„Péče může zajistit, že se do společnosti začlení všichni“, říká Heather Roy ze Social Platform
Social Platform, resp. Sociální platforma je síť evropských střechových neziskových organizací, které jsou aktivní v sociálním sektoru. Hlavními principy této asociace jsou rovnost, soudržnost, nediskriminace a prosazování a respekt k lidským právům pro všechny v Evropě, především v Evropské unii. Členskými organizacemi jsou např. Evropská ženská lobby, AGE Platform Europe, Evropská síť proti rasismu, Mental Health Europe atd. Jako svoji hlavní oblast zájmu pro roky 2010 a 2011 si Social Platform vybrala téma péče. O tom proč a jaké aktivity v tomto ohledu sociální platforma realizuje, jsem si povídala s Heather Roy, členkou výkonného výboru této organizace.
Mohla byste prosím vysvětlit, proč si Sociální platforma zvolila “péči” jako své téma na roky 2010 a 2011? A jakým hlavním problémům by se podle vás měla EU v souvislosti s péčí věnovat?
V rámci prosazování hlavních cílů Sociální platformy vyhlašujeme témata roku týkající se různých průřezových problémů, a tak podporujeme angažovanost občanské společnosti v oblastech, které jsou pro Evropskou unii klíčové. Pro téma roku hlasují členové na výročním zasedání a v následujícím roce se mu pak věnujeme. V roce 2009 vybrali členové jako téma roku 2010 péči a v roce 2010 se rozhodli, že by jím měla zůstat i v roce následujícím. K tomuto prodloužení došlo, protože téma péče je tak široké a naši členové za ním vidí celou řadu důležitých otázek, a tak jsme usoudili, že by bylo vhodné této problematice věnovat více času. Téma péče jsme vybrali, protože stojí ve středu výrazné části činností našich členských organizací. Jednotliví členové se zabývají oblastmi formální i neformální péče, genderovými aspekty péče, péčí v kontextu zaměstnanosti, poskytováním pečovatelských služeb, situací osob pečujících o členy rodiny, kam spadají i děti, které se musejí starat o jiné rodinné příslušníky, péčí a migrací a mnoha dalšími aspekty tohoto tématu. Zatím jsme se snažili pojmenovat politické otázky, které by se v oblasti péče měly řešit. A těch může být stejně široká paleta, jako je obsáhlá samotná problematika péče. V současnosti se zabýváme tím, nakolik je péče ve společnosti ceněná, jak jsou pečující osoby vzdělávány, jak je možné dosáhnout rovnováhy v životě, pokud pečujete o rodinu, jaká sociální práva mají neoficiálně pečující osoby, například v rámci rodiny, jak je péče financovaná, jak je posuzována kvalita péče, jakou roli hraje péče v životě migrantů a migrantek a jak souvisí s tzv. šedou ekonomikou. Víme také, že existuje celá řada plánovaných iniciativ ze strany evropských institucí, které s tématem péče souvisejí (například vydání zprávy o dlouhodobé péči a směrnice o mateřské dovolené), a které souvisejí s činností našich členských organizací, takže se budeme zabývat tím, jak bychom se do těchto procesů mohli zapojit.
Jak vlastně Sociální platforma definuje “péči”?
To je dobrá otázka. Jeden z problémů, na nějž jsme narazili, je právě společná definice péče, v neposlední řadě kvůli jazykovým a kulturním rozdílům. Proto jsme se rozhodli zohlednit, jak rozdílně naši členové péči definují, a to odráží, jak rozlišná očekávání týkající se péče spojují různé skupiny poskytující i přijímající péči. Spíše než definovat pojem péče tedy můžeme formulovat společné prohlášení ohledně toho, co budeme v rámci tématu roku dělat: “Vytvořit společnou základnu pro péči, jež respektuje práva jednotlivců, zajišťuje přístup ke službám a podporuje sociální začleňování”. Pro členy Sociální platformy představuje péče důležitou zkušenost společnou všem lidem, a pokud je poskytována správným způsobem, může dodávat sílu a zvyšovat kvalitu života. Lidé mají na péči právo a jistá práva musejí být také při poskytování péče zohledňována. Péče dále představuje způsob, jak zabraňovat sociálnímu vyloučení nebo přispívat k opětovnému začlenění do společnosti. Zároveň si uvědomujeme, že by pečovatelské služby měly být dostupné všem.
