Firma roku 2022: Rovné příležitosti | Závěrečná konference

7.10.2022  Praha  |  Příjmová rovnost je jedním z nejdůležitějších cílů v rámci genderové problematiky na trhu práce. Průměrná gender pay gap (GPG = genderová diskrepance v mzdách a platech žen oproti mužům) je v EU kolem 15 % a ačkoli se v Česku situace pomalu zlepšuje, stále před sebou máme dlouhou cestu. Více
feminismus.czČlánky › Strašidelný průvodce Vaší ložnicí - Výpravná recenze na knihu "Mars a Venuše v ložnici", John Gray PhD.

Strašidelný průvodce Vaší ložnicí - Výpravná recenze na knihu "Mars a Venuše v ložnici", John Gray PhD.

9. červen 2006  | Anna Marie Dostálová
Knihu otevírá, jak je u amerického autora zvykem, rozsáhlé poděkování mé ženě, asistentkám, rodině a Bohu (všimněme si: Gray má dvě asistentky). A díky Oprah Winfreyové, že jsem mohl vystoupit v tvé show před 30.000.000 diváky. A díky mým čtenářům - bez vás by moje knihy nikdo nekupoval. První věta je nejdůležitější, píše Stephen King ve svých memoárech. Tady je vskutku pregnantní: On chce sex. Ona chce romantiku.

Knihu otevírá, jak je u amerického autora zvykem, rozsáhlé poděkování mé ženě, asistentkám, rodině a Bohu (všimněme si: Gray má dvě asistentky). A díky Oprah Winfreyové, že jsem mohl vystoupit v tvé show před 30.000.000 diváky. A díky mým čtenářům - bez vás by moje knihy nikdo nekupoval.

První věta je nejdůležitější, píše Stephen King ve svých memoárech. Tady je vskutku pregnantní: On chce sex. Ona chce romantiku. Zde bychom knihu klidně mohli odložit, protože je "frenetickým opakováním již řečeného, jako by byl čtenář úplný pablb" (čtenář z Amazon.com), ovšem to by popíralo význam tohoto pamfletu. Ostatně opakovaná lež se stává pravdou, jak již dávno psala Psychologie davu. Hesla musí být především jednoduchá, nemusí být ani nijak racionální. ("Za všechno můžou Židi.") Jejich stálým opakováním docílíme účinku. Teorie o tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše je jednoduchá, a proto se stala populární.

Co do strategie je postup knihy klasický. Vezměme úryvek:

Někdy to vypadá, jako kdyby naši partneři pocházeli z různých planet, jako kdyby on byl z Marsu a ona z Venuše. V ložnici se jasně projevují rozdíly mezi muži a ženami někdy si však neuvědomujeme, v čem spočívají. Jen tehdy, jsme-li schopni pochopit a akceptovat tyto rozdíly, (...) dosáhneme skutečné intimity a velkého sexu.

Rafinovaně se "vciťuje do čtenáře" po vzoru ženských magazínů, předpokládá u čtenáře frustraci (s tím se většinou nezmýlíte - ostatně, spokojení lidé takové knihy nekupují), a druhou rukou nám nabízí generalizovaná moudra charakteristická počátečním "Všichni víme, že…"

Co všichni víme? Že pro muže bývá důležitější sex, kdežto pro ženy romantika. Zatím s tím nepolemizujeme, zakoupili jsme knihu, neboť máme problém v sexuálním soužití. Autor nás ovšem nenechává na pochybách, kdo vlastně za všechno může:

(...) se však změní, když si ženy uvědomí, proč někteří muži zdánlivě chtějí jen to jediné. (...) dokáže žena porozumět i tomu, proč mnohým mužům...

Jasné, děvčata? Sexuální problémy jsou vaše vina a měla byste začít se zpytováním svědomí a sebemrskačstvím raději hned, protože jsme teprve na první stránce. "O čem tato kniha je", se dozvídáme na straně tři.

Zatímco mnoho jiných knih (...) tato hovoří o technice, jak si sex zajistit.

Má to jeden háček - už teď byste mohli tušit. Autor zapomněl říct, že je o tom, jak si zajistit sex pro muže. I když připouští, že "ženy dnes očekávají od sexu víc, než kdy předtím". Což bude možná důvodem oné záhadné mužské frustrace.

