Nový zákon o zaměstnanosti a rovné příležitosti

Nový zákon o zaměstnanosti, který platí od 1. října 2004, zakotvuje rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími nárok na zaměstnání. Z hlediska rovných příležitostí pro ženy a muže je důležité, že při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, rodinného stavu a povinností k rodině. V praxi to znamená, že potencionální zaměstnavatel nemá právo se ptát na okolnosti, které nejsou podstatné a rozhodující pro výkon zaměstnání a odporují dobrým mravům - tedy např. na počet dětí, rodinný stav, plány v soukromém životě atd. lin

Zákon používá pojem přímá a nepřímá diskriminace. O přímou diskriminaci se jedná v případě, že dojde k odmítnutí zájemce či zájemkyně o zaměstnání, protože jste žena či muž. Jsou to např. situace, kdy je v inzerátu uvedeno, že daná firma hledá sekretářku a ředitele. Nepřímá diskriminace odkazuje na situace, které se jeví na první pohled jako neutrální, ale mají neadekvátní vliv na příslušníky jednoho pohlaví. Zaměstnavatel se např. rozhodne, že zaměstnanci pracující na částečný úvazek nemají nárok na penzijní připojištění, které hradí zaměstnaným na plný úvazek. Protože na částečný úvazek pracují převážně ženy, toto opatření působí diskriminačně proti nim. O nepřímou diskriminaci se jedná také v případě, že zaměstnavatel spojuje možnost povýšení s nutností absolvovat kurz, který se koná o víkendu 200 km od místa sídla firmy. Je jasné, že ženy, které častěji pečují o děti, budou mít stížené možnosti se tohoto školení zúčastnit.

Aby byl zákon skutečně účinný, je nutné usilovat o odstranění předsudků vážících se k pracujícím ženám - matkám (či ženám - budoucím matkám). V české společnosti je péče o závislé osoby vnímána jako určitý handicap pro efektivní výkon zaměstnání. Zahraniční studie však ukazují, že pokud zaměstnavatel investuje do svých zaměstnanců, jsou loajálnější, snižuje se nemocnost a také "image" společnosti.