Nejlepší firma s rovnými příležitostmi pro rok 2004 v kategorii malé a střední firmy
Redakce týdeníku Respekt byla vybrána odbornou porotou jako vítězná firma v kategorii malé a střední podniky. Respekt se přednostně věnuje slaďování rodinného a pracovního života pro ženy a muže. I když tato pravidla nejsou součástí psaného pracovního řádu (který je pouze minimální), je umožněno rodičům, aby nepracovali o víkendech a mají možnost vybírat si speciální volno nad rámec zákona. V redakci panuje vstřícné prostředí, které napomáhá ke slaďování rodinného a pracovního života – v současné době se chystá na rodičovskou dovolenou jeden z mužů v redakci. Zaměstnanci a zaměstnankyně mohou využívat flexibilní pracovní dobu, pracovat na částečné úvazky či pracovat z domova. V rámci společnosti jsou také vedeny statistiky zaměstnanosti na základě genderu. Respekt se také snaží o rovné postavení žen a mužů na pozici jednatelů společnosti. Dalším způsobem, který je podporována rovnost žen a mužů ve společnosti, je bezplatné poskytování článku serveru www.feminismus.cz.
Rovné příležitosti pro ženy a muže v Respektu, rozhovor s A. Soumarovou (ředitelkou vydavatelství) a T. Němečkem (šéfredaktorem)
Proč se Vaše firma rozhodla prosazovat rovné příležitosti pro ženy a muže?
R-Presse není úplně obvyklá firma – a nejen proto, že jde o malé novinové vydavatelství s disidentskými kořeny a s neobvyklým majitelem.
Zhruba před deseti lety začalo být patrné, že v novinách vydávaných R-Presse citelně chybí ženský hlas, psali je tehdy téměř výlučně muži. Tehdy vedení cíleně přijímalo do redakčního týmu novinářky. Dnes je to věc samozřejmá a dnes by podle našeho názoru nikdo nenašel v podniku ani stín diskriminace, například v platech.
Za podstatný úkol považujeme nyní jinou věc -- aby se Respekt stal prostředím přátelským pro rodinu. Nerozlišujeme, jestli je na rodičovské dovolené muž, nebo žena. Zkoušíme různé formy, jak vyjít zaměstnancům s dětmi vstříc.
Nejlépe to vyjadřuje pasáž z článku, který loni do Respektu napsal brněnský sociolog Ivo Možný: „Mluvit v časech pozdní modernity ve společnosti singlů o diskriminaci žen, ať už na trhu práce či ve veřejném životě, postupně ztrácí smysl. Zabývat se musíme - a to intenzivně - diskriminací matek. A zároveň vědět, že to není totéž co diskriminace žen! Ženy bez dětí jsou pro konkurenci na trhu práce i v politice vybaveny stejně dobře jako muži. V soutěži o vzácné zdroje - dobrá pracovní místa, postup k vyšším pozicím, křesla v parlamentu - nezasluhují si ničím žádné zvláštní ohledy. Jsou diskriminovány jen potud, pokud se individuálně diskriminovat nechají - stejně tak jako muži, s nimiž o tyto zdroje soutěží. Že se i bezdětné ženy často snaží proklouznout výš ve stínu maminek, jež si ochranu zaslouží a jimž se na první pohled podobají, je v ostrém konkurenčním boji pochopitelná strategie. S tím však, jak celoživotně bezdětných žen přibývá, bude stále obtížněji uplatnitelná. Pro celoživotně bezdětnou ženu, která se rozhodla najít své uspokojení v kariéře, bude stále obtížnější tvrdit, že má naprosto stejné kompetence pro všechna místa ve veřejném životě, jako mají muži, a přitom zároveň požadovat, aby ji ještě někdo jiný chránil před diskriminací. Jsem starý gentleman a vůbec se mi ten vývoj nelíbí, ale jako sociolog jej nemohu nevidět.“
S jakými reakcemi jste se setkali, když jste tuto politiku zaváděli? Ze strany zaměstnanců, konkurence atd.
Rozhodnutí o vědomém upřednostňování redaktorek, o kterém se zmiňujeme výše, se odehrálo ještě před naším nástupem. Nejsme tedy pamětníci -- prostředí, kde ženy i muži mají stejné pracovní i platové podmínky, už považujeme za běžné.
Ptáte-li se však na názory zaměstnanců, je nutno na tomto místě dodat, že ne všichni kolegové souhlasí s naznačeným pohledem profesora Možného, tj. že diskriminace žen už víceméně neexistuje. Část se domnívá, že tento zápas ještě v české společnosti zdaleka vyhrán není – s poukazem na mizivé zastoupení žen v řídicích funkcích v politice i v ekonomice.
Co považujete za nejlepší výsledek této politiky?
To, že je R-Presse a týdeník Respekt podnik, kde se o místo ucházejí zaměstnanci z bohatších, ale k rodině méně přátelských vydavatelství.
Ptala se: Linda Sokačová
Text: Linda Sokačová