Jaké aktivity Sociální platforma v tomto ohledu organizuje a co důležitého se vám již povedlo?
Zatím jsme s našimi členskými organizacemi konzultovali, jak téma péče vnímají a jaké s ním mají zkušenosti. To je důležité, protože naše aktivity na téma péče musejí odrážet zájmy a potřeby našich členů. Také nám velmi pomohla profesorka Fiona Williams z Univerzity v Leedsu, která nám umožnila rozpracovat naše pojetí péče na semináři s našimi členy a na Výroční konferenci naší organizace. Ta se konala v listopadu roku 2010 a sešlo se na ní 150 osob zajímajících se o problematiku péče – byli mezi nimi zástupci a zástupkyně Evropského parlamentu, Evropské komise a lidé zapojení do Belgického předsednictví. Samotná konference byla zaměřená na čtyři prvky: společné pojetí péče, překážky a možnosti v poskytování a přijímaní péče, definování optimálních sociálních, legislativních, finančních a ekonomických podmínek pro kvalitní péči na bázi koordinace jednotlivých politických aktérů a role a kompetence jednotlivých poltických a externích aktérů při vytváření a naplňování opatření souvisejících s péčí. Jednotliví členové na konferenci představili své zkušenosti a názory týkající se péče, především s přihlédnutím k národním specifikům a naši moderátoři a zpravodajové potom z prezentací učinili závěry. Ty nyní slouží jako podklad pro politický dokument na téma péče, který, jak doufáme, naši členové letos přijmou. Tento dokument pak chceme použít při vyjednávání v otázkách péče s našimi institucionálními partnery.
Zmiňujete výroční konferenci na téma péče. K jakým hlavním závěrům se tam došlo a jaké zajímavé postřehy jste objevili?
Konference přišla s celou řadou závěrů – a možná jich je až příliš na to, abych je zde všechny vyjmenovala. Nicméně bych je mohla shrnout do pěti hlavních oblastí:
Uznání – péče jako taková musí být uznána jako přínos pro společnost i ekonomiku a jako základ pro sociální soudržnost. Péče musí být také vidět – příliš mnoho pečujících osob zůstává skryto a stejně tak lidé, kterým se péče dostává, nebo ji potřebují. Péče musí být vidět, aby se různým lidem, jichž se dotýká, dostávalo příslušných práv, úcty a ocenění. A konečně péče bude v našich společnostech čím dál více potřebná kvůli demografickým změnám. Proto si musíme nutnost péče uvědomit, abychom mohli plánovat budoucnost poskytování služeb v této oblasti a počítat s příslušnými ekonomickými dopady, pokud jde o náklady i pokud jde o potenciál rozvoje zaměstnanosti.
Práva – ve vztazích souvisejících s péčí musíme uznávat a vážit si jistých práv. Proto je třeba soustředit větší úsilí na prosazování přístupu k plánování služeb, v jehož centru stojí jednotlivec, a tak zajistit silnější postavení jedince, jeho samostatné rozhodování, spoluúčast a svobodnou volbu. V tomto ohledu je klíčová legislativa, ale je třeba změnit také kulturní pojetí péče a hodnotu, jakou jí připisujeme.