Jak nakládat s touto knihou? Záleží na tom, co máte tam dole uprostřed: žena muži navrhne si knihu přečíst, ale je důležité, aby to náhodou nebral jako sdělení, že by on měl, nebo že by ona chtěla na jejich sexuálním životě něco zlepšit. (Fííha. A proč tedy? Když se jedné slavné psycholožky ptali, jestli by jim neporadila nějaký trik na efektivní komunikaci, odpověděla lakonicky: "Řekněte, o co vám jde"); kdežto muž chce ženu přimět, aby si knihu přečetla. A pokud nebude chtít, měl by si ji přečíst sám a manipulativní techniky, které obsahuje, začít používat. Proč to násilí?

Ostatně, na čí straně autor stojí, je zřejmé z podrobného vylíčení technik poskytování orálního sexu muži, oproti asi poloviční obdobné pasáži pro muže.

Žena necítí silnou touhu po sexu, pokud není uspokojena její potřeba lásky. Žena potřebuje v první řadě cítit, že ji muž miluje a že je pro něho jediná. Když se tím její srdce otevře, začne se otvírat i její sexuální centrum a pocítí...

Užitý pojem "sexuální centrum" je Grayův vlastní; zapomněl zmínit, kde se u žen nachází a zda je povahy fyzické nebo se nachází např. v podvědomí. Možná je to parafráze na známého českého manželského poradce, který o moudru, že ženy jsou nevěrné duševně a muži tělesně, napsal "někdy by mě zajímalo, kde se ta duše nachází...".

Zcela upřímně jsem zapátrala po svých prvních zkušenostech a ve svých motivech jsem žádné ušlechtilé touhy nenašla. Vlastně jsem byla nadržená "jako stepní koza", o lásce jsem nevěděla nic, ze vztahů neměla rozum, byla jsem daleko nezralejší a sobečtější a v sexu jsem neviděla nic hlubomyslného, prostě jsem to cítila jako tělesnou potřebu. Většina mých vrstevnic sice tou dobou četla romantické čtivo pro dívky, ale jak jsem později pochopila, hlavně kvůli jistým pasážím... S ženskou citovostí, monogamií a dalšími ctnostmi to asi nebude tak slavné. Tvrzení, že ženu vzrušuje pouze muž, který ji miluje (a je s ní nejlépe oddán) je vůbec lež jako věž.

V ženě vzrušení narůstá dávno předtím, než se změní v tělesnou touhu po sexu. (...) Mužovo vzrušení je hned od počátku sexuální.

A jaké povahy tedy je to vzrušení? Otevřete si, prosím, nějakou medickou knihu. Jsou sice suché, ale křivku tam mají nakreslenou pěkně. I s časovou osou. Autorova biologická východiska jsou ostatně dosti obskurní:

Ženy jsou jako měsíc, muži jako slunce. Ženy (...) jejich sexuální prožitky neustále kolísají. Ve svém sexuálním cyklu, který trvá přibližně osmadvacet dní, někdy opravdu orgasmus chce a její tělo je pro něj zralé a připravené, kdežto jindy by se raději jen tulila a tiskla. Může se v takových chvílích milovat a dokonce být i vzrušena, ale jejímu tělu o orgasmus vůbec nejde.

Moment - a proč se miluje, když není vzrušená? A jak může být tělesně vzrušená, když jejímu tělu vůbec nejde o orgasmus? Autor své pozorování nakonec korunuje výrokem, že:

V které fázi je, se nedá předvídat.

Tomu se na základě výše řečeného vůbec nedivím. Ovšem udivující je fakt, že

Muži jsou jako slunce - každé ráno vstanou s novým úsměvem!

Jak já nesnáším tyhle "esoterické" soudy. Předjímá, že muži jsou chodící permanentní erekce a nepociťují žádné kolísání libida (což není pravda) a ženská sexualita běží na nepravděpodobnostní pohon. Za prvé: většina žen dnes má svůj cyklus upravený hormonální antikoncepcí, nežije v souladu s měsícem, menstruační cyklus 28 dní je ve skutečnosti spíše výjimečný a vliv cyklu na libido je vysoce individuální. A pak je tu množství žen, které nejspíš, podobně jako já, žádné "neustálé kolísání" nepociťují. Vždyť lidské samičky jsou v přírodě unikátní právě svou reprodukční připraveností po celý rok.

