Vládní návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon)

Návrh zákona upravuje právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací v přístupu k zaměstnání a povolání, samostatné výdělečné činnosti, v pracovních podmínkách a funkčním postupu včetně odměňování, členství v profesních organizacích, organizacích zaměstnanců a zaměstnavatelů, v přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení a sociálním výhodám a přístupu ke zboží a službám včetně bydlení. Obsahuje definice pojmů souvisejících s rovným zacházením, výjimky, právní rámec pro uplatňování pozitivních opatření a nároky obětí diskriminace. Navrhuje se doplnit právní prostředky ochrany před diskriminací nárokem oběti na pomoc (např. prostřednictvím mediace) a na soudní ochranu v občanskoprávním řízení.

Zákonná úprava zajišťování rovného zacházení a ochrany před diskriminací je nezbytná z následujících důvodů:
· poskytne prostředky k zajištění práva na rovné zacházení pro značný počet lidí;
Právo na rovné zacházení stojí na principu spravedlivého posuzování člověka na základě osobních kvalit a schopností, nikoliv automaticky přisuzovaných "rolí" (např. člověk po padesátce je nepružný, muži lépe plní pracovní úkoly než ženy, protože se nestarají o rodinu, postižený člověk je méně výkonný než zdravý, atp.).
· poskytne legislativní základ získávání informaci o zajišťování rovných příležitostí;
Diskriminace dnes již není jen problémem menšin ve společnosti. Všichni se můžeme stát její obětí, se všemi může být zacházeno méně výhodně bez ohledu na naše skutečné kvality. Evropská populace výrazně stárne. Celospolečenským problémem se stává zachování ekonomické aktivity člověka po celou dobu, kdy se chce a může uplatnit. Vzrůstá počet lidí, kteří mohou být přes své zdravotní postižení ekonomicky aktivní.
· bez jednotného antidiskriminačního zákona by bylo nutné novelizovat desítky oborových právních předpisů. Podle požadavků evropských antidiskriminačních směrnic je třeba zahrnout velký rozsah právních vztahů. Stále stejná obecná ustanovení (např. definice různých forem diskriminace) by bylo třeba opakovat v desítkách právních předpisů;
Nové evropské směrnice obsahují množství velmi konkrétních ustanovení, včetně definic forem diskriminace. V České republice nejsou například v plném rozsahu implementovány závislé činnosti v širokém slova smyslu - zahrnují také výkon funkcí, práci dobrovolníků nebo práci vězňů, nijak není zohledněna samostatná výdělečná činnost ani sociální záležitosti, přístup ke zdravotní péči, sociálním výhodám nebo zboží a službám.
· je nutno očekávat další rozšiřování evropské úpravy rovného zacházení (již nyní se připravuje směrnice o zajištění rovného přístupu žen a mužů ke zboží a službám), takže by bylo nutno opakovaně všechny oborové předpisy novelizovat;
· jeden zákon je optimální z hlediska zajištění stejných standardů ochrany, pro jednotnou výkladovou i aplikační praxi.
V současnosti je provedena harmonizace v oblasti pracovněprávní (zejména v zákoníku práce) a zákonech o služebních poměrech. Právní úprava Společenství se však stává čím dál tím podrobnější. Přijetí antidiskriminační legislativy je zároveň součástí závazků České republiky souvisejících se vstupem do Evropské unie. Další informace lze nalézt na adrese: www.diskriminace.cz