Cítiš sa bezpečně? Diskusia o feministických prístupoch k bezpečnosti

27.11.2022  Ruské napadnutie Ukrajiny vo februári 2022 ovplyvnilo témy spojené s individuálnou aj kolektívnou bezpečnosťou v strednej a východnej Európe. Lenže diskusie (nielen) na Slovensku sú zväčša polarizované a zdá sa, že ich viac motivuje snaha zaujať „správnu pozíciu“ než pochopiť situáciu. Na tomto podujatí organizácie ASPEKT hostia nahliadnu do vybraných aspektov politických dejín, obrany štátu či feministických bezpečnostných štúdií a súčasné diskusie sa pokúsia trochu rozrôzniť. Více

Proč jsme tak naštvané? | Úterky s Knihovnou Jiřiny Šiklové

29.11.2022  Praha  | 

Srdečně vás zveme na další večer série Úterků s Knihovnou Jiřiny Šiklové! Tentokrát budeme diskutovat o nové knize Proč jsme tak naštvané? s její autorkou a odborovou právničkou Šárkou Homfray, a s Barborou Baronovou, nakladatelkou a literární dokumentaristkou z nakladatelství wo-men, kde kniha právě vyšla.

Více

Poslední ghetto: Všední život v Terezíně | Úterky s Knihovnou Jiřiny Šiklové

6.12.2022  Internet  | 

Srdečně vás zveme na další z podzimní série Úterků s Knihovnou Jiřiny Šiklové! Hostkou prosincové diskuze bude historička Anna Hájková, expertka (nejen) na queer dějiny holocaustu, která představí svou knihu Poslední ghetto: Všední život v Terezíně. Zaměříme se tak na dějiny holocaustu a Terezína a budeme se jim věnovat také z genderového pohledu.

Více
feminismus.czČlánky › Zastavit, stát, chceme mír!

Zastavit, stát, chceme mír!

Zastavit, stát, chceme mír!

„Vyzýváme všechny, co mají před maturitou (shministiyot) v našem věku, aby se sami sebe zeptali: Čemu a komu sloužíme, když nastoupíme na povinnou vojenskou službu? Proč tam vlastně nastupujeme? Jakou realitu vytváříme tím, že sloužíme v okupační armádě? Chceme mír (…)”

Tato zdánlivě vzletná a obecná proklamace šedesáti lidí, kteří odmítají nastoupit na povinnou vojnu v otevřeném dopise z roku 2021 má velmi racionální základ. Ve společnosti státu, který drží svoji existenci v oblasti především vojensky a k tomu je ještě okupační mocností, a kde děti procházejí od předškolního vzdělávání brainwashingem (mimochodem podobně jako palestinské děti), je potřeba se ptát po základním smyslu toho, jak je celý systém postaven. 

Refuseniks (jak se také odmítačům a odmítačkám vojenské služby říká) se sdružují v hnutí Mesarvot a dalších grassroot organizacích. Svůj postoj zakládají na vědomém odmítnutí, na světonázoru, ne na dalších osobních překážkách, jako je například náboženství, etnická příslušnost, duševní nebo fyzické onemocnění. Pacifistický nebo třeba feministický světonázor přitom narozdíl od zmíněných překážek většinou před odvodovou komisí neobstojí. Pokud komise od vojny neosvobodí, mladí lidé se dostanou do začarovaného kruhu krátkodobých věznění, propouštění a opětovného věznění. To nikdo nechce, natož na počátku dospělosti, kdy se vytváří základy dospělé existence – vztahy, případně další studium, první samostatné bydlení atd.

Armáda je bůh

IDF (Israel Defence Forces) je uvnitř izraelské společnosti vnímaná jako velmi důvěryhodná a vážená instituce, důvěryhodnější než vláda nebo parlament. Respekt k ní a povědomí o ní se buduje cíleně odmala. Vojáci chodí již do mateřských školek (vzpomeňme na prezentaci bezpečnostních složek socialistického Československa ve školách…), distribuují se mapy se zkreslenými hranicemi, slovo okupace je tabu. 

„Vyrostli jsme ve stínu symbolického ideálu hrdinného vojáka. Připravovali jsme pro něj koše s jídlem na vysoké svátky, byli jsme se podívat v tanku, ve kterém bojoval, byl naším předobrazem v přípravných vojenských kurzech na střední škole a uctívali jsme památku jeho smrti v den památky padlých (Jom ha-Zikaron). Fakt, že jsme všichni na tuto realitu zvyklí, nesmaže její politický aspekt. Přihlášení do povinné vojenské služby není o nic méně politickým aktem než její odmítnutí,” píše se dále v otevřeném dopise.   

Foto: Rabin Square, Tel Aviv, 1999

 

Feministická kritika

Feministická kritika izraelské armády poukazuje kromě macho heroického předobrazu vojáka také na konflikt pojetí armády jako “společenské služby” s její utlačovatelskou a diskriminační praxí, a to jak navenek, tak i dovnitř této instituce. 

Například už jen samotný, na první pohled pozitivní, fakt, že ženy jsou také povinny nastoupit do základní vojenské služby, nemění nic na skutečnosti, že izraelská armáda je ze své podstaty výrazně maskulinní a segregovaný aparát. V bojových jednotkách slouží 18 % žen1 a ve velících a vedoucích pozicích je 25 % žen2

Armáda okupačního státu ovšem zůstane ze své podstaty stejná, i kdyby se počty žen a mužů vyrovnaly, pokud má politický cíl udržet status quo. Skutečnou cestou k míru je postupná demilitarizace ruku v ruce s podporou pozitivních mírotvorných trendů a vyjednáváním. 

„(…) a skutečný mír je založený na spravedlnosti. Spravedlivé je uznat křivdy z minulosti a současnosti a trvající Nakby. Spravedlnost vyžaduje ukončení okupace, ukončení okupace Gazy a uznání práva návratu palestinským uprchlíkům a uprchlicím. Spravedlnost vyžaduje solidaritu, společný boj a odmítnutí.“ zakončuje otevřený dopis své prohlášení. 

Tito mladí lidé si zaslouží obdiv. Troufají si nahlodávat zaběhnutý systém armády a státní moci, který jede samospádem a je často živený populismem, extremistickými tendencemi a strachem lidí. Nebojí se ptát po smyslu věcí a navrhovat změnu navzdory všem i za cenu osobních útrap.

 

1) https://en.idi.org.il/articles/24554 (Cit. 25.5.2022)

2) https://jwa.org/encyclopedia/article/israel-defense-forces (Cit. 26.5.2022)

 

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/av/world-middle-east-59084408

Otevřený dopis 2021: https://shministim.github.io/?lang=en

https://www.israelpalestine.org/post/mom-of-an-idf-soldier-1 

https://www.theguardian.com/world/2006/apr/17/israel.gender

https://en.idi.org.il/articles/24554 

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.