We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Promítání a diskuse Ženy v politice

19.3.2019  Praha  | 

Americké centrum a Fórum 50 % Vás srdečně zvou na promítání a navazující diskusi Ženy v politice. Uvidíte film „14 Women“ o amerických senátorkách a budete moci diskutovat o zastoupení žen v české politice. Po promítání filmu s Vámi budou diskutovat Kateřina Valachová (ČSSD), místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Veronika Šprincová, ředitelka organizace Fórum 50 %. Film bude promítán v angličtině, diskuse proběhne v češtině. 

Více

Mothers, child care and the creation of good socialist citizens'

20.3.2019  Jihomoravský kraj  | 

In 1963 a documentary film, Children Without Love [Děti bez lásky], was smuggled out of Communist Czechoslovakia to the Venice Biennale film festival – and was screened in cinemas at home, surreptitiously tagged onto the end of a Miloš Forman film. It showed emotionally distressed young children looked after for long hours in infant homes, many from the first weeks of infancy. A collaboration between filmmaker Kurt Goldberger, child psychologists, an infant home headmistress and a reformist journalist, the film eventually contributed to a change in the law, with the Communist Party committing to extend paid maternity leave for women. This reversed the state’s previous ideological preference for collective child-rearing and full female employment. In this session we will look at visual and written sources from the time, and oral history testimony. We will explore how the debates over child care, and particularly the mother's role in the infant's early years, reflected changing ideas about how the state should support the healthy development of the child's mind so they could grow up to be good members of society, both in socialist countries and in the 'West'

Více
feminismus.czČlánky › Ženská otázka trochu jinak

Ženská otázka trochu jinak

23. březen 2001  | Jana Valdrová
Jazyk je nejen prostředek k dorozumívání, ale i mocný nástroj - lze jím ovlivňovat veřejné mínění...

Jazyk je nejen prostředek k dorozumívání, ale i mocný nástroj - lze jím ovlivňovat veřejné mínění. Úsilí o demokratizaci jazyka bylo součástí hnutí za svobodu osobnosti, jež v 60.letech otřáslo celou západní Evropou. Rovnocenné postavení ženy a muže se v angličtině, němčině, francouzštině, švédštině a jiných jazycích posuzuje mimo jiné podle toho, jak se o ženách a s ženami mluví. Obstála by i čeština v podobné zkoušce?

Otevřte inzertní stránku kteréhokoli deníku. Nabídka míst se uvádí v mužských tvarech, ačkoliv český jazyk umí tvořit i ženské názvy. Podniky a instituce tedy hledají především muže: ekonoma, stavebního inženýra, vedoucího lékaře, podnikového právníka, učitele, manažera. Zavřete prosím oči a v duchu si představte třeba onoho podnikového právníka. Vsadím se, že to bude muž v obleku - tady totiž funguje jazyk jako "reklama na muže".

Ve vyspělých demokratických zemích se inzerce pracovních příležitostí řídí protidiskriminačními jazykovými zákony. Povinné přechylování (uvádění mužských a ženských tvarů) nečekaně pomohlo například v němčině snížit množství anglických názvů povolání, protože domácí ženská přípona se k cizímu tvaru mnohem hůře připojuje.

V inzerci úřadů práce se často vyskytují požadavky na bezdětnou dělnici, ženu s dětmi nad 10 let, ženu s odrostlými dětmi, vyrozené (!) ženy na místa učitelek. Z evropské justice jsou známy případy, kdy žena žalovala podnik pro diskriminující formulaci inzerátu a byla náležitě odškodněna. Stejně tak ale vyhrál soudní při muž, který žaloval organizaci pro nepřijetí na místo vedoucího oddělení pro ženské otázky.

