feminismus.czČlánky › Jak využít potenciál digitalizace k větší genderové rovnosti. Rozhovor s Vandou Černohorskou

Jak využít potenciál digitalizace k větší genderové rovnosti. Rozhovor s Vandou Černohorskou

Jak využít potenciál digitalizace k větší genderové rovnosti. Rozhovor s Vandou Černohorskou

Vanda Černohorská je postdoktorskou výzkumnicí Akademie věd ČR. Zaměřuje se mimo jiné na intersekcionální genderové nerovnosti, feministický institucionalismus a digitalizaci. V současné době pracuje na dvou projektech souvisejících s digitalizací.

V Národním kontaktním centru - gender a věda Sociologického ústavu AV ČR je Vada Černohorská členkou výzkumného týmu, který se zaměřuje na dopad pandemie Covid-19, včetně zrychlené digitalizace, na existující genderové nerovnosti (projekt RESISTIRE). V Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti Filosofického ústavu pracuje na projektu (TIMED), který zkoumá dopad digitalizace na vnímání času a kvalitu života. Díky podpoře Fulbrightova stipendia strávila akademický rok 2015/2016 jako hostující výzkumnice na Yale University. Od roku 2020 působí jako předsedkyně Genderové expertní komory ČR.

Jak a kdy jste se s digitalizací a genderovým přesahem potkala poprvé? 

Tématu digitalizace v kontextu genderové perspektivy jsem se věnovala už na studiích. Moje diplomová a pak i disertační práce na katedře sociologie (FSS MUNI v Brně) zkoumala vztah mezi digitálními technologiemi a současným feministickým hnutím. Digitalizaci a genderovým tématům se věnuji výzkumně i nadále. V rámci projektu RESISTIRÉ (2021–2023), který zkoumal dopad pandemie Covid-19 na existující genderové a další nerovnosti, jsem se v oddělení NKC – gender a věda (Sociologický ústav, AV ČR) soustředila zejména na práci na dálku a genderově podmíněné násilí v digitální prostoru. V projektu TIMED (2022–2025) zkoumáme v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti (Filosofický ústav, AV ČR) dopad digitálních technologií na pojetí času a další aspekty jako je např. duševní zdraví, digitální propast aj. 

O digitalizaci 4.0. se v médiích hovoří poměrně hojně, ale o genderových dopadech už méně. Co nám tedy digitalizace přináší z genderového pohledu na trh práce?

Máte pravdu, digitalizaci je věnováno v posledních letech v médiích hodně prostoru. Mluví se o dopadu digitalizace na trh práce – robotizaci, automatizaci, platformové práci a nově o vlivu AI – často jde ale o pohled zjednodušený na otázku „Komu digitalizace vezme práci?“. Genderové hledisko pak bývá většinou zcela přehlíženo, čest výjimkám. 

Téma digitalizace z genderového hlediska je přitom nesmírně široké. Postupující automatizace bude mít s odkazem na přetrvávající horizontální a vertikální segregaci trhu práce odlišný dopad na ženy a muže. Příkladem může být trend feminizace určitých automatizovaných sub-odvětví a následné plošné zafixování nízké platové hladiny v dané oblasti. Tato praxe dále reprodukuje gender pay gap a posiluje existující nerovnosti na trhu práce. V souvislostí s digitalizací a trhem práce se také hovoří o platformovém zaměstnávání, které s sebou přináší prekarizaci a nedostatečnou ochranu pracujících. Nejedná se přitom pouze o pracovní úkony jako je rozvážka jídla nebo copywriting. Jednou z nejdynamičtěji rozvíjejících se služeb poptávaných a nabízených skrze platformy jsou služby v oblasti péče o domácnost. To s sebou nese riziko vykořisťování a dalších forem problematického zacházení především pro ženy s migrantskou zkušeností, které v tomto odvětví často působí. 

Vnímáte dopady digitalizace z genderového pohledu do budoucna spíše pozitivně nebo negativně? 

Na tuhle otázku se odpovídá obtížně. Obecně se snažím posunout za binární perspektivu „oslavné versus dystopické,“ která připisuje digitálním technologiím buď spásné, nebo zatracující kvality. Digitální transformace má potenciál snížit genderové nerovnosti v řadě oblastí, ale tento pozitivní efekt nelze předpokládat automaticky. V tuto chvíli spíše převládá trend, kdy digitální technologie existující nerovnosti reprodukují – příkladem mohou být technologie a produkty, které neodrážejí zkušenosti uživatelek*ů s ohledem na jejich gender, věk nebo etnicitu, ale spíše „univerzálního člověka“ (jak ukazuje např. osvětová kampaň NKC „Jedna velikost nestačí“). Tento prototyp člověka nicméně neodpovídá zkušenostem a potřebám všem, ale pouze části populace.

Pro pozitivní dopady digitalizace je nezbytné rozpoznat genderovou dimenzi celého procesu a snažit se ji ovlivnit na strukturální a politické úrovni. Evropská unie takto zmiňuje nezbytnost integrace genderové perspektivy do digitální transformace ve Strategii genderové rovnosti na roky 2020–2025. Evropská digitální strategie „Formování digitální budoucnosti“ pak zdůrazňuje význam rovného přístupu k digitálním technologiím. Ke zvýšení participace žen v IT a STEM oborech se zavázaly státy EU již v roce 2019. Teď ještě všechny tyto závazky přenést do praxe. 

