Vlastním hlasem

26.4.2019  Praha  | 

Výstava Vlastním hlasem, která bude k vidění od 26. dubna v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, vám představí ženy, které se nebály jít proti dobovým konvencím.

Více

Workshopy pro rodiče na rodičovské dovolené

30.4.2019  

O co se jedná?

GoodCall je headhuntingová společnost, která se ve svém náboru primárně specializuje na sociální síť LinkedIn. Mají s náborem a přijímacím řízením bohaté zkušenosti. Pro společensky prospěšné aktivity si založili NGO Genixa, která v tuto chvíli nabízí své tři workshopy pro cílovou skupinu rodiče na rodičovské, kteří se chtějí vrátit na trh práce, zpět do zaměstnání. Ideální varianta je absolvování všech třech workshopů. WKS jsou zdarma, lektoři jsou manažeři z GoodCallu.

Více

Nenálepkujme - každý z nás je v něčem slepý

25.5.2019  Praha  | 

Naši hosté si s nálepkami "užili" opravdu hodně. U některých to poznáte na první pohled, u jiných by vás to ani nenapadlo. Nevidomý, bezdomovec, feťák, alkoholik, starý člověk, psychicky nemocný a další. Co je spojuje? Rozhodli se o svých nálepkách veřejně mluvit. Třeba tím dodají odvahu i vám :)

Více
feminismus.czČlánky › My jsme tu práci měly rády

My jsme tu práci měly rády

My jsme tu práci měly rády

V tradiční zemědělské usedlosti existovala dělba práce podle pohlaví a vhodnosti jednotlivých činností pro muže a ženu. Důležitými aspekty tu byly tělesná síla muže a mateřství ženy. Ženy měly na starosti drůbež, prodej vajec a drůbežího masa byl jejich výdělkem. Další ženskou prací bylo krmení a dojení krav, seno na krmení ale naváželi do stáje muži. Úkolem ženy byla také příprava žrádla pro prasata. Na poli ženy pracovaly při žních a při některých jarních pracích. Samozřejmě vařily, často ještě pekly chleba, stloukaly máslo, staraly se o správné uložení zásob. V zemědělství byla jejich práce nezastupitelná a vážená. Hospodáři byli ale muži.

Tak vypadal život v zemědělské usedlosti ještě na konci války, byla to tvrdá dřina. Jak v našem orálně historickém projektu1 řekla jedna pamětnice, lidé si tu náročnost ale neuvědomovali, byla to samozřejmost.  

Po válce ze zemědělství odešla většina čeledě do pohraničí nebo do továren, a v této situaci začaly spontánně zdola vznikat družstevní aktivity. Sedláci si společně začali kupovat hospodářské stroje, ženy pěstovat drůbež. Na začátku padesátých let přišla násilná kolektivizace shora, která život na vesnici radikálně změnila a spontánní proces družstevnictví přerušila. Družstevní podnikání bylo na vesnici už před válkou živé - i známá sýrárna Madeta byla založena jako družstevní podnik.

Po prvních letech bídy se situace v kolektivizovaném zemědělství začala lepšit především v živočišné výrobě. Mechanizované kravíny, v nichž se už ručně nedojilo, znamenaly obrovský pokrok a staly se ženami preferovanou prací v družstvech. Jak to zaznívalo ve všech rozhovorech našeho projektu, znamenalo to pro ně výhodu regulované pracovní doby; v kravíně se dojilo brzy ráno, a když měly jít děti do školy, byly ženy už doma z práce, v neděli se u práce střídaly, to všechno byly novoty, které dřív neexistovaly. Tak jako se dřív setkávaly v zimě při dračkách, setkávaly se teď v kravíně, který se pro ně stal nejen pracovním místem, ale i společenským zařízením. Ženy tu spolu pracovaly, když byly hotové, sesedly se, povídaly si, vzájemně se svěřovaly, byly mezi sebou a měly vlastní příjem. Byly spokojené. Kravín se tak stal místem ženských setkávání, stejně jako již zmíněné dračky, u potoků upravená místa na praní, nebo v Orientu setkávání žen u studní. Všecka tato místa byla drobnými ostrovy ženské svobody. Ženy se ovšem v kravíně setkávaly denně. Všechny dotazované v našem projektu na svou práci v kravíně rády vzpomínaly, chválily si ji jako zlepšení kvality života a kritizovaly další mechanizaci, kdy ve velkém kravíně dnes pracují třeba jen tři ženy, což pro vytvoření společenství nestačí. Způsob, jakým ženy o své práci v kravíně s nádechem hrdosti hovořily, svědčil pro to, že tu docházelo i k určitému emancipačnímu efektu. Přímo tuto otázku položit v daném kontextu nebylo možné, stálo by ovšem zato se jí systematičtěji zabývat.


1 Alena Wagnerová, Leoš Nikrmajer, Jiří Petráš, Paměť kraje – Proměny Zbudovských blat (Sedlec a okolí) v průběhu dvacátého století. MAS Č. Budějovice 2014.

 

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.