Ženy ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004
7. leden 2004
| Alena Králíková
Letos to bude poprvé, co se 10 nových členských zemí zúčastní voleb do Evropského parlamentu. Uvádění politiky rovnosti a rovných příležitostí do reality bude zásadně záviset na složení Evropského parlamentu, tedy na počtu žen a mužů zvolených v roce 2004. Budou Evropanky v Evropském parlamentu zastoupeny ve stejném počtu jako Evropané? Stane se paritní demokracie tématem politické agendy a kampaně před volbami a v jejich průběhu? Ženy dnes tvoří 31% všech členů Evropského parlamentu, jejich politické názory nejsou přehlíženy, a jejich podíl na rozhodování zajišťuje realizaci politiky rovných příležitostí.
Letos to bude poprvé, co se 10 nových členských zemí zúčastní voleb do Evropského parlamentu. Uvádění politiky rovnosti a rovných příležitostí do reality bude zásadně záviset na složení Evropského parlamentu, tedy na počtu žen a mužů zvolených v roce 2004. Budou Evropanky v Evropském parlamentu zastoupeny ve stejném počtu jako Evropané? Stane se paritní demokracie tématem politické agendy a kampaně před volbami a v jejich průběhu? Ženy dnes tvoří 31% všech členů Evropského parlamentu, jejich politické názory nejsou přehlíženy, a jejich podíl na rozhodování zajišťuje realizaci politiky rovných příležitostí.
Po roce 1989 dramaticky klesl počet žen v parlamentech zemí střední a východní Evropy. Stalo se tak v průběhu transformačního procesu a v době, kdy začala být budována občanská společnost. S probíhajícím upevňováním moci v rámci legislativních institucí bylo zapojení žen do rozhodovacích procesů stále intenzivněji opomíjeno. Ačkoli politické strany obvykle formálně vyhlašují svou podporu politice rovných příležitostí a myšlence zvyšování počtu žen v rozhodovacích procesech, a ačkoli mnohé z nich mají odpovídající opatření zakotvena ve svých interních statutech, nepodnikají žádné kroky, které by motivovaly ženy ke kandidatuře na různých politických úrovních. Ženy se na kandidátkách objevují na nejnižších pozicích, tedy nevolitelných místech, obvykle nedisponují prostředky na vlastní předvolební kampaň, nemají přístup do médií, čímž pozbývají příležitost představit voličům a voličkám svou politickou agendu. Přesto však poslední průzkumy mezi voliči v Polsku dokazují, že lidé raději volí ženy. Podle jejich názoru jsou ženy v politice podreprezentovány, což je stav, který by měl být změněn a zaslouží si pozornost. Lidé navíc často otevřeně hovoří o kladech zavedení takových mechanismů jakými jsou například kvóty nebo parita, které by umožnily rovné genderové zastoupení v oblasti rozhodovacích procesů.
V posledních několika letech ženské organizace ve střední a východní Evropě (například v Chorvatsku, Polsku, Bulharsku a na Slovensku) organizovaly projekty zaměřené na zvýšení politické reprezentace žen v parlamentech a samosprávě. Ačkoli se však otázka politické reprezentace žen v rozhodovacích procesech stala tématem společenské diskuse a lidé spíše souhlasí se zavedením mechanismů vedoucích ke zvýšení počtu žen v politice, politické strany o ní dosud nejednaly jako o podstatném tématu, které by vedlo k oficiálním rozhodnutím na politické úrovni. V pozorovatelských delegacích byly ženy z přistupujících zemí zastoupeny pouze ze 14,2%. V polské delegaci ženy tvořily 16,6% a v české 12,5%. Největší zastoupení – 35,5% - měly ženy ve slovenské delegaci. Žádné ženy naopak nepůsobily v delegacích z Malty, Estonska a Slovinska.
Podle názoru ženských organizací ve střední a východní Evropě byla v rámci vyjednávacího procesu témata genderové rovnosti zcela přehlížena. Uvedený názor potvrdil i výzkum vedený profesorkou Joannou Regulskou z katedry ženských a genderových studií na Rutgers University v USA. Politici, kteří vyjednávání vedli, byli genderově „slepí“ a zdráhali se připustit nezbytnost přijetí legislativy k rovným příležitostem a prosazování politiky genderové rovnosti. Nelze než souhlasit s profesorkou Eleonorou Zielinskou, která tvrdí, že implementace direktiv EU týkajících se rovnosti a rovných příležitostí žen a mužů měla být ve většině přístupových zemí zahájena mnohem dříve.
