Malé ohlédnutí aneb historie věčně zelená
Pojmy školky, jesle, naši veřejnost vzrušují již několik let. Zejména zaměstnaným matkám jejich nedostatek velmi komplikuje život a ztěžuje možnost návratu do zaměstnání. Pohled do doby zhruba stopadesát let zpět mě zcela fascinoval. Uvědomila jsem si , že ženy ani ve 3. tisícitetí to nemají jednodušší a navíc, zdá se, chybí v naší společnosti odvážné a osvícené ženy jako paní Marie Riegrová, dcera F.Palackého, ale též osvícení politici formátu F.L.Riegra, Vojty Náprstka a dalších, kteří nebagatelizovali jejich snahy, ale chápali společenskou potřebu zaměstnaných matek a byli ochotni se ve věci angažovat.
M.Riegrová se zabývala otázkou jeslí a školek pro děti. Brzy odmítla model německý, uplatňovaný v Praze, neboť „německé zahrádky“ (budovány podle něm pedagoga Frobla) se soustředily na matky ze středních vrstev a jejich potřebu si na pár hodin odpočinout. České děti naproti tomu potřebovaly celodenní péči, protože jejich matky pracovaly 14 - 16 hodin denně. Také německá pedagogika se zdála Marii Riegrové příliš těžkopádnou. V tehdejších německých školkách působili především muži a to podle M.R. bylo nepřirozené. Byla přesvědčena, že do opatroven malých dětí patří ženy. Studovala anglickou, francouzskou a holandskou pedagogiku a uvědomila si, že při řešení všech problémů musí být brána v úvahu rozdílnost podmínek každé společnosti. Její studie v Musejním časopise „Péče o blaho pracující třídy ve Francii a v Paříži zvláště“ je zajímavá tím, jak vystihla důležitost spolupráce vládní, spolkové a soukromé iniciativy v úsilí o odstranění chudoby. F.L. Rieger ve spolupráci s Vojtou Náprstkem přesvědčil městskou radu v Praze, aby přijala koncepci předškolní výchovy vypracované jeho ženou. První opatrovna podle tohoto návrhu byla otevřena 1. ledna 1869 u sv. Jakuba a městská rada dovolila, aby v ní nejchudší děti dostávaly oběd a odpoledne chléb. Školka začínala se 154 dětmi, za několik měsíců jich bylo už 313. České útulky přijaly podle J.A. Komenského název „mateřské školy“. Už po pěti letech bylo zřejmé, že počet dosavadních školek nestačí, (v některých bylo až přes 300 dětí) a školky chyběly zvláště v chudších čtvrtích. Městská rada na ně začala postupně uvolňovat větší finanční prostředky, neboť musela přiznat jejich užitečnost.
Když se začátkem 80. let 19.století začaly zakládat jesle pro novorozené děti z chudých rodin, někteří lékaři proti nim útočili a označili je za semeniště nemocí. Nedovedli si představit otřesné podmínky, do kterých se tyto děti večer vracely. M.Riegrová musela existenci jeslí obhajovat před městskou radou a položila lékařům a úředníkům otázku, proč útočí na jesle a ne na strašné podmínky, ve kterých chudí lidé žijí. Jesle však byly zrušeny a po té se dětem rozdávala jenom strava.
Pramen: M.L. Neudorflová (1999). České ženy v 19.století. Úsilí a sny, úspěchy i zklamání na cestě k emancipaci. Janua.