Vytoužená minulost
Recenze Rupp, Leila J.: Vytoužená minulost: Dějiny lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost. One Woman Press, Praha 2001.
"Většina historiků na konci dvacátého století nechápe historii jako jeden "pravdivý příběh". Jde spíše o příběh podaný tak, jak ho můžeme nejlépe reprodukovat na základě pramenů, které máme k dispozici, a prostřednictvím našich představ a hodnot, jež vyznáváme a čerpáme z našeho žití v určité společnosti a historickém období", píše ve své knize "Vytoužená minulost" americká historička Leila J. Rupp a nastiňuje tak pojetí historie, které se odráží v celé její knize. Po práci americké transaktivistky Leslie Feinberg "Pohlavní štvanci" ( s podtitulem: Od Johanky z Arku až po současnost), která se zabývá problematikou transsexuality, transvestismu a dalších genderových variant, je to již druhý česky vydaný historický text na genderové téma, ve kterém otevřeně vystupuje autorský subjekt. V obou knihách nalézáme epizody a zkušenosti ze soukromého života autorek, kterými ilustrují pojednávané téma. Tak i v úvodu "Vytoužené minulosti" nás Rupp seznamuje s tím, že výklad amerických dějin lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví je pro ni do značné míry osobní záležitostí. Tato skutečnost ve spojení s autorčinou vědeckou erudicí činí z knihy mimořádně sugestivní četbu.
Autorka považuje za cíl své knihy "ukázat, nakolik se změnilo myšlení a pohledy na sexualitu i během tak relativně krátkého období, jaké představuje americká historie od příchodu prvních Evropanů" (s.15). Minulost lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví interpretuje na základě rozmanitých materiálů jako jsou například popisy soudních případů, deníky, dopisy, básně, novinové články, kovbojské rýmovačky, lékařské zápisy nebo zprávy misionářů. Tyto materiály nám přibližují konkrétní lidské osudy a činí četbu poutavější.
Za zmínku stojí také způsob, jakým Rupp zachází s pojmy označujícími různé sexuální kategorie. Již při přečtení podtitulu knihy může čtenáře napadnout, proč jej autorka nezkrátila na Dějiny homosexuality v Americe od příchodu Evropanů po současnost. Jak se však v knize dočítáme, zdánlivě jednoduché členění na homosexuály (gaye a lesby), heterosexuály a případně i bisexuály je značně problematické a zdaleka neodpovídá pestrosti a rozmanitosti reality. Tyto pojmy se z historického hlediska objevily relativně nedávno, pravděpodobně v průběhu devatenáctého století. Proto se autorka při popisu jednotlivců, kteří nežili v době, kdy byly tyto kategorie definovány a používány, termínům "gay", "lesba" nebo "homosexuál" striktně vyhýbá. Širokou škálu tužeb, emocí a chování, jež se v americké historii vyskytly, nahrazuje výrazem "láska a sexualita mezi osobami stejného pohlaví".
Koresponduje to s výchozí teoretickou pozicí v oblasti historie sexuality, kterou Rupp nachází v sociálním konstruktivismu. Ve svém textu mnohokrát zdůrazňuje, že význam sexuálních tužeb a aktů se v průběhu dějin dramaticky měnil a jeho pochopení není možné bez zasazení do společenského a historického kontextu.
Svůj historický exkurz rozdělila autorka do pěti částí, které popisují pět různých historických období. První část je věnována sexualitě mezi osobami stejného pohlaví v rané době Ameriky, tedy v době její kolonizace. Velmi zjednodušeně lze říci, že v tomto období došlo k poměrně dramatickému setkání tří konceptů genderu a sexuality, původních obyvatel Ameriky, evropských kolonizátorů a násilně přivlečených Afričanů. Poznatky, které existují o různorodých původních kulturách Severní Ameriky a Afričanech pocházejících převážně ze západní Afriky bezpochyby nelze zevšeobecňovat. Překvapivě časté jsou však záznamy o sexuální otevřenosti, uznávání sexuální touhy a experimentu. Dá se předpokládat, že pokud jedinci splnili své reprodukční povinnosti vůči skupině, byly jejich případné sexuální vztahy s osobami stejného pohlaví chápány jako společensky přijatelné. Důležité je, že "některé tyto kultury podporovaly větší sexuální otevřenost, než bylo charakteristické pro dominantní evropské společenosti" (s.35). "Rozličná pojímání sexuality u původních obyvatel Ameriky, Afričanů a Evropanů se samozřejmě nestřetla v rovnocenném souboji. Ti, kdož bezohledně vyhlazovali a zotročovali, si také přisvojili právo určovat, co je a není přijatelné a přirozené v oblasti sexuálního chování" (s.38). Přesto však autorka dochází k závěru, že na základě vzájemných kontaktů se všechny tři koncepty genderu a sexuality spolupodílely na vzniku nového sexuálního systému.
V druhé části se Rupp věnuje období industrializace a národní expanze, tedy konci osmnáctého a počátku devatenáctého století. Popisuje svět vášnivých, láskyplných a fyzicky něžných vztahů, které vešly do povědomí jako tzv. romantická přátelství. Tento fenomén se týká převážně městské střední vrstvy a je obvyklejší u žen. Odráží výrazný posun v chápání sexuality, ke kterému dochází vlivem industrializace a urbanizace. Jde zejména o změnu v chápání mužských a ženských rolí. Ženy začaly být mnohem více spojovány s domácností oproti mužům, kteří byli řazeni do sféry veřejné. Na základě tohoto rozdělení bylo manželství pojímáno jako "svazek dvou odlišných polovin" (s.54) a romantická přátelství mezi osobami stejného pohlaví byla nejen tolerována, ale dokonce i oslavována. Na základě dochovaných materiálů, které o tomto fenoménu vypovídají (zejména dopisů), lze konstatovat, že mnohé z těchto vztahů měly i sexuální charakter. "Tehdejší představy o ženské asexualitě nám pomáhají pochopit, proč společnost přijímala vztahy, jež se moderním pohledem mohou jevit jako lesbické" (s.57).