Redistribuce a zdroje – péče potřebuje zdroje lidské i finanční. Poskytovatelé péče musejí mít přístup k dostatečným finančním zdrojům, aby mohli zajišťovat kvalitní pečovatelské služby, a dostatečného financování a podpory se musí dostat i těm, kteří péči potřebují, tak aby se k péči, kterou potřebují, dostali. Osoby pracující v sektoru poskytujícím péči potřebují řádnou podporu v podobě vzdělávání, odborné přípravy a důstojné mzdy. Za redistribuci lze považovat přerozdělení zodpovědností mezi rodiči, přenesení zodpovědnosti z poskytovatelů na příjemce péče, ale také mezinárodní redistribuci pečovatelské práce způsobenou migrací. V neposlední řadě se redistribuce zabývá otázkou, kdo péči poskytuje. Má to být stát – především tím, že prostřednictvím daní a pojištění péči financuje – nebo za péči zodpovídá rodina a podpora státu by měla být minimální?
S předchozím bodem úzce souvisí odpovědnost. Kdo dnes zodpovídá za péči? Je to stát, nebo rodina? To, jak si odpovíme na tuto otázku, určuje redistribuci péče. Obdobně má na odpovědnost – odpovědnost za dodržování práv - vliv vztah mezi poskytovatelem a příjemcem péče.
Vztahy také hrají důležitou roli, pokud jde o paradigma péče: týká se to především vztahů mezi pečujícími a příjemci a příjemkyněmi péče a vztahů mezi formální či neformální péčí. Nesmíme také zapomínat na vztahy mezi jednotlivými sektory péče, např. péčí o děti, o mládež nebo seniory, které existují vedle vazeb, které jsou důležité pro politická rozhodnutí, a kde hovoříme o jednotlivých skupinách a organizacích poskytovatelů i příjemců péče, o profesionálních a neformálních poskytovatelích péče, o odborových svazech a orgánech veřejné správy na všech úrovních.
Domníváte se, že nová strategie růstu a rozvoje „Europe 2020“ se dostatečně zabývá péčí? Jak by podle vás měla vypadat péče a její politická řešení v roce 2020?
Strategie „Europe 2020“ se nezaměřuje přímo na péči, ale spíše na vytváření inteligentní, udržitelné a inkluzivní společnosti. Téma péče tedy můžeme ve strategii spojit termínem “inkluzivní”. Právě péče je něco, co může zajistit, že se do společnosti začlení všichni. Správné metody péče mohou lidi podpořit tím, že se stanou aktivními účastníky občanské společnosti, zapojí se do života rodiny i přátel. Správná péče také může zpřístupnit trh práce. Díky kvalitním a dostupným službám zajišťujícím péči, například o děti a seniory, se mohou rodiče nebo děti vracet zpět do zaměstnání. A pečovatelské služby potřebujeme nakonec také k dosažení cílů v boji proti chudobě a nezaměstnanosti, takže, přestože není péče explicitně zmiňovaná, je neodmyslitelná v jakémkoli úsilí o vytváření inkluzivní společnosti.
Heather Roy je členkou výkonného výboru Social Platform a generální tajemnicí členské organizace Eurodiaconie. Ve svém profesním životě se věnuje advokacii a manažerské činnosti včetně podpory a rozvoji členské základny, projektovému a programovému managementu, fundraisingu, strategickému plánování a vnější reprezentaci. Zastávala pracovní pozice v Evropě mj. ve Střední a Východní Evropě a také v zemích Společenství nezávislých států. Heather Roy se dále věnuje práci s mladými lidmi bez domova a je také evropskou ředitelkou Světové asociace skautek. Aktivně se podílí na Studijních konferencích zemí Comonwealthu (Commonwealth Study Conferences), které se zabývají dopady měnících se industriálních podmínek na lidi a potřebou vedení lidí (leadershipu). Předsedala programovému výboru Ředitelství pro mládež a sport Rady Evropy a vedla různá sympozia a akce na téma mládež, např. v kontextu aktivního zapojování se do společnosti, lidských práv, globalizace a genderu.
Pochází původně ze Skotska, ale již přes deset let žije v Bruselu. Hovoří anglicky a francouzsky. Vystudovala skotský jazyk a literaturu, informační technologie a mezinárodní politiku.
Překlad rozhovoru: Anna Valouchová