Co se týká návodnosti, stává se kniha nechtě zdrojem humorného pobavení:

Například při polibku by mohlo být příliš náhlé, kdyby jí [muž] bez přípravy vsunul jazyk do úst. Napřed by ji měl několikrát lehce políbit, a teprve když pootevře ústa, vložit jí jazyk do úst.

Křehčí povahy s lehkou nevolností vzpomenou na zkušenost, kdy narazily na skutečně špatného milence, případně na své neslavné sexuální začátky. Doufám, pánové, že nikomu bez přípravy jazyk do úst nevsouváte.

Doporučuji, aby si [muž] postavil k lůžku diskrétně budíka. Když se dotýká ženina klína a poštěváčku, může se na budík občas podívat a odměřit si to.

Raději si nenařizujte zvonění.

[muž nemá] pochopení pro ženinu potřebu nevěnovat se sexu hned.

Říká se tomu předehra. Prekoitání aktivity. Docela zdravé a příjemné. Doporučuji všem.

Zkušený milovník nejprve stimuluje ženiny nejméně citlivé erogenní oblasti. (např. lýtka)

Proboha, proč? Chce mě trápit? Měla jsem za to, že právě erogenní zóny slouží ke stimulaci... Podle Graye, když se budete dotýkat mimo erotogenní zóny, ženu to vzruší. (?) Kdežto...

Zkušená milovnice přímo stimuluje mužovu necitlivější erogenní oblast - pyj a varlata.

Není pravdou, že muži jiné erogenní zóny nemají. Jenom puberťákovi s těžkou ejaculatio praecox (předčasná ejakulace) se zavděčíte nejlépe, když ho bez řečí popadnete za penis. Zralému muži to stačit nebude.

[muž si neuvědomuje] že to byly právě jeho pomalé a tápavé pohyby, které ji tak vzrušovaly.

Nevím, jak ostatní dámy, ale já nejsem zrovna ráda "otápávána" jako nějaký exotický druh živočicha.

Žena je zmatena, když se muž dožaduje sexu, a přitom s ní vůbec nehovoří, celé dny ji ignoruje. Má pocit, že mu vůbec nejde o vzájemný vztah.

(Bingo.)

Není zmatená - Barbara De Angelis píše velmi výstižně: "vždycky, když chcete říct, že jste zmatená, zastavte se a přemýšlejte, jaké pocity v sobě potlačujete." Většinou to bývá hněv.

Kniha je plná "psychologicky" znějících závěrů, které jsou pro jistotu ještě z textu vyňaté a podtržené, jako například již v první stránce tvrzení:

Mnohým mužům sexuální vzrušení pomáhá navázat kontakt s vlastními láskyplnými city a umožňuje jim je projevit.

Zní to dobře, viďte? Logicky. Dá se na to nabalit nějaká vlastní zkušenost, zdánlivě. Opak je pravdou. Pokud někdo "nemá kontakt" se svými city, je emocionálně zploštělý, není duševně zdráv. Za normálních podmínek si své city uvědomujeme. Způsob, jakým popisuje citový chlad mužů a jejich problémy, po kousíčkách skládá nelichotivý obraz aktuálních společenských problémů v USA: přepracovanost, chorobná orientace společnosti na výkon, nemožnost porozumět sám sobě, uspěchaný život, syndrom vyhoření.

Během dne je [muž] tak soustředěn na práci, že ztrácí kontakt se svými milostnými city.

Můj přítel si tento citát chtěl pověsit do kanceláře. Bohužel by mohl být zaměstnavatelem špatně pochopen. Pro průměrného českého muže je totiž práce nutným zlem, "poslední zoufalou příležitostí, jak přijít k penězům" nebo zkrátka životní realitou - nikoliv alfou a omegou jeho života.

Pro mnoho mužů je sex jedinou věcí, kterou jsou schopni opravdu cítit (...)