Třetí část nese název Definice a deviace a autorka se v ní věnuje období přelomu devatenáctého a dvacátého století. Až v této době vchází do povědomí homosexualita a heterosexualita jako kategorie, do kterých mohou být lidé řazeni na základě svého sexuálního chování. Dosud byl člověk, který měl sexuální styk s osobou stejného pohlaví považován za hříšníka, ale nebyl proto řazen do zvláštní kategorie. "Nově vzniklá kategorie homosexuála způsobila, že láska, oddanost a fyzická náklonnost mezi romantickými přáteli přestaly být považovány a interpretovány jako nevinné. To, co se kdysi zdálo být přirozeným, teď dostalo přídech deviace" (s.97). Výrazný je vliv sexuologů, kteří pozorovali vznikající městské stejnopohlavní subkultury a snažili se pro to, co viděli, vymyslet kategorie. Toto pojmenovávání mělo ale také pozitivní důsledky, "pomohlo propagovat identitu, kterou jedinci mohli přijmout za svou a bezděčně tak přispělo k růstu gay a lesbických subkultur" (s.87).
Ve čtvrté části nám Rupp přibližuje atmosféru v rychle se rozvíjejících amerických velkoměstech na počátku dvacátého století. Fascinující je popis tzv. Harlemské renesance. Harlem, hlavní černošská čtvrť všech společenských vrstev na Manhattanu, byl ve dvacátých letech místem, kde "pulsoval vzrušující noční život, který přitahoval gaye i heterosexuály, černé i bílé, muže i ženy. Rozmanitost míst, včetně soukromých a poloveřejných večírků, zajišťovala bezpečné prostředí, ve kterém se lesby a gayové v Harlemu mohli setkávat a seznamovat" (s.117). Začátek ekonomické krize znamenal konec Harlemské renesance. Gay a lesbická subkultura sice přetrvala, ale uzavřela se a nebyla již tak rasově a třídně smíšená.
Pátou část nazvala autorka Lesbické a gay světy a organizování odporu. Věnuje se v ní vlivu druhé světové války na dějiny stejnopohlavní sexuality. Za relativně pozitivní považuje zvýšení příležitosti jedinců, kteří si dosud neuvědomili či nepřiznali svou touhu po partnerech stejného pohlaví, setkat se s lidmi podobných pocitů a to díky pohlavně segregované povaze armády a válečného průmyslu. "Ženy, které získaly přístup k dříve mužské práci v průmyslové výrobě, pociťovaly postupné uvolňování společenské a sexuální konstroly" (s.139). Na druhou stranu však již byla značně rozšířena představa homosexuála jako deviantního jedince, který by mohl narušovat morálku v armádě a tak, aby se tomuto nebezpečí zabránilo, byli vojáci podrobování ponižujícím výslechům týkajícím se jejich sexuálního života. Ti, kteří přesto prošli a byli později odhaleni, byli zavíráni na psychiatrická oddělení, veřejně ponižováni a nakonec propouštěni z armády se skvrnou v záznamech, která se už nikdy nedala vyčistit. Toto opatření se týkalo i žen, které byly zaměstnávány převážně ve zdravotnictví. V poválečném období se odpor k lidem s homosexuální identitou zvýšil, byli propouštěni z civilních zaměstnání a jinak společensky znevýhodňováni. Senátor McCarthy proti nim vedl nenávistnou kampaň. Na znamení odporu se začaly formovat první organizace, jež si kladly za cíl zlepšit životní podmínky těch, kteří milovali osoby stejného pohlaví. Je zajímavé, že ve svých počátcích se nechaly inspirovat i komunistickými stranami, jejichž členové čelili v té době podobnému tlaku. Obecně lze říci, že se tyto skupiny ubíraly dvěma různými směry. Jedni prosazovali názor, že jediné, co homosexuálové chtějí je být přijati jako "normální" Američané. Druzí naopak přijali identitu "jinakosti" a trvali na svém právu být jiní a odmítat konvenční sexuální morálku. Zmíněné tendence jsou podle autorky v těchto hnutích patrné i dnes, i když jejich počet i rozmanitost od šedesátých let značně vzrostly.
Právě obrovská pestrost a různorodost asi nejlépe definují stav gay a lesbických hnutí v Americe na konci dvacátého století. Rozličné skupiny (etnické, sociální, náboženské, atd.), které tvoří současnou americkou společnost, si udržují vlastní představy o sexualitě a genderu. Zdaleka také neexistuje jednotný pohled na to, co definuje ženu jako lesbu a muže jako gaye. Tato rozmanitost se odráží i v jazyce, který nabízí bezpočet pojmenování pro vyjádření sexuálních identit. Český čtenář si nemůže nevšimnout (zejména při pročítání slovníku pojmů umístěném na konci knihy) kontrastu s absencí těchto pojmenování v českém jazyce, což svědčí i o absenci veřejné diskuse na toto téma. I proto je české vydání Vytoužené minulosti chvályhodným počinem.