Je velmi důležité, že se ženské organizace z Polska, České republiky a Slovenska rozhodly spojit se v regionální kampani na podporu co nejvyšší možné reprezentace žen z nových členských států v Evropském parlamentu. Společné aktivity mají přispět k rozšíření diskuse o rovnosti a rovných příležitostech v jednotlivých zúčastněných zemích, podpořit ženy kandidující do Evropského parlamentu, ale i voličky a voliče v jejich rozhodování, zda se voleb vůbec zúčastnit.
Ženy ze střední a východní Evropy dostanou příležitost hovořit samy za sebe a mít své zastoupení v Evropském parlamentu, které jim umožní ovlivnit politiku rovnosti a rovných příležitostí.
Agnieszka Grzybek, OŚKa,
Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s.
Po roce 1989 dramaticky klesl počet žen v parlamentech zemí střední a východní Evropy. Stalo se tak v průběhu transformačního procesu a v době, kdy začala být budována občanská společnost. S probíhajícím upevňováním moci v rámci legislativních institucí bylo zapojení žen do rozhodovacích procesů stále intenzivněji opomíjeno. Ačkoli politické strany obvykle formálně vyhlašují svou podporu politice rovných příležitostí a myšlence zvyšování počtu žen v rozhodovacích procesech, a ačkoli mnohé z nich mají odpovídající opatření zakotvena ve svých interních statutech, nepodnikají žádné kroky, které by motivovaly ženy ke kandidatuře na různých politických úrovních. Ženy se na kandidátkách objevují na nejnižších pozicích, tedy nevolitelných místech, obvykle nedisponují prostředky na vlastní předvolební kampaň, nemají přístup do médií, čímž pozbývají příležitost představit voličům a voličkám svou politickou agendu. Přesto však poslední průzkumy mezi voliči v Polsku dokazují, že lidé raději volí ženy. Podle jejich názoru jsou ženy v politice podreprezentovány, což je stav, který by měl být změněn a zaslouží si pozornost. Lidé navíc často otevřeně hovoří o kladech zavedení takových mechanismů jakými jsou například kvóty nebo parita, které by umožnily rovné genderové zastoupení v oblasti rozhodovacích procesů.
V posledních několika letech ženské organizace ve střední a východní Evropě (například v Chorvatsku, Polsku, Bulharsku a na Slovensku) organizovaly projekty zaměřené na zvýšení politické reprezentace žen v parlamentech a samosprávě. Ačkoli se však otázka politické reprezentace žen v rozhodovacích procesech stala tématem společenské diskuse a lidé spíše souhlasí se zavedením mechanismů vedoucích ke zvýšení počtu žen v politice, politické strany o ní dosud nejednaly jako o podstatném tématu, které by vedlo k oficiálním rozhodnutím na politické úrovni. V pozorovatelských delegacích byly ženy z přistupujících zemí zastoupeny pouze ze 14,2%. V polské delegaci ženy tvořily 16,6% a v české 12,5%. Největší zastoupení – 35,5% - měly ženy ve slovenské delegaci. Žádné ženy naopak nepůsobily v delegacích z Malty, Estonska a Slovinska.
Podle názoru ženských organizací ve střední a východní Evropě byla v rámci vyjednávacího procesu témata genderové rovnosti zcela přehlížena. Uvedený názor potvrdil i výzkum vedený profesorkou Joannou Regulskou z katedry ženských a genderových studií na Rutgers University v USA. Politici, kteří vyjednávání vedli, byli genderově „slepí“ a zdráhali se připustit nezbytnost přijetí legislativy k rovným příležitostem a prosazování politiky genderové rovnosti. Nelze než souhlasit s profesorkou Eleonorou Zielinskou, která tvrdí, že implementace direktiv EU týkajících se rovnosti a rovných příležitostí žen a mužů měla být ve většině přístupových zemí zahájena mnohem dříve.
Je velmi důležité, že se ženské organizace z Polska, České republiky a Slovenska rozhodly spojit se v regionální kampani na podporu co nejvyšší možné reprezentace žen z nových členských států v Evropském parlamentu. Společné aktivity mají přispět k rozšíření diskuse o rovnosti a rovných příležitostech v jednotlivých zúčastněných zemích, podpořit ženy kandidující do Evropského parlamentu, ale i voličky a voliče v jejich rozhodování, zda se voleb vůbec zúčastnit.
Ženy ze střední a východní Evropy dostanou příležitost hovořit samy za sebe a mít své zastoupení v Evropském parlamentu, které jim umožní ovlivnit politiku rovnosti a rovných příležitostí.
Agnieszka Grzybek, OŚKa,
Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s.