To musí být život opravdu chudý. Syndrom vyhoření klepe na dveře. Zapomeňte na americký sen! Pokud prožíváte podobné pocity, vězte, že to není v odlišnosti pohlaví, ale ve vaší současné životní situaci. Vyhledejte odbornou pomoc dříve, než vás sex přestane bavit úplně. Sex je příjemné osvěžení v napětí, ale není rozhodně všelékem na stres, který vás hrozí pohltit.

Klíčové výpovědi dokreslující pozadí celé knihy jsou ty o autorových kořenech. Mezi "tvrdší" pasáže patří ta o autorově prvním pohlavním styku:

Domluvili jsme se s partnerkou a byli jsme připraveni na všechno. Já jsem byl velice vzrušen a instinktivně jsem se snažil co nejrychleji dosáhnout cíle. Jako první krok jsem ji políbil. Druhý krok byl, že jsem jí zajel rukou do rozkroku, třetí, že jsem do ní vešel. A pak už jsem spěchal k orgasmu.

Bez komentáře.

Než jsem začal pořádat semináře o sexu, byl jsem devět let mnichem a žil jsem v celibátu. (...) V prvním roce po devíti letech abstinence jsem se choval jako vyhladovělý po dlouhém půstu. (...) Četl jsem o sexu všechno, co se mi dostalo do ruky, a užíval jsem si jej tolik, kolik jsem mohl. Chtěl jsem se naučit co nejvíce. A pak jsem si ze sexu a psychologie udělal doktorát.

Doktorát ze sexu? Na škole, které záhy poté sebrali akreditaci pro špatnou úroveň (kdosi postoupil do dalšího ročníku místo ročníkové práce s esejí na téma "jak moc mám rád školní taneční kroužek"). Tolik k "Dr." Grayovi.

V začátku článku naznačené ideové jádro knihy je však kapitola "Potěšení z krátké slasti." Autor zde vyjadřuje svoje stanovisko:

O tom, že žena k plnohodnotné rozkoši z milování potřebuje dlouhou dobu, se píše v mnoha knihách, (...) žádná se nezmiňuje o tom, že mužská potřeba, aby to tak dlouho netrvalo, je taky legitimní.

Legitimní? Aby to tak dlouho netrvalo? Gray mění slovník a jménem všech frustrovaných mužů se dožaduje ustanovení práva nezávazně si zasouložit (orig.: "rychle se pomilovat bez pocitu viny") a použít partnerku místo gumové panny. Většina mužů totiž, podle mé zkušenosti, netouží

(...) celou předehru škrtnout a jít, jak říká, rovnou na věc. (...) nechat plavat všechna ta omezování a protahování, potřebná k tomu, aby obšťastnil svou partnerku. (...) protože se už nechce ovládat.

Chlapík James tento problém řešil tak, že "čekal, až bude mít nejvyšší čas jít do práce, a pak teprve se začínal s Lucy milovat". Gray tedy navrhuje manželskou dohodu, že žena s mužem vyhandluje plnohodnotný sex za "rychlovky", při nichž "nepředpokládá, že z toho něco bude mít, a může ležet jako zdechlý pes". Zatímco autor to patrně považuje za geniální nápad, osobně bych žádné ženě nedoporučovala rozhazovat nohy, pokud jí to "nic neříká" - proboha, kde je nějaká důstojnost? Důvěra? Partnerský vztah / manželství není instituce, kde si můžete zasouložit zadarmo. Z vlastní zkušenosti vím, že v konečném pocitu může být hranice mezi znásilněním a "vyhověním" v důsledku tenká, a už nikdy bych si nezadala s partnerem kterému, jako našemu Jamesovi, "vůbec nevadilo, že Lucy ležela jako zdechlý pes".

Pro Jamese a většinu mužů je právo na "rychlovky" bez provinilého pocitu tak osvobodivé (...) jako jezdit autem bez jakéhokoliv omezení rychlosti. (...) Především (...) v mužových sexuálních začátcích.

Jenže ve skutečném světě je rychlost omezená a její porušování má za následky stovky mrtvých ročně. Všichni jsem vázáni určitou odpovědností za sebe a svůj díl ve vztahu. Nejhorší služba, jakou můžete onomu mladému muži poskytnout, je potvrzení, že ženy jsou věci, se kterými si může dělat, co chce a nepřijímat za to žádnou zodpovědnost.

