nebo státu zatím nemůže být ani řeč. „Nemám pocit, že bychom se o ni nějak snažili. Asi bych nechtěla, aby naše aktivity související s oslavami MDŽ zaštiťoval stát, který se jinak prosazování genderové rovnosti příliš nevěnuje,“ říká Alexandra Jachanová Doleželová.

Ve světě se přitom MDŽ připomíná zcela běžně. Slaví se na půdě OSN i Evropské unie, především západní státy organizují různé osvětové akce či demonstrace. Netolerance MDŽ může v České republice souviset i s nechutí věnovat se genderové tematice, jak demonstruje současná i minulé vlády. „Mně připadá Mezinárodní den žen inspirativní z mnoha důvodů. Člověk ho může využít zcela soukromně, vzpomenout si při něm na zajímavé ženy ze svého okolí a vyjádřit respekt svým babičkám, maminkám, sestrám, přítelkyním či kamarádkám. Využít se dá také k veřejnému připomenutí historických proměn sociálního postavení žen, problémů, se kterými se potýkaly, a bojů, které musely vybojovat, stejně jako k pojmenování témat a problémů současných. Pojmout se dá i velmi pozitivně tím způsobem, že si ženy udělají na MDŽ dobře. Uvědomí si, co dobrého jim právě to, že jsou ženy, přineslo a dovolí si tento svůj den užít,“ glosuje Lucie Jarkovská.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.