TROCHU JINAK NEŽ S ČERVENÝM KARAFIÁTEM – MDŽ V ANTIGLOBALIZAČNÍCH STRUKTURÁCH
8. březen 2011
| Tereza Cachová
Jak slavíte MDŽ vy? Bonboniérou, karafiátem (či jinou, méně ideologicky
zatíženou květinou)? Anebo jej neslavíte vůbec? Aktivistky a aktivisté z
českého anarchistického hnutí „slaví“ 8. březen trochu jinak než s
červeným karafiátem – pořádají protestní akce, jejichž prostřednictvím
upozorňují na nerovné postavení žen a mužů v současné patriarchální
společnosti. Na mušku si berou např. genderové stereotypy, které se váží
k představě žen jako matek a udržovatelek rodinného krbu, diskriminaci
žen ve sféře pracovní a rozhodovací, či zneviditelňování žen obecně.
Jak slavíte MDŽ vy? Bonboniérou, karafiátem (či jinou, méně ideologicky zatíženou květinou)? Anebo jej neslavíte vůbec? Aktivistky a aktivisté z českého anarchistického hnutí „slaví“ 8. březen trochu jinak než s červeným karafiátem – pořádají protestní akce, jejichž prostřednictvím upozorňují na nerovné postavení žen a mužů v současné patriarchální společnosti. Na mušku si berou např. genderové stereotypy, které se váží k představě žen jako matek a udržovatelek rodinného krbu, diskriminaci žen ve sféře pracovní a rozhodovací, či zneviditelňování žen obecně.
MDŽ a jeho oslavy mají spletitou historii. Začalo to přibližně před sto lety, kdy ženy v USA společně protestovaly proti nevyhovujícím a těžkým pracovním podmínkám. V roce 1910 bylo na konferenci v Kodani prosazeno, aby vznikl Mezinárodní den žen jako připomínka aktivit ženského hnutí za lidská práva. Po říjnové revoluci v Rusku bylo MDŽ Leninem ustanoveno jako oficiální svátek. V následujících letech se z něj u nás stala ideologicky zprofanovaná záležitost, jež byla po roce 1989 na pár let vymazána z kalendáře.
Česká porevoluční společnost se k MDŽ staví odmítavě. Tento postoj ale chtěla změnit Feministická skupina 8. března (později přejmenovaná na Anarchofeministickou skupinu), která vznikla na konci roku 2000 právě za účelem uspořádání MDŽ a zapojení se do globální stávky žen Feministická skupina 8. března. Hlavním cílem bylo očistit Mezinárodní den žen a navrátit mu původní smysl a význam. 8. března 2001 proto proběhl na pražském Náměstí Míru protestní happening s hudbou a občerstvením, koutkem pro děti, ale hlavně se spoustou informačních materiálů a letáků, které nepocházely jen z produkce Feministické skupiny 8. března, ale i z jiných organizací anarchistických (ČSAF) či feministických (Gender Studies, proFem). Následující roky probíhala oslava obdobně.
V minulém roce se skupina anarchistů a anarchistek rozhodla upozornit na přetrvávající genderové stereotypy kreativním způsobem – v noci ze 7. na 8. březen 2010 byly sochy ženských postav ověšeny cedulkami s nápisy typu „Nejsem sexuální objekt“, „Každá žena nemusí být matka“ či „Svobodu a rovnost mužů a žen“. Protestní akce se zaměřila i na Památník obětem komunismu na pražském Újezdě. Některé sochy byly obléknuty do ženských šatů a připojený nápis „Oběti bolševického režimu byly i ženy“ upozorňoval na skutečnost, že památník je tvořen výhradně mužskými sochami, i přes to, že oběťmi byli jak muži, tak ženy. Součástí přímé akce bylo i vyvěšení několika transparentů, např. „Místo političek více aktivistek“. V Mostě si skupina aktivistek a aktivistů připomněla MDŽ karnevalovým průvodem, který se neomezoval jen na městské ulice, ale zamířil i do hypermarketu. Svou nespokojenost s postavením žen v současném patriarchátu vyjadřovala skupina hesly „Místo patriarchátu svobodu a rovnost“ či „Emancipaci tady a teď!“. Letos, jako každý jiný rok, se můžete také těšit na tematické MDŽ disko v Café na půl cesty, který připravuje kolektiv z Bloody Mary.
