Kampaň proti domácímu násilí přinesla příval klientek, říká Saša Lienau
25. listopad 2003
| Štěpánka Matúšková
Saša Lienau
"Právě nyní probíhá Kampaň proti domácímu násilí, které se spolu s 10 dalšími neziskovými organizacemi z celé republiky účastníme – a věřte, že nejen nám, ale i všem ostatním zúčastněným to přineslo především jedno: příval klientek, který nemůžeme zvládnout. Budeme na tuto okolnost upozorňovat český stát tak vytrvale, až se konečně uvolí a podpoří práci neziskovek adekvátním způsobem, když už tuto nutnou práci nechce dělat sám. Současná vlna žen, které se na nás obracejí, je na to snad správným způsobem upozornila," říká Saša Lienau, zakladatelka organizace proFem.
Vaše organizace profem, o.p.s provozuje linku právní pomoci pro ženy – oběti násilí. Co považujete za největší úspěch Vašeho projektu?
Linka právní pomoci (každou středu od 18.30 do 20.30 pod číslem 224 910 744) je součástí projektu s názvem AdvoCats for Women. Je to malá síť právniček, které provádějí přímé konzultace, připravují procesní podklady a někdy klientky i doprovázejí k soudním řízením a jiným institucím. To vše pro klientky bezplatně. Kromě toho pracujeme s Fondem právní pomoci, ze kterého, když je naplněn, poskytujeme finanční podporu klientkám, které předáváme advokátkám/-tům.
Největší úspěchy? Na politickém poli, kde také usilovně lobbyisticky bojujeme, zatím prachmizerné. Výrazné výsledky nejsou dosud vidět. Právě nyní probíhá Kampaň proti domácímu násilí, které se spolu s 10 dalšími neziskovými organizacemi z celé republiky účastníme – a věřte, že nejen nám, ale i všem ostatním zúčastněným to přineslo především jedno: příval klientek, který nemůžeme zvládnout. Budeme na tuto okolnost upozorňovat český stát tak vytrvale, až se konečně uvolí a podpoří práci neziskovek adekvátním způsobem, když už tuto nutnou práci nechce dělat sám. Současná vlna žen, které se na nás obracejí, je na to snad správným způsobem upozornila.
Co se týká domácího násilí, v čem je u nás největší nedostatek?
Nedostatek je všude. Nejsou téměř žádné azylové domy s utajovanou adresou podporované státními institucemi, neziskové organizace pomáhající obětem nejsou státem dostatečně podporovány. Nejzávažnějším problémem je ale české zákonodárství, resp. současní poslanci a poslankyně, kteří/-ré se ve své většině nemohou odhodlat ke změnám v trestním, občanském, rodinném a policejním právu. Není-li dostatečný právní podklad, reagují pak různé složky státu – jako policie, soudy, sociální instituce – neadekvátně na problém domácího násilí.
Máte přehled, kolik žen je v ČR ohroženo domácím násilím?
Světové statistiky mluví o tom, že se v průměru s domácím násilím setkává každá pátá žena. Není důvodu, proč by tomu mělo být v ČR jinak. Z celkového počtu obětí domácího násilí pak je v ČR 94 procent ženského pohlaví – nevím, proč se právě v ČR o problematice domácího násilí diskutuje tak, jako by tento problém byl genderově neutrální. My ho za genderový problém považujeme – je pro nás součástí fenoménu násilí na ženách vůbec.
Co by mohlo těmto ženám nejvíc pomoci?
Posun v hlavách naší politické reprezentace. A nejde jen o změny v zákonodárství.
Dá se shrnout, v jaké životní situaci k domácímu násilí nejčastěji dochází?
Nedá. Ženy žijící pod bičem domácího násilí dlouhodobě, vykazují některé společné znaky – jako nejisté chování, psychické problémy, ekonomickou devastaci. Většinou první náznaky násilného chování svých partnerů podceňovaly, později se styděly, mezitím měly případně děti a myslely, že je špatné brát jim otce. Jenže – děti, které vyrůstají v situacích, kdy jeden z rodičů bije a týrá druhého, jsou týrány také, a nemusí to být ani zdaleka týrání fyzické. Já osobně nazývám takovéto rodinné svazky teroristickou jednotkou – vyrábí se zde noví agresoři a jejich obětí.
Jaké jsou podle Vás nejsilnější mýty ohledně násilí na ženách?
Že si za to ženy mohou samy, že měly či mají odejít – jinak dobře jim tak. A celá řada dalších mýtů – jako např. že domácí násilí je otázkou marginálních vrstev, nevzdělaných lidí či alkoholiků, drogově závislých. Není to pravda – poradny registrují stejný počet vzdělaných a
finančně dobře zajištěných pachatelů.
Saša Lienau měla velký podíl na vzniku ženského hnutí v ČR. Je zakladatelkou organizace proFem, obecně prospěšné společnosti, která se zaměřuje na poskytování poradenských služeb a konzultací ženským projektům a organizacím. Podporuje témata z oblasti ženských lidských práv (násilí na ženách, ženy a lékařská péče) formou publikací, seminářů, konferencí, akcí a public relations. Věnuje se také politickému lobbyingu v oblasti ženských lidských práv, mezinárodnímu networkingu (WAVE) a vydávání publikací včetně internetového publikování.
Pod hlavičkou AdvoCats for Women provozuje proFem telefonní linku právní pomoci ženám - obětem násilí. Tři právničky bezplatně radí a podporují ženy v Praze, Brně a Mostě (dělají pro ně procesní strategie, píší jim podání a někdy je i zastupují jako obecné zmocněnkyně). Profem také poskytuje z Fondu právní pomoci ženám - obětem násilí po konzultaci s dalšími organizacemi finanční podporu pro procesní řízení.