Covid nám hodně ukázal, že spousta věcí lze přenést do digitálního prostředí a víme, že se tímto zabýváte okrajově i v projektu RESISTIRE. Jak jste na toto téma nahlíželi v rámci projektu a jaké jsou jeho hlavní výstupy?

Projekt RESISTIRÉ zkoumal v letech 2021–2023 dopad pandemie Covid-19 a souvisejících proti-pandemických opatření na existující genderové a další nerovnosti. Skrze síť výzkumnic*ků ve všech zemích EU, Srbsku, Turecku, VB a na Islandu jsme se věnovali řadě témat jako např. vzdělávání, péči, genderově podmíněnému násilí, ale i post-covidové revitalizaci prostřednictvím evropského schématu Národního plánu obnovy. V otázce dopadu zvýšené frekvence používání digitálních technologií během pandemie jsme se soustředili zejména na digitální genderově podmíněné násilí, práci na dálku a duševní zdraví. 

Pandemie Covid-19 nebyla jenom krizí zdravotní, ale i sociální, a přispěla tak k prohloubení existujících nerovností i vytvoření nerovností nových. Přesun řady činností od vzdělávání přes práci až po sociální interakci do digitálního prostředí během pandemie (s tím, že daný trend v řadě oblastí přetrvává) měl negativní dopad zejména na ty skupiny, které měli k digitálním technologiím omezený přístup. Ať už z důvodu chybějícího technického vybavení, nebo nižší digitální gramotnosti. Zvýšená digitalizace základních činností (výuka, práce, komunikace s úřady aj.) navíc nebyla doprovázena dostatečnými podpůrnými mechanismy, které by tyto strukturální nerovnosti pomohly překlenout.

Podle analýz z projektu RESISTIRÉ prohloubila pandemie existující nerovnosti ve školství mezi dětmi z odlišného socio-ekonomického prostředí (Factsheet č. 11) a zvýšila po zavedení teleworkingu počet hodin, které ženy tráví neplacenou prací v souvislosti s péčí (Factsheet č. 7), což mělo negativní dopad i na jejich duševní zdraví. Zvýšená míra používání digitálních technologií pak v neposlední řadě vedla k nárůstu genderově podmíněného násilí v online kontextu (Facsheet č. 10). 

Jaké má genderové konotace práce na dálku? 

Práce na dálku může přinést větší flexibilitu a efektivnější využití času, zkrátit čas strávený dojížděním a snížit náklady spojené s cestováním i výkonem práce na pracovišti. Jak ale ukázala pandemie, tyto benefity nemusí platit pro každého. Stírání hranic mezi pracovním a osobním životem může vést k přepracování, zvýšení izolace a souvisejícím duševním obtížím. Z genderového hlediska ovlivňují rozdílnou zkušenost s prací na dálku zejména existující nerovnosti v péči o děti, další závislé osoby a domácnost. Česká republika patří v kontextu EU k zemím s nejvyšší gender care gap a toto zatížení žen přímou i nepřímou péčí (management domácnosti, komunikace s institucemi i širší rodinou aj.) se během pandemie ještě prohloubilo. Významnou roli v tom hrála nutnost podpory dětí při online výuce. Výzkumy ale také naznačují, že ženy měly často v domácím prostředí vyhrazeny horší místo na práci – např. se slabším připojením nebo s nižší možností soustředění. To vše vedlo ke snížení jejich pracovní produktivity a spokojenosti. 

Jaká doporučení byste dala do budoucna pro rozvoj digitalizace, abychom digitalizaci využili v podpoře rovnosti na trhu práce?

Těch doporučení je celá řada a některé už jsem zmínila. Jedná se zejména o důraz na inkluzivní a participativní design technologií, podporu větší participace žen ve STEM a IT oborech, větší zapojení žen na rozhodujících pozicích v businessu i politice a implementaci genderově senzitivních nařízení v oblasti digitální transformace na evropské i národní úrovni. Také je potřeba podporovat sběr a (genderově senzitivní) analýzu dat souvisejících s digitální transformací. Podle nedávno zveřejněné studie OSF v Česku zcela chybí data o digitálně vyloučených osobách a osobách ohrožených digitálním vyloučením.

Pokud jde o práci na dálku, je kromě práva na odpojení mimo pracovní dobu a zajištění bezpečnosti práce v domácím prostředí (včetně ochrany před online formami násilí) potřeba zejména snížit zatížení žen pečujícími povinnostmi. Doporučení v této oblasti jsou ze strany Evropské komise i expertek*ů již dlouhé roky stejné – zajistit větší množství místně a finančně dostupné péče pro děti mladší tří let a zvýšit zapojení mužů do péče o děti a další závislé osoby (třeba zavedeném nepřenositelné části rodičovské dovolené na otce tak, jak je tomu v severských zemích).

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.