Jak přežít v „sendviči“- možná podpora lidem sendvičové generace
Fenoménu sendvičové generace a prožitkům jejích příslušníků a příslušnic je pozornost věnována poměrně krátkou dobu. Připomeňme, že název neodkazuje do kuchyně ani k piknikovému koši, ale popisuje stav, v němž se, v závislosti na demografickém vývoji, ocitá stále více osob. Jedná se o situaci, kdy jsou lidé středního věku obklopeni osobami, o něž je třeba pečovat - vlastními rodiči a také dětmi, které dosud nejsou samostatné. Výzkumy ukazují, že v této konstelaci, jsou to většinou ženy, kdo se péče ujímá. Typickým příkladem příslušnice sendvičové generace je pětapadesátiletá žena, která pečuje o své potomky a zároveň vlastní či partnerovy rodiče. Díky tomu je často nucena omezovat či měnit své pracovní i volnočasové aktivity, maximálně přizpůsobit život potřebám svého okolí.
Nepřekvapí, že jak náročnost péče, tak změny životního stylu, které často vyžaduje, mají výrazný vliv na psychiku. Objevuje se velká únava, přetížení, strach o život a zdraví opečovávaných, stejně jako negativní emoce vůči nim i okolí, které se na péči podílí méně. Omezená možnost seberealizace se pak může odrážet ve snížení sebevědomí, ztrátě pocitu úspěšnosti, důležitosti a kompetentnosti. Fakt, že stav seniorů či seniorek se i přes péči zhoršuje a v mnoha případech vede k úmrtí, snižuje i prožitek smysluplnosti takové činnosti. Zejména osoby s výraznou výkonovou orientací mohou těžko prožívat fakt, že nejsou schopny takových pracovních výkonů jako dříve.
Tento příspěvek si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem popsat všechna možná řešení, ani prezentovat jediné správné postupy. Chce spíše inspirovat a naznačit cesty, kterými sami pečující, stejně jako jejich pracovní okolí, mohou situaci lépe zvládat.
Sami pečující by měli mít na paměti, že sledovat a naplňovat potřeby ostatních je možné až v momentě, kdy jsou uspokojeny jejich vlastní. Únava, nedostatek spánku, živin, společnosti, to vše jsou faktory, které ztěžují starost o ostatní. Postarat se o vlastní pohodlí není sobecké ani zbabělé, ale potřebné. Najít a využít pomoc pro sebe, aktivně pracovat na vlastní relaxaci, plánování času a využívání rodinné i profesionální podpory je jediná cesta k efektivní, smysluplné a dlouhodobě udržitelné péči o ty, kteří ji potřebují.
Jak bylo zmíněno výše, většina osob, které se současné péči o děti a seniory věnují, je zaměstnaná. Tento fakt pro ně může být stresorem - objevuje se strach ze selhání, menší ochota pracovat přesčas, nesoustředěnost, častější vybírání volna. Stejně tak ale může mít funkci podpůrnou - zaměstnání se stává místem, kde se pečující vymezuje z role pečovatele či pečovatelky, zaměřuje se na jiné aktivity, v určitém smyslu od pečování odpočívá. Je na rozhodnutí zaměstnavatele, jak se bude k těmto situacím stavět. Klíčovým faktorem je celkové klima pracoviště, sdílený a komunikovaný postoj k péči o blízké a jejím formám. Pokud je nastavění vstřícné, zvyšuje se klid zaměstnaných, schopnost o problémech, potřebách i možných řešeních komunikovat otevřeně. Pokud zaměstnavatel poskytuje například právní poradenství, podporu v krizi, možnost upravit pracovní dobu či pracovat z domova, pracovní pohoda zaměstnaných roste, stejně jako jejich výkonnost.
Stručně lze předchozí řádky shrnout tak, že pokud je firemní politika k lidem sendvičové generace vstřícná, generuje ve svém důsledku výhody pro obě strany - zaměstnané i zaměstnavatele. Vzhledem k demografickým trendům je práce na zdokonalování systému práce s lidmi sendvičové generace nepochybně užitečná.