A tak měl James vystaráno, neboť "nikdy nemusel váhat navrhnout pohlavní styk, protože se nemohlo stát, aby se cítil odmítnut", a když Lucy nebyla v náladě, neřekla ne (aby neurazila jeho mužnou pýchu), nýbrž poslušně souhlasila s rychlovkou. A po několika letech ho přestaly rychlovky bavit a častěji se s ní věnoval normálnímu sexu. Jinými slovy, děvčata, když budete hodná, poslušná a ležet jako prkno, možná se vám časem dostane slušného zacházení, ale vaše sebeúcta možná skončí kdesi v městské kanalizaci / žumpě (doplňte podle libosti). Pozdravujte svého psychoanalytika.

Následuje seznam frází pro muže, "jak bez nebezpečí navrhnout styk, i když žena nemá chuť", a adekvátní souhlasné odpovědi, které si žena nastuduje a použije. V následující kapitole se dozvídáme, jak mají situaci nadrženosti řešit ženy. Rychlovky pro ně autor v zásobě nemá, doporučuje masturbaci, aby muž necítil "břemeno povinnosti". Je zajímavé, že "když muž vysloví, že se milovat nechce, je to do jisté míry definitivní, vytesané do kamene". (Žena to nikdy, jak jsme se již naučili, nesmí vyslovit). Jediná šance je lehnout si vedle něj, udělat si to sama a doufat, že se připojí. Takže, moje milé, vzdejte to. Příležitosti rovné nejsou.

Žena by také neměla navrhovat styk příliš často, nebo dokonce většinou - neměla by projevovat svoji "loveckou stránku", aby nenarušila jakousi genderovou rovnováhu ve vztahu (pohlavních rolí). Muž se pak začne "cítit frustrován" nebo dokonce "ztratí zájem o styk s ní". Navrhovat by měla vždy nepřímo, např. barvou svých kalhotek, zapalováním svíček a podobnými rituály. A rozhodně by se neměla, pokud ji muž odmítne, ptát "Stalo se něco?"

Podstatným sdělením knihy jsou také autorovy poznatky nabyté o ženách, shrnuté pod pojmem "romantika". Romantika je jakýsi vágní systém rituálů, kterým si sameček od samičky kupuje svolení k sexuálnímu styku. Nežertuji. Četla jsem nějaké evoluční biology s šimpanzicemi, co nabízí styk výměnou za banány, ale Gray to myslí smrtelně vážně. Sex je něco, co si muž od ženy kupuje, a k čemu ji musí de facto uplatit. - "Romantické rituály jsou jednoduché činnosti, které vyjadřují, že muž ženu miluje a ona to oceňuje" (svojí povolností). Dokonce nabízí romantiku výměnou za orální sex - "Stejně jako je pro muže nesmírně (...) důležité, když ho žena miluje ústy, je pro ženu důležité, když se muž o ni uchází."

Neptejte se, co mají společného květiny s orálním sexem - prostě obchodujte.

Mám ráda květiny. Když se ale řekne "řezané květiny" vybaví se mi bůhvíproč slovo "nařezat", které jakési erotické konotace má. Asi jsem úchylná. Samotné květiny pro mě žádné sexuální konotace nemají. Měly by?

Co je smyslem romatiky? - "Romantika je jakási minidovolená, která umožní ženě ztotožnit se s ženskou složkou své osobnosti." To je velice důležité. Představte si, že by se začala chovat jako muž, požadovat styk a mít "lovecké" choutky.

Knížek o sexu jsem přečetla dost, snad všechny, které jsou na našem trhu přístupné, dobré i ty špatné, a musím zkonstatovat jednu věc: kniha o sexu musí být buď sexy (vzrušující) nebo naučná (informativní). Grayova kniha vyniká v tom, že není ani jedno z uvedeného.

 

V bodech:

  • Kniha operuje se základními pojmy, které se rozumí jako "jasně dané" a zároveň nejsou nikde definované (sex, romantika, láska, komunikace). Což by nevadilo, kdyby se od začátku nevnucoval pocit, že autor jim sám nerozumí. Příklad?

Stejně jako u muže spojuje sex s jeho city, spojuje ženu komunikace s její potřebou ocenění a romantiky.

