Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Blízký soused

Blízký soused

Blízký soused
Ing. Pavlu Papazianovou jsem potkala na dni otevřených dveří, který pořádala počátkem tohoto roku Nadace rozvoje občanské společnosti. Během konverzace, kterou jsme spolu vedly, jsem se seznámila s její prací v občanském sdružení Blízký soused, které založila a provozuje a jehož hlavním posláním je přispět k integraci romských dětí do majoritní společnosti a zmírnit tak sociální vyloučení, ve kterém se tato komunita nachází.

Ing. Pavlu Papazianovou jsem potkala na dni otevřených dveří, který pořádala počátkem tohoto roku Nadace rozvoje občanské společnosti. Během konverzace, kterou jsme spolu vedly, jsem se seznámila s její prací v občanském sdružení Blízký soused, které založila a provozuje a jehož hlavním posláním je přispět k integraci romských dětí do majoritní společnosti a zmírnit tak sociální vyloučení, ve kterém se tato komunita nachází.

Můžete čtenářům a čtenářkám představit občanské sdružení „Blízký soused“ a jeho činnost?

Občanské sdružení Blízký soused (www.blizkysoused.cz) vzniklo koncem roku 2010. Věnujeme se převážně romským dětem ze sociálně vyloučených lokalit - azylové domy, ubytovny, gheta. Bereme děti na výlety, do zoo, do bazénu, do kostela, na tábory a akce s dětmi majoritní populace. Snažíme se zorganizovat kroužky, které by pro děti byly dostupné, tedy pokud možno v místě bydliště a zadarmo.

Co vás osobně vedlo k tomu, že jste se tímto tématem začala zabývat?

Osobně se romským dětem věnuji již 20 let. Založení občanského sdružení jsem iniciovala vlastně hlavně kvůli penězům. Vychovávám sama 5 vlastních dětí a bylo již dále neudržitelné financovat „romátkům“ vše z rodinného rozpočtu (smích).

Poprvé jsem se osobně setkala s romskými dětmi na akci, na které jsme se skupinou křesťanů hráli na ulici písničky. Děcka přišla a zajímalo je to. Mě osobně připadalo fantastické, že se takové děti zajímají o Boha a nechápala jsem skepsi ostatních. Dnes té skepsi rozumím mnohem víc, ale rozhodně těch 20 let nelituji (smích). Rychle jsem pochopila, že pokud má dojít ke skutečné změně v jejich životech, musím dětem nabídnout mnohem víc než jen křesťanské písně a věrouku. Začala jsem je tedy brát i do muzeí, do psího útulku, do lanového centra. Snažím se, aby děcka pochopila, že život nabízí spoustu dobrých věcí, o které je potřeba usilovat, aby pochopila, že zábava je něco jiného než herny, diskotéky, cigarety, alkohol.

Vnímáte existenci bariér mezi majoritní společností a romskou komunitou? Pokud ano, v čem podle vás hlavně spočívají jejich hlavní specifika?

Myslím si, že hlavní problém spočívá v tom, že obě strany pokládají existující bariéry za prakticky nepřekonatelné. Nebudete se snažit ušetřit na dům za 4.000.000,- Kč, když nemáte pořádně ani na jídlo. Pro spoustu rodin je dosažení majoritních standardů tak nepředstavitelně vzdálené, že je to demotivující.

Jak vnímáte roli mediálního diskurzu, který panuje v souvislosti s problematikou sociální exkluze romské komunity?

Jak jsem naznačila v předchozí odpovědi, pokládám za největší problém celkovou atmosféru ve společnosti - do které patří a kterou utváří medializace negativních jevů. Pro média jsou přitažlivější katastrofické události než ty hezké. Těžko např. najdete v televizních novinách zprávu, že paní Hlaváčová dnes zvládla všech svých 8 dětí vypravit do školy, udělala všem svačinu a než se děti vrátily domů, tak uklidila celý byt a výborně uvařila. Starší děti si mně stěžují, že se na ně lidi na ulici mračí. Proč by se pak tyhle děti měli zajímat o naše majoritní hodnoty, když mají už od malička jasné signály, že o ně nestojíme?

Jaká jsou hlavní specifika práce s romskými dětmi?

Pokud chci mít opravdu vliv na romské děti, tak musím v první řadě získat jejich rodinu. Potřebuji s nimi navázat vztah vzájemné důvěry a úcty. Můžu upřímně říci, že hluboce obdivuji, co všechno některé romské maminky vydrží a zvládnou. Vychovávat a milovat např. svých 9 dětí v ubytovně v jedné místnosti, to by asi moc českých maminek nezvládlo.

Jaké jsou hlavní cíle občanského sdružení Blízký soused?

Mým cílem je dát dětem informaci o našich hodnotách (pracovat je správné - krást je špatné, kouření škodí zdraví, s penězi je potřeba hospodařit...) a nasměrování do života. Naučit je, že život je boj a stojí za to ho bojovat. Co děcka s těmito informacemi udělají, to už je jejich příběh, ale mají na ně podle mě nárok.

Jaká je situace v oblasti financování vašich aktivit a jak vidíte existenci sdružení do budoucna?

Upřímně řečeno, budoucnost nikdy není jistá. S penězi je to dost dobrodružné. Na tento rok mám plat od NROS - Pomozte dětem a nějaké peníze na provoz. Příští rok nevím. Je to dost únavné. Tato situace ode mě např. vyžaduje, abych na začátku roku domluvila dětem tábory - spolupracujeme s o. s. Klub Pathfinder a Kvítek - posíláme vždy několik romských dětí na tábor s většinovou účastí dětí majoritní populace - ale jestli budu mít peníze na zaplacení, to se vyjasní v průběhu června.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.