Také česká praxe oslovování a titulování někdy výrazně zaostává za vyspělou Evropou. české ženy jsou zvyklé na ústní a písemná oslovení typu Vážení diváci, Milí občané, přátelé, zákazníci, posluchači, čtenáři, klienti, zatímco v sousedních zemích slyšíme a čteme nejen při oslovování, nýbrž i v průběhu rozhovoru dvojí tvary: občané a občanky, politikové a političky, pacientky a pacienti aj. V dámské kabelce jsem našla lístek "Vážený zákazníku, těší nás, že jste si zakoupil náš výrobek a přejeme Vám, abyste s ním byl spokojen". Tuší dotyčná česká firma, že adresnost oslovení je jedním z předpokladů úspěšného prodeje?

Náš úřední a právnický jazyk užívá v drtivé většině mužských tvarů. To může působit potíže při přizpůsobování naší legislativy zvyklostem Evropské unie. V zemích západní Evropy byly v 70. letech sestavovány vládní komise a vynakládány vysoké částky na přeformulování zákonů, předpisů a vyhlášek do "politicky správného" jazyka, který zohledňuje ženy. Nepřítomnost žen v českém jazyce může ilustrovat příklad studijního řádu jedné české fakulty:

Na deseti stránkách paragrafů, upravujících vztah mezi fakultou a studujícími, čteme 25 druhů mužských názvů osob: student, posluchač, učitel, asistent, docent, profesor, děkan atd. Ty se zde citují celkem 205 krát, z toho samotné slovo student 91 krát. V celém textu je pak jedno jediné femininum, a sice ve větě "V případě těhotenství přeruší budoucí matka (...) studium".

Mužské tvary natolik zahltily český jazyk, že nám nepřipadá divné, zaslechneme-li z rozhlasu vyprávění starého námořníka o tom, že "to všechno bych nebyl nikdy zvládl, kdybych neměl spolehlivého životního partnera, a toho jsem našel". Při testech dámského prádla radila česká inspekce, aby "si zákazníci kalhotky dobře prohlédli".

Maskulinum vládne titulkům denního a periodického tisku, jako by pouze muži psali dějiny tohoto světa: Lidovci odhlasovali, Senátoři podpořili, Američané objevili, Lyžaři se těší, Naši atleti získali... Podle mého názoru je to jeden z důvodů, proč ženy si kupují noviny mnohem méně než muži - ve svém jazykovém podvědomí se necítí osloveny, noviny nejsou psány o nich a pro ně. (Nalezla jsem devět způsobů, jak se vyhnout přemíře mužských forem, a jistě jich existuje více.)

Sdělovací prostředky šíří a podporují vžité představy o společenských rolích ženy a muže. Podle jisté reklamy je typickým ženským údělem "nakoupit, uklidit, uvařit, napsat s dětmi úkoly a udělat tisíc jiných drobností, které stejně nikdo neocení" - případné depresi snadno zabráníme koupí držáků do svého zahraničního auta, kterým denně jezdíme do supermarketu.

Pořady, kde populární bavič vypráví vtipy o rozdílech mezi chytrou ženou a Yettim, vydatně přiživují předsudky o nízké úrovni ženské inteligence. Zatímco v sousedních zemích by takový pořad vůbec nevznikl, u nás bez problémů přežije premiéru, reprízu, ba dokonce pokračování. Měřítkem úspěchu je potlesk a smích publika; ty opravňují k zařazení vtipů na "slepičí téma" do příštích pořadů. (Můj protest odbyl ředitel soukromé televize nehorázně hloupým protiargumentem "Bohdalová na čT 1 taky dělá vtipy na muže".)

Současné pojetí ženy v jazyce, v médiích a ve společnosti sotva odpovídá úloze žen jako důstojných a rovnocenných partnerek mužů pro spoluvytváření fungujících demokratických vztahů. A zvolí jako životní náplň vědeckou kariéru nebo péči o početnou rodinu, nelze je přehlížet a zesměšňovat. Projevovaná nebo naopak chybějící úcta k ženám je výmluvným indikátorem kvality vztahů v rodině a tím i v celé společnosti.

Uveřejněno ve Slově, 11.1.1999

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.