(Dočista hermetická výpověď, což?) Komunikace = interakce dvou subjektů, obvykle. Zásadní děj v celé živé přírodě, bez něhož by nebyl možný život, vývoj ani přežití. Děj probíhající mezi dvěma subjekty, z nichž jednoho zjednodušeně nazýváme "přijímač" a druhého "vysílač", i když běžně fungujeme v obou rolích současně. Komunikace není, jak se Gray domnívá, jakási služba, kterou si žena od muže kupuje, ani nic, co muž ženě daruje, např. bonboniéra. Psychologické klišé říká "Nekomunikovat nelze". Jak tedy může mít "potřebu komunikace" jen žena? Pokud se někdo domnívá, že komunikace je nějaká "ženská potřeba", neřku-li vrtoch, že ve vztahu dvou lidí to "odkomunikuje" jeden, a druhý se poveze, neříká se tomu "rozdíly mezi pohlavími" nýbrž "zbabělost a neochota přijmout svých 50% odpovědnosti za vztah". Nechť otevře rozum a nějakou knihu. Stačí výkladový slovník, vážně si to nevymýšlím.

  • Kniha se zdá být relevantní pouze, pokud jste nábožensky založený Američan ze střední vrstvy, žijete na předměstí v domku s trávníkem střiženým na centimetr přesně, existenčně frustrovaný, k smrti upracovaný a ženatý min. 15 let. Což většina z nás naštěstí není.
  • Ani v nejdivočejších představách se nezmiňuje o existenci sexuálních fantazií nebo o tom, že sex se dá provozovat i mimo ložnici (!), erotických pomůcek, BDSM, natož pak swingers. Pokud jste tak trochu úchylové, padne na vás z téhle knihy deprese.
  • Nezakládá partnerský vztah na tom, co je společné, sdílené, komunikované, nýbrž na rozdílech, a to nikoliv rozdílech individuálních, nýbrž rozdílech pohlaví. Veškeré problémy přisuzuje rozdílům mezi pohlavími a dopouští se tak trestuhodné generalizace.
  • Vyzývá k "nekomunikaci", což je největší hřích, jakého se rádoby psychologická příručka o partnerských vztazích může dopustit. Místo otevřeného rozhovoru jsme vybízeni k dohadování se, předpokládání a rezignaci na zjevné problémy, které jsou vydávány za "přirozené" rozdíly mezi pohlavími.
  • Druhým podobně špatným poselstvím je přímo řečené "Když se zlepší sex, zlepší se rázem celý vztah." To může být pravda, pokud se problém nachází v sexuální oblasti; zkušenost však říká, že sex funguje spíše jako zrcadlo vztahu, ve kterém se vše promítá. A taky se říká, že pod peřinou se leccos schová. "Milenecká dvojice, která má problémy" by to neměla "brát zkratkou a dopřát si velkolepý sex." Chvíli to bude fungovat, ale bylo by špatné se vzít zjistit, že kromě peřiny si vlastně nemáte, co říct. Sex není univerzální vztahové vteřinové lepidlo.
  • Zato třetí poselství se nijak nepřetvařuje: "Pro nejúčinnější řešení problémů ve vztahu a k zajištění trvalé intimity doporučuji, abyste si přečetli i mé další knihy (následuje výčet)". Jasné, ne? Máte problém = kupujete knihy. Máte vlastní rozum = neposlušní konzumenti.

Kniha "Dr." Graye o sexu je o civilizační frustraci, o zapomenutí na vlastní přirozenost a maloměšťácké malosti. Je to mohyla navršená na vlastním traumatu, pozdvihující autorovo ego, vydělávající na tom nepochopitelně mnoho peněz. Nepřihazujte svoje zlaťáky na tento monument šovinismu a kupte si raději jinou knihu:

  • Anne Hooperová - Velká kniha o sexu, Skvělý sex, Erotické hračky
  • Barbara de Angelis - Tajemství mužů, Tajemství vášně
  • Hana Fifková - Erotické představy žen, O sexu s Hankou
  • Praško, Trojan - O milování s důvěrou a láskou
  • Lenka Teremová - Strach z lásky, sexu a samoty
  • Ján Praško - Asertivita v partnerství
  • Friedeman Schulz von Thun - Jak spolu komunikujeme

Anna Marie Dostálová

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.