Pro některé znamená MDŽ jen nápis v kalendáři, pro jiné je přežitkem z dob minulých, pro další je ztělesněním braní se žen za svá práva. Pro mne osobně je MDŽ nahořklým symbolem boje za ženská práva: navzdory sto letům snah o rovnoprávné postavení žen a mužů se stále setkáváme se společenskými stereotypy, zpátečnickými názory a překážkami, které brání dosažení svobody a rovnosti. Anarchistické a anarchofeministické aktivity pořádané k 8. březnu jsou jasným znamením toho, že někteří a některé z nás nejsou se současným stavem spokojeni/y, a požadavek rovnosti pro ně zůstává stále aktuální. Co kdybychom každá a každý z nás 8. března k tomuto boji přispěly/i svoji osobní protestní akcí? Pro začátek by třeba stačilo, abyste si ten den na svém pracovišti, v obchodě, v tramvaji nebo třeba i doma zkusily/i všimnout, že i vy jste součástí každodenních genderových stereotypů. Vnímejte, zda 8. března uslyšíte: „Řídíš jako ženská!“, „Jsi přece chlap, vzmuž se!“, „To je ženská práce!“, „Chce to mužskou ruku!“, „Ženská do politiky nepatří!“ nebo „Chováš se jak typickej chlap!“. Pokuste se 8. března nepodílet se na těchto zažitých stereotypech a jednejte s druhými jako s rovnocennými partnery, možná se budete cítit lépe!
MDŽ a jeho oslavy mají spletitou historii. Začalo to přibližně před sto lety, kdy ženy v USA společně protestovaly proti nevyhovujícím a těžkým pracovním podmínkám. V roce 1910 bylo na konferenci v Kodani prosazeno, aby vznikl Mezinárodní den žen jako připomínka aktivit ženského hnutí za lidská práva. Po říjnové revoluci v Rusku bylo MDŽ Leninem ustanoveno jako oficiální svátek. V následujících letech se z něj u nás stala ideologicky zprofanovaná záležitost, jež byla po roce 1989 na pár let vymazána z kalendáře.
Česká porevoluční společnost se k MDŽ staví odmítavě. Tento postoj ale chtěla změnit Feministická skupina 8. března (později přejmenovaná na Anarchofeministickou skupinu), která vznikla na konci roku 2000 právě za účelem uspořádání MDŽ a zapojení se do globální stávky žen Feministická skupina 8. března. Hlavním cílem bylo očistit Mezinárodní den žen a navrátit mu původní smysl a význam. 8. března 2001 proto proběhl na pražském Náměstí Míru protestní happening s hudbou a občerstvením, koutkem pro děti, ale hlavně se spoustou informačních materiálů a letáků, které nepocházely jen z produkce Feministické skupiny 8. března, ale i z jiných organizací anarchistických (ČSAF) či feministických (Gender Studies, proFem). Následující roky probíhala oslava obdobně.
V minulém roce se skupina anarchistů a anarchistek rozhodla upozornit na přetrvávající genderové stereotypy kreativním způsobem – v noci ze 7. na 8. březen 2010 byly sochy ženských postav ověšeny cedulkami s nápisy typu „Nejsem sexuální objekt“, „Každá žena nemusí být matka“ či „Svobodu a rovnost mužů a žen“. Protestní akce se zaměřila i na Památník obětem komunismu na pražském Újezdě. Některé sochy byly obléknuty do ženských šatů a připojený nápis „Oběti bolševického režimu byly i ženy“ upozorňoval na skutečnost, že památník je tvořen výhradně mužskými sochami, i přes to, že oběťmi byli jak muži, tak ženy. Součástí přímé akce bylo i vyvěšení několika transparentů, např. „Místo političek více aktivistek“. V Mostě si skupina aktivistek a aktivistů připomněla MDŽ karnevalovým průvodem, který se neomezoval jen na městské ulice, ale zamířil i do hypermarketu. Svou nespokojenost s postavením žen v současném patriarchátu vyjadřovala skupina hesly „Místo patriarchátu svobodu a rovnost“ či „Emancipaci tady a teď!“. Letos, jako každý jiný rok, se můžete také těšit na tematické MDŽ disko v Café na půl cesty, který připravuje kolektiv z Bloody Mary.
Pro některé znamená MDŽ jen nápis v kalendáři, pro jiné je přežitkem z dob minulých, pro další je ztělesněním braní se žen za svá práva. Pro mne osobně je MDŽ nahořklým symbolem boje za ženská práva: navzdory sto letům snah o rovnoprávné postavení žen a mužů se stále setkáváme se společenskými stereotypy, zpátečnickými názory a překážkami, které brání dosažení svobody a rovnosti. Anarchistické a anarchofeministické aktivity pořádané k 8. březnu jsou jasným znamením toho, že někteří a některé z nás nejsou se současným stavem spokojeni/y, a požadavek rovnosti pro ně zůstává stále aktuální. Co kdybychom každá a každý z nás 8. března k tomuto boji přispěly/i svoji osobní protestní akcí? Pro začátek by třeba stačilo, abyste si ten den na svém pracovišti, v obchodě, v tramvaji nebo třeba i doma zkusily/i všimnout, že i vy jste součástí každodenních genderových stereotypů. Vnímejte, zda 8. března uslyšíte: „Řídíš jako ženská!“, „Jsi přece chlap, vzmuž se!“, „To je ženská práce!“, „Chce to mužskou ruku!“, „Ženská do politiky nepatří!“ nebo „Chováš se jak typickej chlap!“. Pokuste se 8. března nepodílet se na těchto zažitých stereotypech a jednejte s druhými jako s rovnocennými partnery, možná se budete cítit lépe!