Sašu Lienau jsem požádala o krátký rozhovor, shrnující situaci domácího násilí v naší zemi.
Kontakt:
Linka právní pomoci (každou středu od 18.30 do 20.30 pod číslem 224 910 744)
proFem, o. p. s.
Gorazdova 20
120 00 Praha 2
tel./fax: +420 224 917 224
e-mail: profem@ecn.cz, info@profem.cz
web: http://www.profem.cz
Linka právní pomoci (každou středu od 18.30 do 20.30 pod číslem 224 910 744) je součástí projektu s názvem AdvoCats for Women. Je to malá síť právniček, které provádějí přímé konzultace, připravují procesní podklady a někdy klientky i doprovázejí k soudním řízením a jiným institucím. To vše pro klientky bezplatně. Kromě toho pracujeme s Fondem právní pomoci, ze kterého, když je naplněn, poskytujeme finanční podporu klientkám, které předáváme advokátkám/-tům.
Největší úspěchy? Na politickém poli, kde také usilovně lobbyisticky bojujeme, zatím prachmizerné. Výrazné výsledky nejsou dosud vidět. Právě nyní probíhá Kampaň proti domácímu násilí, které se spolu s 10 dalšími neziskovými organizacemi z celé republiky účastníme – a věřte, že nejen nám, ale i všem ostatním zúčastněným to přineslo především jedno: příval klientek, který nemůžeme zvládnout. Budeme na tuto okolnost upozorňovat český stát tak vytrvale, až se konečně uvolí a podpoří práci neziskovek adekvátním způsobem, když už tuto nutnou práci nechce dělat sám. Současná vlna žen, které se na nás obracejí, je na to snad správným způsobem upozornila.
Co se týká domácího násilí, v čem je u nás největší nedostatek?
Nedostatek je všude. Nejsou téměř žádné azylové domy s utajovanou adresou podporované státními institucemi, neziskové organizace pomáhající obětem nejsou státem dostatečně podporovány. Nejzávažnějším problémem je ale české zákonodárství, resp. současní poslanci a poslankyně, kteří/-ré se ve své většině nemohou odhodlat ke změnám v trestním, občanském, rodinném a policejním právu. Není-li dostatečný právní podklad, reagují pak různé složky státu – jako policie, soudy, sociální instituce – neadekvátně na problém domácího násilí.
Máte přehled, kolik žen je v ČR ohroženo domácím násilím?
Světové statistiky mluví o tom, že se v průměru s domácím násilím setkává každá pátá žena. Není důvodu, proč by tomu mělo být v ČR jinak. Z celkového počtu obětí domácího násilí pak je v ČR 94 procent ženského pohlaví – nevím, proč se právě v ČR o problematice domácího násilí diskutuje tak, jako by tento problém byl genderově neutrální. My ho za genderový problém považujeme – je pro nás součástí fenoménu násilí na ženách vůbec.
Co by mohlo těmto ženám nejvíc pomoci?
Posun v hlavách naší politické reprezentace. A nejde jen o změny v zákonodárství.
Dá se shrnout, v jaké životní situaci k domácímu násilí nejčastěji dochází?
Nedá. Ženy žijící pod bičem domácího násilí dlouhodobě, vykazují některé společné znaky – jako nejisté chování, psychické problémy, ekonomickou devastaci. Většinou první náznaky násilného chování svých partnerů podceňovaly, později se styděly, mezitím měly případně děti a myslely, že je špatné brát jim otce. Jenže – děti, které vyrůstají v situacích, kdy jeden z rodičů bije a týrá druhého, jsou týrány také, a nemusí to být ani zdaleka týrání fyzické. Já osobně nazývám takovéto rodinné svazky teroristickou jednotkou – vyrábí se zde noví agresoři a jejich obětí.
Jaké jsou podle Vás nejsilnější mýty ohledně násilí na ženách?
Že si za to ženy mohou samy, že měly či mají odejít – jinak dobře jim tak. A celá řada dalších mýtů – jako např. že domácí násilí je otázkou marginálních vrstev, nevzdělaných lidí či alkoholiků, drogově závislých. Není to pravda – poradny registrují stejný počet vzdělaných a
finančně dobře zajištěných pachatelů.
Saša Lienau měla velký podíl na vzniku ženského hnutí v ČR. Je zakladatelkou organizace proFem, obecně prospěšné společnosti, která se zaměřuje na poskytování poradenských služeb a konzultací ženským projektům a organizacím. Podporuje témata z oblasti ženských lidských práv (násilí na ženách, ženy a lékařská péče) formou publikací, seminářů, konferencí, akcí a public relations. Věnuje se také politickému lobbyingu v oblasti ženských lidských práv, mezinárodnímu networkingu (WAVE) a vydávání publikací včetně internetového publikování.
Pod hlavičkou AdvoCats for Women provozuje proFem telefonní linku právní pomoci ženám - obětem násilí. Tři právničky bezplatně radí a podporují ženy v Praze, Brně a Mostě (dělají pro ně procesní strategie, píší jim podání a někdy je i zastupují jako obecné zmocněnkyně). Profem také poskytuje z Fondu právní pomoci ženám - obětem násilí po konzultaci s dalšími organizacemi finanční podporu pro procesní řízení.
Sašu Lienau jsem požádala o krátký rozhovor, shrnující situaci domácího násilí v naší zemi.
Kontakt:
Linka právní pomoci (každou středu od 18.30 do 20.30 pod číslem 224 910 744)
proFem, o. p. s.
Gorazdova 20
120 00 Praha 2
tel./fax: +420 224 917 224
e-mail: profem@ecn.cz, info@profem.cz
web: http://www.profem.cz